Emmanuel Villaume, Blake Pouliot a Prague Philharmonia absolvovali v lednu tohoto roku společné americké turné, které vyvrcholilo koncertem v newyorské Carnegie Hall. Transatlantická linka se nyní promítne i do dramaturgie zahajovacího večera.
Koncert otevře Sinfonietta La Jolla pro komorní orchestr a klavír, H 328 Bohuslava Martinů. Skladatel ji napsal v New Yorku během svého pobytu ve Spojených státech, kdy již nemohl počítat s návratem do vlasti. Následovat bude Koncert pro housle a orchestr, op. 14 Samuela Barbera, který naopak vznikal zčásti v Evropě. Práci na něm přerušilo vypuknutí druhé světové války a Barber jej dokončil po návratu do USA.
„Vstupujeme do 33. sezony Prague Philharmonia, která nabídne originální a kontrastní dramaturgii a přivede na pódium hvězdné umělce i nastupující talenty. Už její zahajovací koncert propojí Evropu a Ameriku – téma, které je blízké i mně samotnému, protože můj život je už řadu let spojený s oběma kontinenty. Velmi se těším na opětovné setkání s Blakem Pouliotem a na to, že v Barberově Houslovém koncertu můžeme společně hledat vlastní interpretační podobu tohoto mimořádného díla,“ říká Emmanuel Villaume, hudební ředitel a šéfdirigent Prague Philharmonia.
Pouliot, kterého Toronto Star označil za „jednoho z těch výjimečných talentů, které přicházejí jednou za život“, se k Barberovu koncertu jako interpret opakovaně vrací. Přesto v něm stále nachází nové výzvy: „Barberův koncert je významným příspěvkem do houslového repertoáru dvacátého století a pro mnoho posluchačů může být skvělou bránou ke klasické hudbě. Pro interpreta je přitom trochu ‚kontraintuitivní‘. Jednodušší úseky s krásnými melodiemi mi připadají obtížnější než virtuózní finále. A byť jsem tento koncert hrál mnohokrát, občas svou interpretaci zpochybňuji a ptám se, kam až může má zvědavost zajít, aniž by celku škodila,“ říká Blake Pouliot.
Koncert vyvrcholí jedním z nejikoničtějších děl celého symfonického repertoáru, Symfonií č. 5 c moll, op. 67 Ludwiga van Beethovena. V průběhu let se tato symfonie stala nositelkou představ spojených s vítězstvím i osudem. Za druhé světové války byl její charakteristický úvodní motiv, jehož rytmus odpovídá písmenu V v Morseově abecedě, využit v kampani „V for Victory“ a stal se tak jakýmsi hudebním symbolem naděje a odhodlání Spojenců. Právě zde vzniká také nenápadné hudební spojení s Martinů, který Beethovenův motiv v roce 1943 během svého pobytu ve Spojených státech citoval v Památníku Lidicím, své osobní hudební poctě obětem brutálního nacistického vyhlazení této české obce. Ve světle těchto historických událostí a jejich dopadu na životy Barbera i Martinů si lze jen stěží představit příhodnější završení koncertu než Beethovenovu monumentální Osudovou.
