Poselství míru Daniela Barenboima

Argentinsko-izraelský pianista a dirigent Daniel Barenboim zveřejnil Poselství míru, sdílí svůj pohled na konflikt v Izraeli a Palestině. Zdůrazňuje důležitost humanismu, spravedlnosti a lidskosti jako cestu k míru a shody mezi dvěma národy poznamenanými dlouhodobým konfliktem.
Daniel Barenboim, Radek Baborák (zdroj Wiener Philharmoniker, foto Benedikt Dinkhauser)
Daniel Barenboim, Radek Baborák (zdroj Wiener Philharmoniker, foto Benedikt Dinkhauser)

Mám tu čest spolupracovat s ním jako hudebník, působit jako pedagog na jím založené Barenboim-Said Akademie. Stal se patronem a výrazným podporovatelem sbírek na podporu českých umělců na volné noze v době pandemie covidu, i ukrajinských kolegů při vypuknutí války v jejich zemi. 

Stejně jako je můj mentor a vzor v dirigování, hudební partner při mnoha koncertech a komorních projektech, následuji jeho pohled na situaci v Izraeli a Palestině. Ne z toho důvodu že je slavný umělec, ale protože se s jeho vnímáním příčin konfliktu ztotožňuji. Odsuzuji hrůzné teroristické činy za hranicí lidskosti. Hlásím se k jasnému imperativu, který maestro Barenboim více než tisíckráte a důrazně vyslovil: „There is no military solution! (Neexistuje vojenské řešení!).

V Izraeli jsem mnohokrát hrál, učil jsem v Tel Avivu, Jeruzalému, i v Nazarethu na pozvání palestinského klavíristy s izraelským cestovním pasem Saleema Abouda Ashkara. Vnímám rozdíly mezi izraelským a arabským světem. Nyní se zdá jakoby jediným pojítkem mezi nimi bylo „oko za oko, zub za zub“. A to je tragédie. 

Mírové poselství Daniela Barenboima není líbivým gestem, ani lacinou agitkou. 

Je vyjádřením člověka, za jehož slovy stojí činy. Mluví mi – a věřím že mnohým citlivým a kulturním – lidem z duše. 

Daniel Barenboim – Poselství míru

Současné události v Izraeli a Gaze nás všechny hluboce šokovaly. Barbarské teroristické činy Hamásu proti civilistům, včetně dětí a kojenců, nelze nijak ospravedlnit. Musíme si to uvědomit a na chvíli přestat. Dalším krokem je však samozřejmě otázka: Co teď? Máme se nyní tomuto strašlivému násilí podvolit a nechat naše úsilí o nastolení míru „zemřít“, nebo budeme nadále trvat na tom, že mír je možný i nutný?

Jsem přesvědčen, že musíme jít dál a mít na paměti širší souvislosti konfliktu. Naši hudebníci West-East Divan orchestru, naši studenti v Barenboim-Saidově akademii – téměř všichni z nich jsou přímo zasaženi. Mnozí z nich v regionu žijí, ostatní mají také mnoho vazeb na svou vlast. To mě utvrzuje v přesvědčení, že existuje pouze jedno možné řešení tohoto sporu, a to řešení založené na humanismu, spravedlnosti a rovnosti, nikoli na použití síly nebo okupace.

Naše mírové poselství musí být hlasitější než kdy jindy. Největší nebezpečí spočívá v tom, že všichni lidé, kteří si tak vroucně přejí mír, budou přehlušeni extremisty a násilím. Je nezbytné mít na paměti, že v každé analýze nebo morální rovnici, kterou můžeme vymyslet, jsou na obou stranách lidé. Jediný způsob, jak uznat univerzálnost lidství, je, aby tuto skutečnost uznaly obě strany. Utrpení nevinných lidí na obou stranách je naprosto nesnesitelné.

