Bronius Kutavičius má pohanské tradice a folklór v krvi
Pohanské rituály se v pobaltských státech držely pravděpodobně nejdéle ze všech křesťanských zemí, prakticky až do přelomu 14. a 15. století. V Rize dodnes probíhá obrovský folklórní festival, vycházející mj. také z pohanských tradic této země. Není proto divu, že i současníci jako Bronius Kutavičius a další mají pohanské tradice a folklór v krvi. Jak v programu ke koncertu píše dramaturg Vítězslav Mikeš: „Kutavičiusova díla vycházejí ze starobylého litevského folklóru, z něhož skladateli učarovaly především lidové písně zvané sutartinės (z litevského slova sutarti – domluvit se; žít ve shodě) – unikátní útvary „minimalistické“ povahy, vyznačující se imitačním vedením hlasů a sekundovým napětím mezi nimi, monotónností, svéráznou choreografií a archaickými texty s častým výskytem onomatopoií.“
Poslední pohanské obřady nejsou jediným oratoriem autora. Napsal ještě dvě další – Z kamene Jatvěhů a Strom světa, nicméně jsou pravděpodobně oratoriem nejhranějším. Textová předloha litevského básníka Sigitase Gedy je zhudebněna velmi zajímavým způsobem. Na jedné straně máme dojem jakési až monumentální statičnosti na povrchu, pod jejímž povrchem vibruje život sám v lidové magii, tanci, zpěvu, uctívání přírody a jejích bytostí. Pohyb účinkujících během produkce tento efekt ještě umocňuje, publikum se tak stává součástí obřadu, rituálu. Zde je možné vysvětlení oblíbenosti tohoto díla, neboť nás vtahuje do archetypálního světa, prapodstaty našeho života, uctívání přírody, duchovního světa, života v souladu s nimi a v úctě k nim. Závěrečný varhanní chorál, který doslova převálcuje zpěv mizejícího sboru ve mně, ač křesťance, při každém poslechu vyvolává otazník, týkající se správnosti misijní činnosti mých spolubratří a sester – myšleno ve smyslu institucionálním, tedy církve jako instituce, nikoliv osobní víry každého z nás.
Ve Vodojemech stálo publikum mezi hudbou
Kutavičiusova „minimalistická“ partitura sestávající z několika jednoduchých, opakujících se motivů je svým způsobem geniální. Minimum materiálu nepůsobí nikterak nezáživně, ba právě naopak, opakování vtahuje hudebně do nitra skladby, aleatorika partitury dává hudbě vzdušnost, až nadpozemský rozměr čistých lidských hlasů, ozvláštněný kvartetem lesních rohů. Musím se přiznat, že mi jedno provedení nestačilo a zůstala jsem ve vodojemech na obě. Jednalo se totiž o mimořádný zážitek. Uprostřed prostoru stálo několik malých pódií, na kterých stál dirigent Michal Jančík a sólistka sopranistka Aneta Podracká Bendová. Po jedné straně byli hornisté Marie Horáková, Adéla Ondráčková, Lucie Sychrová a Juraj Záhradníček a elektrické varhany Marek Paľa. V prostředním kruhu stálo publikum a za ním v kruhu pohybující se sbor – Brněnský akademický sbor BAS (sbormistr Pavel Šnajdr) a Kantiléna (sbormistr Michal Jančík). Publikum tedy stálo mezi hudbou.
Vynikající akustika vodojemů rozezněla, spíše rozechvěla celý prostor, což ještě umocňoval pohyb obou sborů. Obě provedení byla skvělá. Velký obdiv a dík patří Michalu Jančíkovi, který obě produkce spatra dirigoval, krásnému, čistému, rovnému hlasu a prostému hereckému projevu Anety Podrocké Bendové, jež naplno vyzněl zejména v části Zaklínání hada a oběma sborům, které rovněž spatra zpívaly celé oratorium v litevštině. Po prvním provedení nechalo publikum hudbu ještě doznít, dodýchat v prostoru a s nadšeným potleskem začalo až po pár minutách. Provedení díla v magických prostorách brněnských vodojemů bylo překrásným uměleckým a duchovním zážitkem.
Poslední pohanské obřady ve Vodojemech
17. října 2025, 20:00 – 20:50 hodin
Vodojemy Žlutý kopec, Brno
Program
Bronius Kutavičius: Poslední pohanské obřady, oratorium pro soprán, sbor, varhany a lesní rohy
Příchod (Atėjimas), Kobylko zelená (Žioge žaliasai), Uctívání vrchu Medvėgalis (Medvėgalio pagarbinimas), Zaklínaní hada (Gyvatės užkeikimas), Uctívání dubu (Ąžuolo pagarbinimas), Odchod (Išėjimas)
Účinkující
Aneta Podracká Bendová – soprán
Marek Paľa – varhany
BAS – Brněnský akademický sbor
Pavel Šnajdr – sbormistr
Kantiléna – sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno
Lesní rohy – Marie Horáková, Adéla Ondráčková, Lucie Sychrová, Juraj Záhradníček
Michal Jančík – Sbormistr, dirigent
