Poznamenaní aneb Warlikowského slabikář moderní výtvarné kultury

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Úvodní premiérou letních Mnichovských operních slavností (Münchner Opernfestspiele) se 1. července 2017 stala nová inscenace opery Die Gezeichneten (Poznamenaní) Franze Schrekera, která se tak vrátila na největší mnichovskou scénu po více než devadesáti letech. Až do nástupu národního socialismu patřil tento skladatel k nejhranějším vedle díla Richarda Strausse. Byl to návrat bedlivě očekávaný publikem i kritiky, a to i kvůli hvězdnému týmu tvůrců a interpretů, kteří se na něm podíleli. Inscenace nadchne bezchybným hudebním nastudováním Ingo Metzmachera a výkony zpěváků, ale režijní výklad slavného polského režiséra Krzysztofa Warlikowského se utápí v záplavě vizuálních a jevištně-akčních odkazů na známá výtvarná a filmová díla dvacátého a jednadvacátého století, které překrývají vlastní příběh.
F. Schreker: Die Gezeichneten – Bayerische Staatsoper Mnichov 2017 (zdroj Bayerische Staatsoper / foto © Wilfried Hösl)

Franz Schreker (1878–1934) je znovuobjevovanou skladatelskou osobností německé opery. Vzkříšení jeho děl, jež nebyla uváděna po roce 1933 z důvodů nevhodného skladatelova původu, započalo již během sedmdesátých let dvacátého století. Některá jeho pozdní díla, například opera Christophorus oder Die Vision einer Oper (Christophorus aneb Vize jedné opery), zkomponovaná roku 1929, byla uvedena až v časově vzdálené posmrtné premiéře roku 1978 ve Freiburgu.

Schrekerovo operní dílo, ve kterém pod vlivem Wagnerovy koncepce Gesamtkunstwerku byl skladatel i autorem libret (s výjimkou operní prvotiny Die Flammen (Plameny), provedené za jeho života pouze koncertně ve Vídni roku 1902), se vyznačuje nebývalou jednotou slova a hudby. Většina libret nevychází z jediné konkrétní literární látky (vyjma pozdní opery Der Schmied von Gent (Kovář z Gentu) podle Charlese de Costera), ale syntetizuje tematicky, dramaturgicky i obsahově několik literárních inspirací ze světové literatury. Skladatel zanechal devět dokončených oper (z nichž Das Spielwerk und die Prinzessin z roku 1913 byla přepracována do zásadně pozměněné verze jako Das Spielwerk z roku 1920), rozsáhlejší melodram s možností jevištní realizace Das Weib des Intaphernes (1932) na text Eduarda Stuckena a fragment opery se staroegyptskou látkou Memnom.

Schrekerova operní tvorba se vyznačuje nejenom syntetizujícím literárním jazykem, který vychází ze základny literární dekadence a obsahuje i silné vlivy romantické tvorby a práce z oblasti umělé pohádky, ale vykazuje také silný vliv wagnerovských příběhů. Ostatně Richard Wagner a generace německých neoromantiků jsou ve Schrekerově hudební řeči, navíc obohacené o impresionistickou zvukomalbu, slyšet nejvíc.

Dalším znakem jeho námětů je značný autorův zájem o erotiku a psychopatologii. V období na přelomu století, kdy se veřejnost již měla možnost šíře seznámit s převratnou freudovskou teorií podvědomí a lidské sexuality, do té doby hluboce tabuizované, záhy upoutala zájem umělců více oborů psychopatologická témata. Opera Poznamenaní je toho ostatně výrazným příkladem, libreto dokončené v roce 1911, výrazně tematizuje fetišismus, sexuální promiskuitu i sex bez lásky. Navíc zpracovává také dvě ze zásadních témat umění vůbec – postavení umělce a tvůrce (které se objevuje v Schrekerově operním díle opakovaně) a vztah krásy a ohyzdnosti.

