Folkloristické kořeny a zrod rané opery
Zájem o lidovou píseň, nápěvky mluvy a tradiční kulturu tvořil nezbytný základ Janáčkova uměleckého vyjadřování a utvářel jeho osobitý kompoziční rukopis. Toto hluboké zaujetí se naplno projevilo v jeho plodném folkloristickém období, které se obvykle vymezuje rokem 1888 a zhruba polovinou devadesátých let. V té době vzniklo pod vlivem sběratelské vášně a terénního výzkumu lidové písně množství skladeb s výrazným folklorním obsahem. Šlo především o propracované úpravy lidových tanců, vokální cyklus Královničky či „obrázek z moravského Slovenska s původními zpěvy a tanci“ nazvaný Rákoš Rákoczy.
V tomto ryze lidovém a písňovém duchu byla zkomponována také opera Počátek románu. Zatímco pozdější Janáčkova tvorba je celosvětově proslulá svou tragickou hloubkou, psychologickou drásavostí, úsečnou zkratkou a nekompromisním realismem, Počátek románu představuje žánrově odlišnou polohu, a to svěží, lehkou, lyrickou zpěvohru. Libreto pro ni napsala spisovatelka Jaroslava Wurmová na motivy stejnojmenné povídky Gabriely Preissové – autorky, jejíž pozdější drama dalo základ k přelomové Její pastorkyni. Mladý Janáček v partituře plně čerpal ze své tehdejší fascinace živým lidovým elementem, pestrými tanci a nápěvky. Sám autor však k dílu později zaujal kritický odstup a svou ranou operu v podstatě zavrhl, jakmile začal směřovat k osobitějšímu a hudebně radikálnějšímu slohu.
Režijní koncepce mezi tradicí a digitální dystopií
Příběh z moravského venkova 19. století obdrží v inscenaci na festivalu Janáček Brno radikálně aktualizovaný kontext, posouvající starou látku do zcela nových významových rovin. Mladý režisér a čerstvý absolvent JAMU Marek Řihák se rozhodl přenést původní společenský konflikt do žhavé současnosti a podrobit jej nekompromisnímu pohledu dnešní doby.
Zatímco před dvěma sty lety dělil postavy opery tradiční rodový původ, sociální zařazení a majetkový stav, v nové interpretaci tvoří nepřekonatelnou propast vztah k moderním technologiím a digitalizaci. Svět takzvaných „panských vrstev“ se v inscenaci proměňuje v elitní technokratickou společnost, která obklopila své životy technologiemi do té míry, že se mezi živým člověkem a dokonalým humanoidním robotem začíná zvolna vytrácet jakýkoliv znatelný rozdíl. Ústřední postavy Polušky a Adolfa se tak stávají symbolickými zástupci dvou odlišných světů, jež se sice touží navzájem setkat, avšak narážejí na neprostupnou bariéru, kterou starší generace nedokáže pochopit. Inscenace před diváky rozehrává palčivou a vysoce aktuální otázku: podlehne Poluščino srdce sice formálně dokonalým, avšak prázdným a umělým slovům pohledného robota, nebo dá přednost přirozené, živé lidové notě?
Imerzivní zážitek v režii Hausopery
Inscenační pojetí vzniká v úzké koprodukci Janáčkovy opery NdB a nezávislého souboru Hausopera, který se dlouhodobě specializuje na netradiční zasazování operního žánru do specifických architektonických prostorů zcela mimo klasická divadelní hlediště. Těleso úspěšně opouští tradiční divadelní kukátkové jeviště a vtahuje diváky do bezprostřední blízkosti dění, čímž vzniká intenzivní imerzivní kontakt.
Propojení rané Janáčkovy hudby, netradičního site-specific prostoru a provokativní robotické současnosti dává zapomenutému historickému dílu nečekanou dynamiku a svěží energii. Uvedení Počátku románu v tomto autorském pojetí plasticky doplňuje mozaiku autorova tvůrčího zrání, objevuje neznámé polohy jeho talentu a citlivě se vrací k živým kořenům českého hudebního divadla.
