Pražský filharmonický sbor předvedl na zahajovacím koncertě velmi koncentrovaný výkon

Pražský filharmonický sbor je v posledních letech velmi aktivní v pořádání vlastních koncertů, a to i orchestrálních, na kterých vystupuje s Pražskou komorní filharmonií. K úvodu své devadesáté sezóny (těleso bylo založeno sbormistrem Janem Kühnem v polovině třicátých let, původně pro účely účinkování v rozhlasových relacích) si sbor mimořádně přizval Drážďanskou filharmonii a jejího bývalého šéfdirigenta Michaela Sanderlinga, aby společně provedli jedno z nejvýznačnějších oratorních děl českého repertoáru – Requiem Antonína Dvořáka. Mezinárodní bylo i obsazení sólistů. Vedle uznávané a tuzemskému publiku dobře známé sopranistky Simony Šaturové se představila v Německu usazená mezzosopranistka Anna Lapkovskaja, tenorového partu se ujal Benjamin Bruns a basového polsko-rakouský basbaryton Tomasz Konieczny.

Slavnostní charakter večera v téměř zaplněném Rudolfinu podtrhla výrazná květinová výzdoba i úvodní slovo Davida Marečka, generálního ředitele České filharmonie, který byl nedávno po tříletém působení u Pražského filharmonického sboru jmenován řádným ředitelem i tohoto tělesa. David Mareček připomenul významné projekty, které sbor v začínající sezóně čekají. Mezi ně patří kromě tuzemských koncertů s Českou filharmonií a dalšími našimi předními symfonickými orchestry též zájezdy do Hongkongu a New Yorku, kde vystoupí v Carnegie Hall s Českou filharmonií. Sbor se při těchto příležitostech představí též samostatně. Pro Hongkong chystá pod vedením svého hlavního sbormistra Lukáše Vasilka program z tvorby Antonína Dvořáka a amerických spirituálů, pro New York pak reprezentativní ryze český program, v němž Dvořákovu sborovou tvorbu doplní díla Bohuslava Martinů, Jana Nováka, Petra Ebena či Leoše Janáčka (v Janáčkově kantátě Otčenáš vystoupí jako sólista tenorista Pavel Černoch). Oba programy bude mít během podzimu příležitost slyšet i pražské publikum.

David Mareček mluvil též o hloubce a síle hudebního sdělení ve Dvořákově Requiem. Nebyla to planá slova, neboť se je podařilo zpřítomnit v míře neobvyklé. Dirigent Michael Sanderling, který se pražskému publiku představil v polovině září se svým domovským orchestrem Luzerner Sinfonieorchester, pracoval s detailem, ovšem vždy se zřetelem k celku, zjevně i s vědomím, že také ticho a pauzy „hrají“ (mimořádně působivé z tohoto hlediska bylo samotné doznění skladby, kdy jako by se zastavil čas). Podtrhl tak naléhavost díla vztahujícího se k univerzální lidské zkušenosti, bez důrazu na prvoplánový efekt či monumentalitu. Drážďanské filharmonii možná v projevu trochu scházela „slovanská“ vřelost, rozhodně však nikoli disciplína a zaujetí (zvláště ocenit lze mimo jiné působivá pianissima ve smyčcích či sóla dřev). Někdy se mohlo zdát, že ve snaze dát vyniknout pěvecké složce se orchestr snad drží až příliš zpátky.

O důsledné respektování i nízké dynamiky, někdy až na hraně rizika, se snažili i sólisté, zejména Simona Šaturová a Benjamin Bruns. Šaturová, která má s dílem zjevně nejvíce zkušeností, zaujala především intenzitou a oduševnělostí výrazu. Její kolega sice poněkud postrádal hlasové charisma a od zbytku sestavy se odlišoval zřetelně německými vokály, jeho spíše světlejší tenor byl však zcela spolehlivý ve výškách a celkově tento pěvec podal velmi kvalitní výkon. Wagnerovský pěvec Tomasz Konieczny zpíval s velkým nasazením, svůj průrazný, kovově znělý hlas však byl schopen na patřičných místech i ztišit. Asi nejméně výrazně ze sólové sestavy působila mezzosopranistka Anna Lapkovskaja. Sólové kvartety každopádně vycházely velmi dobře.

Ústřední roli, už pro velký rozsah a náročnost sborových partů, měl nicméně Pražský filharmonický sbor, se kterým tento repertoár připravoval Lukáš Vasilek. Sbor předvedl velmi koncentrovaný výkon a plně obstál jak v monumentálních tutti, kde může těžit ze své opojné zvukové barevnosti a mocnosti (fuga Quam olim Abrahae, Sanctus), tak v transparentních a potenciálně intonačně zrádných částech, jako je například Pie Jesu, kde má sbor (mužské hlasy a alt) plochy a cappella. Nečetné slyšitelné nedokonalosti (váhavější nástup či drobná nejednota v hlasové skupině) nebyly z hlediska celku nijak významné.

Pražský filharmonický sbor tak svou jubilejní sezónu oficiálně otevřel koncertem, který nebyl jen standardním provedením skladby patřící ke kmenovému repertoáru tělesa, ale který skutečně zanechal mimořádný dojem.

Hodnocení autora recenze: 90%

Pražský filharmonický sbor: Zahajovací koncert
28. září 2024, 19:30 hodin
Praha, Rudolfinum

Program
Antonín Dvořák: Requiem, op. 89

Účinkující
Simona Šaturová – soprán
Anna Lapkovskaja – alt
Benjamin Bruns – tenor
Tomasz Konieczny – bas

Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek – sbormistr

Dresdner Philharmonie
Michael Sanderling – dirigent