V našem podcastu se Hana Polanská zaměřuje na taneční a pohybovou výchovu ve školách – obor, který se v rámci revidovaného Rámcového vzdělávacího programu (RVP) nově stává povinnou součástí výuky na základních školách. Jde o téma celospolečenské, které vyvolává silné emoce nejen mezi pedagogy příbuzných uměleckých a tělovýchovných oborů. Diskutujeme o tom, co tanečně-pohybová výuka skutečně je, co není, a vyvracíme mýty a nepravdy, které se kolem ní objevují. Díky zkušenostem umělců Jana Bárty a umělkyň Markéty Pucové, Jany Novorytové a Báry Látalové, jež se problematice dětského tanečně-pohybového vzdělávání věnují dlouhodobě, ukazujeme, jaký může mít tanec ve škole přínos – od rozvoje sociálních dovedností, vědomého vztahu k tělu, zlepšení pozornosti až po podporu tvořivosti a možnost sebevyjádření v bezpečném prostoru. V mnoha zahraničních vzdělávacích systémech je tato praxe běžnou součástí a významně přispívá k celostnímu rozvoji osobnosti dítěte.
Taneční a pohybová výchova (TPV) byla v roce 2010 akreditována Ministerstvem školství jako doplňující vzdělávací obor pro základní školy a od té doby byla vyučována převážně projektově nebo v rámci disponibilních hodin. Na konci roku 2024 došlo ke klíčovému zlomu – revidovaný Rámcový vzdělávací program (RVP ZV), schválený 30. prosince 2024, zařadil TPV poprvé do společného základu výuky společně s hudební a výtvarnou výchovou, nově také s filmovou a audiovizuální výchovou a s dramatickou výchovou. Od září 2025 začne pilotní ověřování na vybraných školách, v roce 2027 vstoupí nová verze RVP do praxe v 1. a 6. ročníku a v roce 2031 by měla platit plošně ve všech ročnících. RVP má kompetenční pojetí a dává prostor pro kreativní práci s pohybem jako prostředkem sebevyjádření, nikoli výkonově orientovanou výuku technik.
Hosté
Jan Bárta je český choreograf, tanečník, herec, režisér a dramaterapeut, který se věnuje autorské a interpretační tvorbě zahrnující produkci, herectví, tanec a režii. Studoval na Konzervatoři Duncan Centre v Praze a následně absolvoval čtyřleté studium na Mime Department of Hogeschool voor de Kunsten v Amsterdamu. V roce 2019 dokončil pětiletý drama/arte-terapeutický výcvik se zaměřením na metodu Developmental Transformations (DvT). Je spoluzakladatelem CreWcollective, zaměřeného na propojení umělců napříč obory, a dlouhodobě spolupracuje s organizacemi Tanec Praha a SE.S.TA, kde se podílí na projektech jako „Škola tančí“. Ve své práci klade důraz na propojení pohybu, dramaterapie a vzdělávání, zejména v práci s dětmi.
Barbora Látalová je tanečnice, choreografka a lektorka, iniciátorka a spoluzakladatelka uměleckého spolku Ostružina. Absolvovala Konzervatoř Duncan Centre v Praze, stáže na Hunter College The City University of New York (tanec a taneční terapie). Učila pohyb na herecké fakultě vysoké školy HINT v Norsku. Tvoří často pro mladé diváky, vedla Dětské studio Divadla Ponec a dlouhodobě se věnovala projektu Tanec školám. Též se zabývá přístupností taneční kultury pro neslyšící a působí jako jedna z lektorek ateliéru Ostružina, který je zaměřený na pravidelné taneční lekce s živou hudbou pro děti.
Jana Novorytová je tanečnice, lektorka a produkční, která se specializuje na improvizaci a okamžitou kompozici. Absolvovala bakalářské studium teorie a dějin divadla na Masarykově univerzitě v Brně a Konzervatoř Duncan Centre v Praze. V současnosti studuje produkci na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze (HAMU). Je členkou CreWcollective. Její tvorba zahrnuje site-specific projekty, improvizační představení a spolupráci s mezinárodními umělci. Spolupracovala například s Julyenem Hamiltonem, světově uznávaným tanečníkem a pedagogem, v rámci představení s Pražským improvizačním orchestrem. Jana se také věnuje pedagogické činnosti, vyučuje tvořivou taneční výchovu a současný tanec pro děti i dospělé. Je zkušenou pedagožkou projektu Tanec školám, v rámci kterého učila na několika základních školách.
Markéta Pucová působí v Národním pedagogickém institutu, kde byla garantkou a metodičkou vzdělávacího oboru Taneční a pohybová výchova v procesu revizí Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy. Podílela se na tvorbě nové koncepce a obsahu vzdělávací oblasti Umění a kultura. Práci s dětmi se věnuje více než 20 let, aktuálně především v tanečním oboru ve sdružení Roztoč a angažuje se ve vzdělávání tanečních pedagogů. Pracuje také pro NIPOS-ARTAMA v oboru dětský scénický tanec. Je členkou Rady Asociace taneční a pohybové výchovy.
