Pražský výkon sopranistky Angely Gheorghiu nebyl hoden jejího hvězdného renomé

Z hvězdných výšin do pražské reality

Úkol recenzenta psát o tomto dvojrecitálu, nazvaném Diva for Ever, není právě záviděníhodný. Program večera si oba pěvci rozdělili rovným dílem, takže na každého zbyly čtyři árie a zbytek byly duety a orchestrální čísla, v provedení Českého národního symfonického orchestru, pod vedením bulharského dirigenta Naydena Todorova. K tomu mám jen poznámku, že prezentovat večer jako pěvecký recitál superstar Angely Gheorghiu, je poněkud zavádějící. Respekt ke jménu Angela Gheorghiu a její oslnivé kariéře je jistě na místě. Vytvořila od debutu na prknech londýnské Covent Garden v roce 1992 strhující operní postavy na nejvýznamnějších světových scénách na obou stranách Atlantiku – Mimi, Carmen, Violettu – seznam by mohl dále pokračovat ještě dlouho, a naplnila jejich scénickou existenci vrcholným pěveckým uměním. Ale recenzent se musí rozhodnout, zda psát o hvězdné minulosti, či o přítomnosti. Rozhodl jsem se, jak jinak, pro to druhé. Možná to byla jen přechodná indispozice, možná trvalejší ústup v kvalitě, který čeká, dříve či později, na každého pěvce či pěvkyni. Nevím. Pokud by to bylo to druhé, pak by to byl ovšem propad, jenž se odehrál až v poslední době, dvou třech letech, a to poměrně dramaticky. Angela Gheorghiu dokázala ještě v covidových letech udržet svou kvalitu velmi vysoko. V Praze to však nepotvrdila. Bouřlivé ovace ve stoje nemohou zmást nikoho, kdo opernímu zpěvu alespoň trochu rozumí.

Tahounem večera byl tenorista Teodor Ilincăi

Již v dramaturgii večera bylo až příliš mnoho špatných rozhodnutí. Zvolit si jako partnera, který má pomoci část břemena vzít na sebe, tenoristu s tak průrazným a nosným hlasem, nebylo příliš moudré. Udržet s ním krok v duetech by bylo přetěžké i pro pěvkyni na vrcholu kariéry. A ten má Gheorghiu již hluboko za sebou. Zvolit si za vstupní číslo večera Händela (Lascia ch’io pianga z Rinalda) rovněž nebylo chytré. Doménou pěvkyně byla vždy romantická opera 2. poloviny 19. století, Verdi, Puccini a verismus. Barokní party naprosto nevyhovují jejímu hlasovému typu, temperamentu ani školení, což se ukázalo až zbytečně obnaženo. Po rozpačitém úvodu přišel na řadu Francesco Cilea, jeho nejznámější opera Adriana Lecouvreur, a hned bylo vše o kategorii lepší. Nejprve se pražskému publiku představil Teodor Ilincăi, v árii La dolcissima effigie, a pak se oba vypjali ke zlepšenému výkonu v duetu Ma dunque è vero.

Po orchestrální vložce, kterou obstarala ukázka z Pucciniho operní prvotiny Le villi, oba pěvci předvedli to nejlepší, co při současných dispozicích mohli v Praze předvést. Nejprve Gheorghiu alespoň naznačila, ve své kmenové roli Wally ze stejnojmenné opery Alfreda Catalaniho, že leccos z jejího velkého umění stále přetrvává, v árii Ebben? Ne andrò lontana, a poté první polovina večera vygradovala rozsáhlejší scénou z prvého dějství Tosky, po jejím příchodu do kostela Sant’Andrea della Valle, Mario! Mario! Mario! Přesto i zde její zpěv musel i fanklub velké pěvkyně nechávat v rozpacích, ten tvrdošíjný pokus o forsírované „béčko“ v salir le voci delle cose byl zážitkem, který by si jistě každý rád odpustil. Však to také v sále zašumělo. Zaráží ten nedostatek i základní pěvecké inteligence – z toho se přece dalo, při vědomí stávající indispozice, nějak chytře vylhat a netrvat na tom, že když to nejde silou, tak třeba na síle ještě přidat.

