Jít o stříbrné neděli, respektive sobotě na předvánoční koncert a v neděli o něm psát, to se mi z nepodařilo již dávno. Asi nebudu sama, kdo na konci adventu neví, kam dřív skočit, a na rozjímání s duchovní hudbou prostě nezbývá čas. Ale stalo se… Moje představa o předvánočním programu takového večera „v kostele“ byla vcelku konvenční, asi nějaké baroko, sváteční kantáty a možná koledy… Ostatně první na programu byl Dušek s nějakým latinsky nazvaným titulem… A všechno bylo jinak! Ten Dušek se narodil v roce 1985 a jeho vánoční píseň Carmen ad cunas byla zcela nová skladba, která toho večera měla světovou premiéru. Vznikla na objednávku PFS. Skladatel Jan Dušek je žákem Hanuše Bartoně, působí na HAMU a jeho skladby si již našly špičkové interprety, mj. mezi tělesy jako Pražská komorní filharmonie, Epoque Quartet, Orchestr Berg, Nederlands Blasers Ensemble nebo již dříve Pražský filharmonický sbor.
Vánoční píseň Carmen ad cunas (Píseň nad kolébkou) Dušek zkomponoval na latinský text Jana z Jenštejna ze 14. století. Matka v něm opěvuje své nově narozené dítě, dává mu rady do budoucna, věští jeho velikost a výjimečnost, obdivuje jeho krásu a tělesnou dokonalost. Jako každá hrdá maminka nad kolébkou… Nikde nepadne jméno dítěte Ježíš, ani Marie, a proto má vyznění díla nejen sváteční duchovní obsah, ale i hluboce lidský rozměr.
Hudba premiérované písně je laskavá, posluchačsky atraktivní, působí přirozeně a stylově se nevyhraňuje. Není to moderna, ale nesnaží se ani o archaismy, k čemuž by text možná sváděl. Na začátku zazní krátká citace písně Chtíc, aby spal od Michny z Otradovic, ale jinak tam nápadnější odkazy do hudební historie nejspíš nezaznamenáte.
Skladba je psána pro sóla, smíšený sbor a komorní instrumentální soubor, v tomto případě několika dechových nástrojů s trianglem. Sóla jsou zde použita velmi střídmě (sopranistka Jana Sibera, tenorista Martin Šrejma), hlavní roli má sbor, půvabné mezihry dechových nástrojů jsou pojivem mezi slokami i mezi interprety (působivé hobojové sólo). Sbor zpíval suverénně, s citem, se střízlivou dynamikou, hezky zněla basová sekce.
Stejný princip spojení moderního s tradičním, nové hudby na starý text, přinesla koleda Lamb (Beránek) Johna Tavenera (1944 – 2013) na slova anglického raně romantického básníka Williama Blakea. Tavener vychází z anglické sborové tradice, inspiroval se podobně jako Arvo Pärt spiritualitou pravoslavné duchovní tvorby. Skladba Lamb pro smíšený sbor á capella má meditační klid, pomalý vývoj, minimalistické techniky. Stejně tak následující skladba As One Who Has Slept pro smíšený dvojsbor a capella; vystačí si s pouhými čtyřmi řádky textu a stojí na prodlevách v basech, což jí dává tajemný nádech. Poslední z trojice uváděných Tavenerových skladeb byl sbor s ruským textem Svatý, s doprovodem sólového cella (Eduard Šístek). Skladba začíná čtyřikrát rozvíjet znovu stejný motiv, jako čtyři různé cesty vedoucí z jednoho výchozího bodu. Harmonie skladby a různé kombinace blízkých intervalů vytvářejí zajímavé zvukové efekty, vibrace a vlnění mezi tóny. Sbor zpíval citlivě a sugestivně. Výrazný part cella mu byl protiváhou, doplňoval partituru bohatými až orientálně znějícími litaniemi. Skladba skončila citlivým závěrem sboru v pianissimu a cella ve flažoletech do ztracena.
Po přestávce byla na programu neoklasická kantáta Ottorina Respighiho Lauda per la Nativitá del Signor (Chvalozpěv k narození Páně). Zde jsme si užili všech atributů klasické kantáty: důstojné chorálové pasáže – výtečné a čisté tenory, komplikované renesanční rytmy, barokizující kontrapunkty a fugatové nástupy, velkolepý slavnostní zvuk sboru, a také náročná pěvecká sóla. Vysoký part skvěle provedený Janou Siberou v roli Anděla, dramatická a působivá Marie sopranistky Kateřiny Kalvachové a tenorová role Pastýře v podání Martina Šrejmy. Sbor doplnil ansámbl složený z dechových nástrojů a klavíru. Lukáš Vasilek vedl provedení energickým gestem ke slavnostnímu vyznění. Na závěr věnovali obecenstvu ještě dvě koledy v aranžmá Jana Duška: Byla cesta a Narodil se Kristus Pán.
