Poslední rozloučení s Iljou Hurníkem

Rodina, hudebníci i studenti se dnes odpoledne v chrámu sv. Petra a Pavla na pražském Vyšehradě naposledy rozloučili s Iljou Hurníkem. Skladatel, klavírní virtuos a spisovatel zemřel 7. září ve věku 90 let. Zádušní mši sloužil kanovník vyšehradské kapituly Aleš Opatrný, po celou dobu ji provázela hudba, kterou Hurník zkomponoval.

Zaplněnou katedrálou zněly úryvky z duchovní skladby Missa Vinea Crucis – Kyrie, Agnus Dei a Deo gratias. „Když bychom měli charakterizovat jeho profesní dráhu, pak jeho slovy: ‚Byly mi dány čtyři koleje: zaprvé klavíristy, zadruhé skladatele, zatřetí spisovatele a ještě navíc kantora‘,“ řekl Opatrný v úvodu mše, jíž byli mezi nejbližšími přítomni i všichni tři synové skladatele Petra Ebena, Hurníkovi synovci.

Moderátor a herec Marek Eben četl s listu apoštola Pavla. Kanovník Opatrný také při mši několikrát připomněl televizní pořad Na plovárně, v němž Eben natočil s Hurníkem rozhovor.

Ve vyšehradském kostele se sešly přední osobnosti české klasické hudební scény. Posledního rozloučení se zúčastnil například šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek, ředitel Pražského jara Roman Bělor, ředitel PKF Radim Otépka, pěvec Roman Janál i harfenistka Kateřina Englichová se svým manželem velvyslancem pro energetickou bezpečnost Václavem Bartuškou. Nechyběli ani Hurníkovi kolegové, skladatelé Jiří Teml a Zdeněk Šesták.

„Byla to mimořádná osobnost, inspirující v nejrůznějších oborech lidské činnosti. My jsme se scházeli jako pondělníci. On nám přinášel povídky. Za týden udělal vždycky jednu povídku a my jsme byli první recenzenti, i když ne hluboce odborně. Kromě manželky jsme byli prvními posluchači. Na Ilju mám ty nejlepší vzpomínky,“ řekl dnes po mši skladatel Šesták. Připomněl, že Hurník byl všestranný, ať už šlo o etiku, filozofii, nebo náboženství. „Musím říct, že jsem se od něj moc naučil,“ poznamenal Šesták. Na povídkovou tvorbu se Hurník zaměřil ke konci života.Ilja Hurník, který se narodil 25. listopadu 1922 ve slezské Porubě, zkomponoval rozsáhlé operní, symfonické, komorní a vokální dílo. Byl uznávaným pedagogem, který svou tvorbu zaměřoval i na děti. Velký ohlas měl jeho osmideskový cyklus Umění poslouchat hudbu. Vedle toho napsal řadu rozhlasových her, libret, filmových scénářů i krátkých próz. V roce 2007 obdržel medaili Za zásluhy.

Sbormistr Chvála dnes vzpomínal na své první setkání s Hurníkovou tvorbou v roce 1968 na soutěž v Belgii. „Od té doby jsem zejména s Kühnovým dětským sborem dělal spoustu jeho věcí, i větších jako například Prastaré obrazy s orchestrem a Slezské písničky, vzpomínám i na jeho Studánku, překrásnou, kouzelnou věc, kterou jsme zpívali po celém světě, a na další obdivuhodné skladby,“ řekl Chvála s dojetím.

Vrcholem Hurníkovy kompoziční tvorby jsou opery na vlastní libreto (Dáma a lupiči, Mudrci a bloudi nebo Oldřich a Boženka), Symfonie in C, oratorium Noé a kantáty Ezop a Maryka. Hurník s také již zesnulým známým skladatelem a svým švagrem Petrem Ebenem vytvořil českou verzi výukové metody Orffovy školy.
Foto archiv, Martin Suchánek