Záběry ničivých teroristických útoků Hamásu nám lámou srdce. Z naší reakce je zcela zřejmé, že empatie k osudu druhých je nezbytná. Samozřejmě – a zvláště nyní – je třeba připustit i takové emoce, jako je strach, zoufalství a hněv – ale v okamžiku, kdy tyto pocity způsobí, že k sobě přestaneme být lidští, jsme ztraceni. Každý jednotlivec má moc změnit svět a něco mu předat. Tak se dělají změny v malém měřítku. Jde do značné míry o politické rozhodnutí.

Těm, které přitahuje extremismus, musíme nabídnout jiné perspektivy. Koneckonců lidé, kteří zasvětí své životy násilí a extremismu, jsou obvykle zoufalí a zcela bez vyhlídek. Vzhledem k množství názorů, které jsou založeny na nepravdivých informacích, jsou vzdělání a informovanost stejně důležité.

Abych to zopakoval zcela jasně: Izraelsko-palestinský konflikt není politickým konfliktem mezi dvěma státy o hranice, vodu, ropu nebo jiné zdroje. Je to hluboce lidský konflikt mezi dvěma národy, které poznaly utrpení a pronásledování. Pronásledování židovského národa v průběhu 20. století vyvrcholilo nacistickou ideologií, která vyvraždila šest milionů Židů.

Židovský národ měl svůj sen: vlastní zemi, vlast pro všechny Židy v dnešní Palestině. Z tohoto snu však vyplynul hluboce problematický, v zásadě falešný předpoklad: země bez národa – pro národ bez země. Ve skutečnosti však židovská populace v Palestině během první světové války čítala pouhých 9 procent. 91 procent obyvatelstva tedy nebyli Židé, ale Palestinci, jejichž počet rostl po staletí. Těžko by se tato země dala nazvat „zemí bez lidu“ a palestinské obyvatelstvo nevidělo důvod, proč by se mělo vzdát své vlastní země. Konflikt byl tedy nevyhnutelný a od jeho počátku se fronty v průběhu generací jen dále utužovaly. Jsem přesvědčen: Izraelci získají bezpečí, pokud Palestinci pocítí naději, tedy spravedlnost. Obě strany musí uznat své nepřátele jako lidské bytosti a pokusit se vcítit do jejich pohledu, jejich bolesti a strádání. Izraelci musí také uznat, že okupace Palestiny je s tím neslučitelná.

Pro mé chápání tohoto více než 70 let starého konfliktu je klíčovou zkušeností přátelství s Edwardem Saidem. Jeden v druhém jsme objevili protějšek, který nás může posunout dál a umožnit nám lépe vidět a pochopit druhého. Poznali jsme a našli jeden druhého v naší společné lidskosti. Naše společná práce se West-East Divan Orchestra, která logicky pokračuje a možná i vrcholí v Barenboim-Saidově akademii, je pro mě asi nejvýznamnějším počinem mého života.

V současné situaci si přirozeně klademe otázku po významu naší společné práce jak v orchestru, tak v akademii. Může se to zdát málo – ale už jen to, že arabští a izraelští hudebníci sdílejí na každém koncertě pódium a společně hrají, má pro nás nesmírnou hodnotu. V průběhu let jsme se díky této společné hudební tvorbě, ale také díky našim nesčetným, někdy vášnivým diskusím naučili lépe chápat domnělé druhé, přistupovat k nim a nacházet společnou řeč v naší lidskosti a v hudbě. Všechny diskuse, ať už jsou jakkoli kontroverzní, začínáme a končíme základním poznáním, že všichni jsme rovnocenné lidské bytosti, které si zaslouží mír, svobodu a štěstí.

Může to znít naivně, ale není: právě toto pochopení se totiž v dnešním konfliktu na obou stranách zřejmě zcela vytratilo. Naše zkušenosti ukazují, že toto poselství oslovilo mnoho lidí v regionu i na celém světě. Musíme, chceme a budeme i nadále věřit, že hudba nás může sblížit v naší lidskosti.

Daniel Barenboim
13. října 2023

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


4 5 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments