Pocta Broniusi Kutavičiusovi na Moravském podzimu

Festival Moravský podzim je akce, která se nedotýká jen Brna a Jihomoravského kraje. Dramaturgie spolupracuje s interprety a skladateli z celého světa. Z mnohých se stali dlouhodobí přátelé. Nejinak tomu bylo i v případě litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse (1932–2021), jehož skladby byly uvedeny na festivalu již v roce 2017. Tehdy bylo provedeno jeho oratorium Poslední pohanské obřady. Interpretace se zhostil litevský komorní sbor Aidija pod vedením sbormistra Romualdase Gražinise a sbor dětí a mládeže Kantiléna, pod vedením sbormistrů Jakuba Kleckera a Michala Jančíka. Oratoriu se tenkrát dostalo nebývalého ohlasu a mluvilo se o něm jako o hlavní události festivalu.

Pod dojmem smutné zprávy, že 29. září letošního roku skladatel zemřel, zařadil management festivalu na program jako vzpomínku na skladatele mimořádný koncert, na kterém se rozhodl úspěšné dílo zopakovat. Z časových důvodů ale již bez litevských umělců, jen se sborem Kantiléna se sbormistrem Michalem Jančíkem, s Pěveckým sborem Masarykovy univerzity se sbormistrem Janem Ocetekem a s varhaníkem Markem Paľou. Hornové kvarteto zastali tentokrát studenti JAMU, Anežka Václavíková, Zdeňka Čížková, Lucie Knoblochová a Josef Otrhánek.

Koncert se konal opět v Českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského, tedy v tzv. Červeném kostele, který disponuje nevelkým prostorem s vynikající akustikou a zajímavou architekturou. Zdejší sloupy a podloubí evokovaly ve sporém nasvícení les a navozovaly tak žádaný dojem tajemna.

Koncert byl zahájen skladbou Broniuse Kutavičiuse z roku 1983, sonátou Ad Patres pro varhany. Autor ji původně napsal pro čtyři ruce, tento večer ale zazněla častěji provozovaná transkripce, která je pro jednoho varhaníka. Je to jednovětá skladba na motivy z cyklu sedmi obrazů litevského symbolisty Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise Pohřební symfonie. Skladba je v klidném tempu, postavená na několika opakujících se tónech se stoupající výškou a postupnou dynamickou gradací. Po nástupu druhého motivu nastupuje dynamický vrchol, po kterém se akordická část postupně navrací k původní střídající se sekundě do pianissima.

Poté již následovaly Kutavičiusovy Obřady. Litevský autor se v díle inspiroval hledáním kořenů svého národa, který je zmiňován v Quedlinburské kronice od roku 1009. Litevské velkoknížectví spolu s Polskem bylo v 15. století největším státem Evropy a král Vladislav Jagellonský byl i králem českým. Další paralely najdeme i v tom, že také u nás se dodnes prolínají někdejší pohanské, tedy lidové zvyky s křesťanskými, jen snad méně tajuplně a děsivě. Kutavičiusovo dílo je postavené na archetypech, na starobylých textech a folkloru. Autor čerpal z dochovaných zvyků, které zůstaly v lidovém povědomí, neboť křesťanství přijali Litevci až ve 14. století a pohanské zvyky žily mezi lidmi ještě dlouho poté. Ve skladbě se pracuje s prostorovým zvukem a varhanami ve spojení se čtyřmi lesními rohy, umístěnými na kúru. Před oltářem a poté kolem celého chrámu se tak pomalu pohybovali členové sboru a v části Zaklínání hada se skutečný had lidí pomalu posunoval chrámem a syčel, zatímco sólový mezzosoprán zpíval zaklínání uprostřed chrámu. Uprostřed chrámu se nenápadně pohyboval i sbormistr a řídil celou akci. Společně vytvořili kouzelnou a přitom poněkud děsivou atmosféru tajemství, starobylosti, mystiky a kouzel. Složitá rytmická struktura, dynamické kontrasty, šepot, stálé opakování jednoho slova na způsob mantry, chromatické postupy, iluze přírodních zvuků, sykot hada, to vše evokovalo představy pojené s názvy jednotlivých částí: Kobylko zelená, Uctívání vrchu Medvégalis, Zaklínání hada a Uctívání dubu. Důležitý byl i pohyb účinkujících v prostoru – jejich rozmístění je v podstatě součástí rituálů a funkční je i samotný zvuk jejich pohybu. Ke konci se zvedá zvuk varhan do fortissima, velebného akordického chorálu a s tonickým širokým závěrem ústí do Alleluja. Marek Paľa dokázal propojit všechny tajuplné polohy varhan s hlasy lesních rohů, které stály na kúru, v neustále opakovaných krátkých motivech vstupovaly do zvuku sboru a dařilo se jim vytvářet atmosféru přírodních zvuků. Pohanské rituály s lidovými minimalistickými zpěvy se tak proměnily v plnohodnotné oratorium, chrám v tajuplný les a lidé poslouchali v němém úžasu. K dokreslení atmosféry večera je snad ještě možno dodat, že vstupné bylo dobrovolné. Plný sál nadšených, vesměs mladých posluchačů, byl krásnou odměnou pro pořadatele za úspěšnou pietní akci.

Pocta Broniusi Kutavičiusovi na festivalu Moravský podzim
16. října 2021, 21:30 hodin
Brno, Českobratrský evangelický chrám J. A. Komenského („Červený kostel“)

Program:
Bronius Kutavičius: sonáta Ad patres pro varhany; oratorium Poslední pohanské obřady

Účinkující:
Kantiléna, sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno
Michal Jančík – sbormistr

Pěvecký sbor Masarykovy univerzity
Jan Ocetek – sbormistr

Aneta Podracká Bendová – soprán

Marek Paľa – varhany

Anežka Václavíková, Zdeňka Čížková, Lucie Knoblochová, Josef Otrhálek (studenti HF JAMU) – lesní rohy

Michal Jančík – dirigent