Po sto letech se na jeviště Moravského divadla vrátí půvabná francouzská opereta Cornevillské zvonky

  1. 1
  2. 2
O tom, že Cornevillské zvonky patří k nejkrásnějším a nejvýznamnějším dílům francouzské klasické operety, se olomoučtí diváci mohli poprvé přesvědčit v roce 1920. Po sto letech se příběh o šlechtici, který se vrací z exilu na rodný zámek, o svérázných vesničanech a také o strašidlu, znovu objeví na jevišti Moravského divadla. Novou inscenaci připravuje režisér Lubor Cukr, autorem hudebního nastudování je Tomáš Hanák. Premiéra se uskuteční v pátek 21. února v 19 hodin, II. premiéra o den později ve stejný čas.
Martin Štolba, Lucie Skácelíková (foto: Jan Procházka)

 „Na Cornevillské zvonky jsem narazil při pročítání seznamu bývalých premiér v našem divadle. Tuto operetu jsem neznal, ale pamětníci mi o ní říkali, prý na dílo rády vzpomínaly jejich babičky. Až poté jsem zjistil, že nejslavnější opereta Roberta Planquetta se u nás uváděla poprvé a naposledy před sto lety. Prostudoval jsem klavírní výtah, poslechl si dostupné nahrávky a rozhodl se, že by to mohl být zajímavý titul k letošnímu stoletému výročí našeho divadla,“ uvedl umělecký šéf opery a operety Miloslav Oswald, který k režii oslovil Lubora Cukra. Pro tvůrce převážně operních inscenací jde o první setkání nejen s tímto titulem, ale také s žánrem operety. „Když jsem byl osloven s nabídkou nastudovat tento titul v Olomouci, začal jsem zkoumat historické období, kdy v mojí milované Francii vznikal. Když mi někdo nabídne režii neznámého titulu, vždy to vezmu jako výzvu, která přináší nové zkušenosti a obohacuje mě. I když Cornevillské zvonky nejsou operetou, ale spíše zástupcem opera-comique, tuto nabídku jsem kvitoval, a začal jsem se těšit na své první setkání s tímto žánrem,“ sdělil režisér. „Uvedením titulu Cornevillské zvonky zahajujeme sérií akcí a titulů k oslavám sta let českého divadla v Olomouci. Z mého pohledu se jedná o titul, který divákům nabídne exkurzi do dob dávno minulých a v novém hávu jim přinese operetu, která je lákadlem i pro opravdové fajnšmekry tohoto žánru, jelikož se v České republice neuvádí příliš často,“ dodal ředitel Moravského divadla David Gerneš.

Pro české publikum téměř neznámé dílo se přitom v době svého vzniku těšilo mimořádné oblibě. Po premiéře roku 1877 se Planquettova opereta dočkala v Paříži 400 repríz a byla uvedena také na Broadwayi a londýnském West Endu. „Dílo vzniklo v období Třetí republiky, kdy ve Francii vládl společensko-politický chaos. Planquette v něm vzpomíná na období Ludvíka XIV., který ovlivnil společenské a kulturní dění v celé Evropě, a vrací tak diváka do ikonicky ideální doby,“ popsal režisér Cukr. „Árie se divákům líbily všude, jeden den zazněly na divadelním jevišti a druhý den už se hrály na bulváru, v kavárnách a tančírnách. Dodnes je z té hudby cítit ono prchavé kouzlo zlatého věku pařížské operety, A nesmím zapomenout na příběh. Ten je na operetu trochu netypický, lidový, místy trochu zamotaný a tu a tam i strašidelný. V tom dobrém mi připomíná některé typické francouzské filmové veselohry,“ doplnil dramaturg Patrick Fridrichovský.

V Cornevillských zvoncích navazuje Planquette na dílo klasika francouzské operety Jacquese Offenbacha. „Já dokonce slyším i náznaky Donizettiho či raného Verdiho. V tehdejší době, kdy nebyli lidé tolik obklopeni hudbou, jako je tomu dnes, se běžně vzdávala pocta slavným dílům tím, že si skladatelé populární hudební motivy do svých děl půjčovali, aby je uchovali. Domnívám se, že Planquette tak složil hold svým vzorům,“ zdůraznil Cukr.

Milovníci operetního žánru se mohou těšit na chytlavé melodie. „Opereta Cornevillské zvonky byla pro mě ještě před rokem docela neznámým titulem. O hudebních kvalitách tohoto díla mě však přesvědčilo již první přehrání klavírního výtahu. Tolik hudební invence, nápadů a vtipu obsahuje málokterá opereta. Je zde několik hudebních čísel, které plně snesou srovnání s těmi nejznámějšími operetními melodiemi a posluchačům zůstanou zcela jistě dlouho v paměti,“ pochválil autor hudebního nastudování Tomáš Hanák.

Tvůrčí tým vytvořil pro inscenaci nový překlad libreta. „Když jsem do rukou dostal existující překlad z roku 1958, musím přiznat, že jsem se v ději trochu ztrácel, protože se v něm objevují dvě velmi podobné linie z minulosti hlavních postav. Po přečtení původního francouzského textu jsem zjistil, že se dost zásadně odlišuje a česká verze je výrazně upravená pro tehdejší potřeby divadla. Věřím, že v novém překladu, který jsme vytvořili, bude děj pro diváka přehlednější a srozumitelnější. Při čtení originálu jsem si také uvědomil, že původní humor je mnohem jemnější. To jsme chtěli v naší inscenaci zachovat,“ uvedl režisér. „Upravili jsme velkou část hudebních čísel a několik zbrusu nových písňových textů. Chtěli jsme se co nejvíce přiblížit podobě, či lépe řečeno duši celého příběhu, jak byl autory napsán v sedmdesátých letech 19. století. Věříme, že milovníci operety tuto snahu ocení. Jde nám především o jakýsi návrat k francouzskému originálu, byť v současném pojetí,“ zdůraznil Fridrichovský.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat