Pražští symfonikové křižují Německem (1)

Karavana FOK opět na cestách 

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK zveřejnil v pondělí v Praze program své 81. sezony. Byl to de facto vzkaz domů z cest, protože orchestr samotný pobývá v těchto dnech na německém turné. Je to po lednovém Španělsku letos podruhé, kdy se karavana s názvem FOK uvedla do pohybu a vydala do zahraničí.

Sousední Německo je přirozeně zemí, kterou orchestr během své osmdesátileté existence navštívil vůbec nejčastěji. První stopu tu zanechal v roce 1957, a počítáme-li vedle SRN i někdejší Německou demokratickou republiku a Západní Berlín, byl tu nejméně čtyřicetkrát. Pikantní byl i zlomový rok 1989. V tom jediném roce FOK cestoval dvakrát do NDR (Drážďany a Gewandhaus v Lipsku byly nejtradičnějšími východoněmeckými štacemi) a hned několikrát i do SRN – do Bad Kissingenu a na tehdy docela mladý a dnes velmi prestižní Schleswig-Holstein Musik Festival na severu. Všechny cesty se ale odehrály před říjnovými událostmi, kterými, paradoxně v Praze zaplavené trabanty, vypukl proces znovusjednocování země.

Cestujeme tentokrát do šesti měst. Nejvzdálenější jsou Cáchy, nejbližší z českého pohledu pak Regensburg a Norimberk. Mezi nimi ještě Mannheim, Wiesbaden a Essen. Kdybychom tato města spořádaně seřadili od nejbližšího k nejvzdálenějšímu a pak se vraceli nejkratší cestou domů, čekalo by nás nějakých 1500 kilometrů, ale protože mezi nimi křižujeme cikcak, bude to za ten týden skoro dvojnásobek.

Německé turné začalo koncerty v Praze
Stejně jako sjednocení Německa v roce 1989, tak i naše nadcházející německé turné fakticky vypuklo už v Praze posledními abonentními koncerty před odjezdem s teprve třicetiletým, ale naprosto fenomenálním klavíristou Borisem Giltburgem a dirigentem Christianem Armingem. Právě s nimi FOK toto turné absolvuje. Zjevná je i podobnost programů: také tady, stejně jako v Praze, hrajeme Janáčkova Tarase Bulbu a tance z Prodané nevěsty, jen místo Prokofjevova 3. klavírního koncertu tady hraje Boris Giltburg Rapsodii na Paganiniho téma Sergeje Rachmaninova. V Praze totiž Rapsodii hrála v abonentním programu v loňském roce Olga Kern, nemohli jsme ji proto opakovat. A nakonec, protože německé programy jsou delší, jsou součástí zdejších koncertů navíc ještě čtyři Slovanské tance.

Koncert 1: Essen
Přijíždíme do města Tomáše Netopila. Jako šéfdirigent si získal respekt zdejší Filharmonie i své posluchače.

Chtěli jsme se tu s panem dirigentem i osobně setkat alespoň na kávu, minuli jsme se ale bohužel o pár hodin – on musel z města odjet odpoledne, zatímco my jsme dorazili až navečer.

Koncertní sál v Essenu je vyhlášený. Moderní sál, přestavěný v nedávné době z docela nevábného „kulturáku“, jak sami zdejší patrioti říkají.

Zvenku, skoro by se chtělo říci, nenápadná stavba, žádný přemrštěný objem, uvnitř chrám, jeden z těch sálů, kde dobře slyšíte i vidíte z kteréhokoli sedadla. Mistrovská práce architektů i techniků.

Boris Giltburg je v Německu hvězdou. Dostávám reference z mnoha stran, od kolegů i pořadatelů. V Essenu je vyprodáno a Boris Giltburg uvádí posluchače do transu. Náš orchestr je jím ostatně fascinován také. A Boris vše pečetí při potlesku odzbrojujícím plachým úsměvem. Šťastným, protože koncert se vydařil!

Pro Operaplus z Essenu
Daniel Sobotka

Foto FOK