Franz Schreker (zdroj wikipedia.org)

Základní literární inspirací Schrekerovy opery, především v charakterizaci postav ohyzdného hrbáče Alviana Salvaga a krásné malířky Carlotty, je pohádka Oscara Wildea Infantčiny narozeniny z roku 1899, na kterou skladatele upozornil jeho přítel skladatel a dirigent Alexander von Zemlinsky. Ten text později zhudebnil jako jednoaktovou operu Der Zwerg (Trpaslík, 1922). Wildeovou tragickou pohádkou se Franz Schreker poprvé zabýval už při kompozici pantomimy Der Geburstag der Infantin (Infantčiny narozeniny), kterou napsal pro letní zahradní scénu umělecké výstavy (Kunstschau) ve Vídni roku 1908. Ač šlo spíše o příležitostnou skladbu, baletní pantomima s choreografií Elsy Wiesenthal slavila při prvém uvedení značný ohlas. Hudebně se pak udržela i v koncertním repertoáru jako stejnojmenná baletní svita, takto upravená skladatelem v roce 1923.

Vedle Wildeovy předlohy ale Schreker adaptoval do libreta i motivy z Wedekindova dramatu Hidalla a najdeme tu také drobné výpůjčky třeba z Wildeových a Maeterlinckových dramat, tragédie Fiorenza Thomase Manna a dalších převážně literárních látek dekadentního okruhu.

Námět opery není složitý a je vlastně milostným dramatem tří charakterů, „poznamenaných“ fyzicky nebo psychicky. Znetvořený hrbáč (ve Warlikovského režii maskovaný jako Sloní muž ze známého filmu Davida Lynche) Alviano Salvago (charakterní tenor) zoufale miluje umění a chce městu Janovu darovat nádherný park s umělými jeskyněmi na ostrově, kde vybudoval vlastní říši krásy. Tomu ale chtějí jeho přátelé zabránit, protože podzemní prostory slouží k pořádání orgií. Při jednáních o předání parku se Alviano setkává s krásnou dcerou janovského starosty Carlottou (dramatický soprán). Carlotta se věnuje malířství a je fascinována Alvianovou vnitřní krásou. Konečnému sblížení obou postav zabrání zájem brutálního a přitažlivého šlechtice Tamareho (baryton), který Carlottu zneužije. Trojúhelník, ve kterém hraje významnou roli sublimace sexu v uměleckou tvorbu, končí tragicky smrtí Carlotty, trpící srdeční chorobou, i zavražděním Tamareho, kterého bodne zoufalý Alviano. Příběh se odehrává v renesanční Itálii, oblíbeném to ambiente generace německých a rakouských skladatelů dekadentních námětů, jako byli Schreker, Korngold nebo Zemlinsky.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - F. Schreker: Die Gezeichneten (Bayerische Staatsoper Mnichov 2017)

[Total: 3    Average: 3.7/5]

Související články


Komentáře “Poznamenaní aneb Warlikowského slabikář moderní výtvarné kultury

  1. Děkuji za výborně napsanou recenzi a děkuji i za objasnění některých pro mne nepochopitelných odkazů na moderní umění v režii K. Warlikowskeho. K návštěvě repríze v Mnichově mne silně inspirovala výborná salzburská inscenace téže opery z roku 2005 (Nagano, Lehnhoff). Hudebně jsem zklamán nebyl, ale bohužel Warlikowskeho režie „zaplácala“ jeviště pseudouměleckými odkazy a tématy, které hlavní sdělení divákovi jen zatemnilo a vydatně ho unudilo. V Salzburku hráli dílo zkrácené (a tím se vyhnuli problematickým místům v libretu), mnichovská produkce trvala téměř o 40 minut déle, ale nic pozitivního to nepřineslo. Inscenace mne také vedla k zamyšlení, pro jaké (zřejmě vysoce intelektuální) publikum vlastně W. nyní vytváří nové inscenace. Mnichovské publikum je nesmírně vzdělané, náročné, vyprodá dům při inscenaci soudobé opery stejně jako při Lucii z Lammermooru : ale i tady jsem při Die Gezeichneten pozoroval, že diváci během představení opouštějí sál – zřejmě i pro ně už to bylo za hranicí vkusu.

Napsat komentář