Prague Philharmonia vzdá hold svému zakladateli Jiřímu Bělohlávkovi

V březnovém abonentním večeru Orchestrálního cyklu A vzdá Prague Philharmonia hold svému zakladateli Jiřímu Bělohlávkovi, jenž by 24. února 2026 oslavil osmdesáté narozeniny. V neděli 15. března od 19:30 hodin zazní ve Dvořákově síni Rudolfina pod taktovkou Emmanuela Villauma Brittenova Simple Symphony, Bartókův Koncertu pro violu a orchestr se sólistou Sàem Soulez Larivièrem a Beethovenova „Pastorální“ symfonie.

PRLenka K. Vaníčková
3 minut čtení
Jiří Bělohlávek (foto Martin Kabát)

„Přítomnost a vliv Jiřího Bělohlávka prostupují každým koncertem Prague Philharmonia. Většinu našich hráčů osobně vybral a mnozí z nich měli po řadu let privilegium pracovat pod jeho vedením. Precizní, elegantní souhra souboru, v níž je cosi z nejlepší komorní muzikantské tradice, i neúnavná oddanost hudbě zůstávají trvalým svědectvím o této mimořádné osobnosti světového hudebního života,“ uvádí umělecký ředitel a šéfdirigent orchestru Emmanuel Villaume.

Abonentní večer otevře Brittenova Simple Symphony, komorní skladba pro smyčcový orchestr, kterou autor dokončil jako dvacetiletý. Britten zde vědomě pracuje s nápady, které si poznamenal už v dětství, a v jednotlivých větách je nechává znovu zaznít v nové podobě.

V Bartókově Koncertu pro violu a orchestr, který vznikal naopak na sklonku skladatelova života, se představí výjimečný sólista Sào Soulez Larivière. Dílo spojuje mimořádně náročný sólový part se zvukovou představivostí, v níž se odráží Bartókův dlouhodobý zájem o folklorní inspirace. Francouzko-nizozemský violista Soulez Larivière získal titul Young Artist of the Year (International Classical Music Awards 2023) a byl nominován jako Rising Star Evropské asociace koncertních síní ECHO. Je držitelem 1. ceny v Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro (2023) a věnuje se také rozšiřování violového repertoáru prostřednictvím vlastních úprav i podporou soudobé hudby.

Závěr koncertu obstará Beethovenova Symfonie č. 6 „Pastorální“. Je vystavěná na tehdy neobvyklém pětivětém půdorysu a nabízí hudební obraz venkovských scenérií, včetně dramatické bouře i jemných zvukomalebných detailů.

Na Jiřího Bělohlávka vzpomínají i zakládající členové orchestru

„Ráda vzpomínám na úplné začátky, kdy jsme si jako studenti založili smyčcový orchestr a jezdili do malé vesničky Machov na soustředění. Jiří Bělohlávek za námi přijel, chodil s námi na houby, opékal s námi buřty a mezitím nás dirigoval,“ uvádí violistka Dagmar Mašková.

„Když se mě dnes někdo zeptá, kde jsem se naučil hrát na klarinet, jako prvního vždycky zmiňuji Jiřího Bělohlávka. Pracoval s námi mravenčím způsobem a důrazem na každý detail. Dechy tehdy začínaly doslova na zelené louce. Byli jsme nadšení, ale nezkušení a on nás vedl s velkými nároky i klidem. Nebylo výjimkou, že jsme s přípravou začínali měsíc před plánovaným koncertem. Zkoušeli jsme tak intenzivně, že velkou část repertoáru znám dodnes zpaměti,“ říká klarinetista Jindřich Pavliš.

„První koncert nového hudebního tělesa, tehdy Pražské komorní filharmonie, pod taktovkou Jiřího Bělohlávka jako by předznamenal, že půjde o mimořádný a reprezentativní soubor. U příležitosti státního svátku 28. října 1994 jsme hráli ve Vladislavském sále. V hledišti tehdy seděli vrcholní představitelé státu v čele s prezidentem Václavem Havlem, koncert přenášela Česká televize a nám bylo kolem dvaceti. O to silněji jsme cítili vzrušení i opravdovou hrdost, která nás dodnes neopustila,“ vzpomíná houslista Martin Bialas.

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře