Pohled Václava Lukse ke hvězdám (1)

  1. 1
  2. 2

Jeho sny bývají tuze lákavé a mluví o nich s entuziasmem. Takovým, že jejich brzké splnění mu snadno věříte. Letos zjara se ale vytasil se zbrusu novým projektem, který očekávání mnohých předčil: Hvězdy barokní opery slibují hned při svém prvním ročníku řadu opravdu výjimečných zážitků, které u nás rozhodně nepotkáváte každý měsíc. Sedm večerů s hvězdami, které neminout rozhodně stojí za to. Právě to byl tentokrát důvod k setkání s duchovním otcem zmíněného projektu, šéfem uznávaného Collegia 1704 Václavem Luksem. Setkání, které se nakonec nepozorovaně protáhlo a kde řeč se ve finále stočila i na nejedno z dalších, neméně zajímavých témat.
Čí nápad projekt Hvězdy barokní opery vůbec je a jak dlouho se rodil? Předcházela mu inspirace v nějakém jiném podobném cyklu, ať už u nás či venku?

Představit v Praze cyklus koncertů, který bude zasvěcen vokálnímu umění a hudbě 17. a 18. století je z mé hlavy, inspirace pro zrod této myšlenky však byly velmi různorodé. V Praze je sice neobvykle bohatá nabídka koncertů staré hudby na kvalitní úrovni – v tomto ohledu se můžeme směle měřit s ostatními evropskými metropolemi  – nicméně podobný koncertní cyklus v prvním sále v zemi doposud chyběl. Přitom instituce jako vídeňský Konzerthaus či Musikverein, berlínská Filharmonie, pařížské Cité de la Musique nebo Salle Pleyel poskytují kromě své hlavní dramaturgické linie, kterou pochopitelně tvoří symfonické koncerty, velký prostor pro co nejširší spektrum prezentace interpretačního umění od komorních cyklů, přes starou hudbu a různé tematicky zaměřené cykly, až třeba po novou hudbu. Koneckonců i v Rudolfinu bylo možno v minulosti navštěvovat úžasné koncertní cykly, které doplňovaly hlavní dramaturgickou linii České filharmonie. Pamětníci si jistě vzpomenou na legendární večery Milana Munclingera s Ars Redivivou. V době, kdy se na ředitelském postu České filharmonie objevil David Mareček s novou vizí Rudolfina jako platformy pro co nejširší prezentaci špičkového umění, se také začala rodit moje myšlenka nového cyklu v Rudolfinu a tak se dá říci, že jsme se střetli se správnou vizí ve správný čas.

K prvnímu ročníku: Jak dlouho jste vybírali protagonisty jednotlivých večerů a podle jakého klíče? Bylo hodně složité vše zprodukovat? A v čem spočívá spolupráce České filharmonie?

Výběr protagonistů není tak složitý. Řadu sólistů znám osobně z dřívější spolupráce, jiné zprostředkovaně a tak není obtížné vytvořit si představu o ideální dramaturgii. To jsme však stále v oblasti snění… Poté následuje zpravidla střet s realitou. Je třeba koordinovat termínové možnosti sólistů s našimi možnostmi, s disponibilitou Rudolfina, finančními možnostmi atd. Navíc se snažíme klást velký důraz na dramaturgii. Nechceme, aby programy byly sestaveny ve stylu „best of“, ale aby každý z nich měl svoji nezaměnitelnou tvář, své téma a atmosféru – to vše ušité na míru tomu kterému sólistovi.

Spojujícím tématem dramaturgie prvního ročníku cyklu je italská opera a tomuto tématu pak odpovídá i výběr sólistek a sólistů – převážně italských. Kromě méně známých skladatelů jako je Nicola Porpora nebo Francesco Cavalli, se nevyhnutelně v dramaturgii jednotlivých programů opakují velká jména barokní opery jako Antonio Vivaldi nebo Georg Friedrich Händel. To je myslím příležitost předvést hudbu těchto mistrů v různých souvislostech a ukázat, jak mnohotvárný a pestrý je svět barokní opery. Vždyť například Vivaldi nebyl pouze skladatelem virtuózní brilantní hudby, ale dokázal ve své hudbě obsáhnout i ty nejhlubší emoce, a Händel disponoval kromě nevyčerpatelné melodické invence barokního „hit-makera“ i neomylným smyslem pro hudební drama.

Česká filharmonie se k nám zachovala mimořádně otevřeně a velmi si vážíme možnosti využívat partnerství této instituce a zázemí Rudolfina. Česká filharmonie však není a nemůže být pořadatelem zajišťujícím koncertní cyklus hostujícího souboru. Je tedy pochopitelné, že veškerá organizační i ekonomická zodpovědnost je plně v kompetenci Collegia 1704.Ještě k programové profilaci prvního ročníku, k onomu tématu italská opera. Mají jednotlivé večery nějaké předem dané přesnější konkrétnější zacílení , které jste si předem stanovili anebo jste program toho kterého večera víceméně nechali na tom, s čím protagonisté při respektování základního rámce cyklu přijdou?

Něco už jsem naznačil v předchozí odpovědi. Každý ze zpěváků, které představujeme, disponuje ve svém projevu něčím nezaměnitelným, charakteristickým – toto kouzlo osobnosti je oním kořením, které je činí výlučnými na světové scéně. Snažil jsem se programy koncertů koncipovat tak, aby se posluchači dostalo tohoto koření v co největší míře, aby zkrátka každá z hvězd zazářila v těch nejoslnivějších barvách. Každý z programů je originálem koncipovaným speciálně pro Prahu a zájem ze zahraničí – nejen z řad předních sólistů a pořadatelů – ukazuje, že o novém cyklu se už ví i mimo naši zemi.Představte prosím stručně jednotlivé večery cyklu. Na který z nich se vy osobně nejvíc těšíte a a který dá vašemu souboru nejvíc „zabrat“?

Těžko vybírat… Věřím, že každý z večerů bude jedinečný. První z koncertů bude mimořádný i tím, že představí hned dvě sólistky. Sopranistku Raffaellu Milanesi již pražské publikum zná. V loňském roce úspěšně zaskakovala za onemocnělou Martinu Jankovou na našem pražskojarním koncertě. Druhou sólistkou bude dnes již legendární altistka Sara Mingardo. Mingardo spolupracovala v oblasti barokní hudby snad s každým, kdo na tomto poli něco znamená. V poslední době dokonce ráda zabrousí i do pozdějšího repertoáru a pozoruhodná je například její spolupráce s Claudiem Abbadem na mahlerovském repertoáru. Zdá se, že právě s Abbadem si docela padli do oka a společně vystupují letos na letních festivalech jak v Lucernu, tak v Salcburku.

  1. 1
  2. 2

Související články


Komentáře “Pohled Václava Lukse ke hvězdám (1)

  1. Ze by berlinska filharmonie byla platformou pro starou hudbu slysim poprve. Samozrejme se filharmonici snazi zustat v kontaktu s mainstreamem hnuti stare hudby. Hostovani Antoniniho napr. je sice vzdy vitane, ale to je prece kolibri, nikoliv fokusem jejich prace.
    Pro starou hudbu mame tady jina mista, i kdyz Berlin ve stare hudbe urcite nehraje v 1.lize a bohuzel v tom zostava i za Vidni.

Napsat komentář