Měsíčková árie z Dvořákovy Rusalky, takřka povinnost každé sopranistky, jež se chce vetřít do přízně českému publiku, byla poznamenána přílišnou vyumělkovaností a místy nečistou intonací, zato Ilincăiovo parádní číslo, kultovní Nessun dorma z Turandot, strhlo obecenstvo k bouřlivým ovacím. Stejně tak Vicino a te, hřmotný duet z opery Andrea Chénier Umberta Giordana vyvolal svým efektním závěrem salvy nadšení a dlouhotrvající ovace. Tím operní část programu skončila, následovala už pouze lehčí múza: populární píseň Be My Love, kterou napsal ukrajinský židovský skladatel divadelní a filmové hudby Nicholas Brodszky pro Maria Lanzu, píseň Elizy I Could Have Danced All Night z My Fair Lady, jež se často stává kořistí operních pěvkyň, ač tak špatně snáší operní stylizaci, a na závěr oficiální části programu kousek od rumunského populárního skladatele George Grigoriu. Pak následovala dlouhá řada přídavků, bouřlivě aplaudované publikem, které si přišlo stůj co stůj zatleskat, když už zaplatilo mnohatisícové sumy za lístek. Zmiňme alespoň proslulou Granadu mexického skladatele Agustína Lary Pucciniho a bonbónek O mio babbino caro z opery Gianni Schicchi.

Primadona každým coulem

Pro úplnost nutno zmínit, že doprovod, včetně orchestrálních vstupů, obstaral Český národní symfonický orchestr pod taktovkou Naydena Todorova, ale blíže se k jeho výkonu vyjadřovat raději nebudu. Beztak problém večera byl někde jinde. Angela Gheorghiu je zřetelně za zenitem, v Praze však navíc podala výkon tak matný, že to lze vysvětlit buď indispozicí, nebo tím, že Prahu podcenila. Rychle odcházející pěvecké kvality nepříjemně kontrastují se silně afektovaným projevem na podiu. Místo predikátu Diva for Ever bych navrhl spíše Primadona každým coulem. Gheorghiu stále vládne velkým hlasovým volumenem, dokáže působivě vyklenout pucciniovský oblouk, i když jen v plné forzi – není to právě zpěv, jako když zlehka kráčíte po obláčcích melodie, jak se sám Puccini se svou představou svěřil legendární Marii Jeritze. Intonace je místy nejistá, často zpívá pod tónem, nebo trvá dlouho, než se dostane na správnou výšku. Překvapila hlavně ztráta znělosti ve střední poloze, tam je hlas zcela bezbarvý, jakoby vyšeptalý, zatímco výšky, pokud jsou to dlouhé držené tóny, mají stále svou kvalitu, dříve tak obdivovanou. Její partner Teodor Ilincăi, tenor temnější barvy, velké průraznosti, má za sebou již nezanedbatelnou kariéru, leč do první ligy tenoristů mu zatím něco chybí. Nejvíce hudební vkus a elegance.

Angela Gheorghiu: Diva for Ever
23. března 2025, 19:30 hodin
Smetanova síň Obecního domu

Program
Georg Friedrich Händel – Music for the Royal Fireworks (Overture)
Georg Friedrich Händel – Rinaldo (Lascia ch’io pianga)
Francesco Cilea: Adriana Lecouvreur (La dolcissima effigie)
Francesco Cilea: Adriana Lecouvreur (Ma dunque è vero)
Giacomo Puccini: Le Villi (La Tregenda)
Alfredo Catalani: La Wally (Ebben! Ne andrò lontana)
Giacomo Puccini: Tosca (E lucevan le stelle)
Giacomo Puccini: Tosca (Mario! Mario! Mario!)

Přestávka

Giacomo Puccini: Manon Lescaut (intermezzo z 3. jednání)
Antonín Dvořák: Rusalka (Měsíčku na nebi hlubokém)
Giacomo Puccini: Turandot (Nessun dorma)
Umberto Giordano: Andrea Chenier (Vicino a te)
Dmitrij Šostakovič: Valčík č. 2
Nicholas Brodszky: Be My Love
Frederick Loewe: My Fair Lady (I Could Have Danced All Night)
Agustín Lara: Granada
Giacomo Puccini: Gianni Schicchi (O mio babbino caro)
a další

Účinkující
Angela Gheorghiu – soprán
Teodor Ilincăi – tenor
Český národní symfonický orchestr
Nayden Todorov – dirigent