Pražští symfonikové oslavili své devadesátiny stylově

Koncert začal Beethovenovou předehrou Leonora III, kterou orchestr pod taktovkou svého současného šéfdirigenta Tomáše Braunera zahrál s příjemnou kapkou patosu, ale rovněž také s taneční lehkostí na patřičných místech.

Následovala koncertantní rapsodie Maurice Ravela Tzigane pro housle a orchestr, skladba, jenž přinesla do programu exotický nádech. Ivan Ženatý exceloval ve svém sólovém vystoupení, jehož virtuozita a technická zdatnost uchvátily všechny přítomné.

Historie vzniku Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK byla opředena tajemstvím, neboť zakladatel Pražských symfoniků Rudolf Pekárek přišel o veškeré své písemné materiály po deportaci do židovského ghetta v Lodži v roce 1941, navíc na konci druhé světové války vyhořely archivy orchestru. Během poválečných let a období socialismu nebylo vhodné studovat a odkazovat se na německy psané historické tiskoviny coby na zdroje. Proto je nejen pro FOK, ale i pro celou českou kulturu, významná práce bývalého vedoucího orchestrální kanceláře FOK Jiřího Hannsmanna, který se pustil do pátrání a jeho pečlivé studium dobových materiálů přineslo ovoce ve vydání knihy Jak se rodil orchestr FOK 1934–1945. Nutno podotknout, že kniha vznikla velkou zásluhou také díky Václavě Smetáčkové, dceři druhého šéfdirigenta FOK, která zapůjčila autorovi rukopisné deníky svého otce z let 1932–1947. Čerstvý výtisk této knihy byl na koncertě 23. října slavnostně „suchou cestou“ pokřtěn, kmotrem byl Ivan Ženatý.

První polovinu koncertu stylově ukončilo Allegro con brio z Beethovenovy Osudové. První věta této ikonické symfonie, známá svým nezaměnitelným motivem, byla zahrána s precizností a vášní. Pražští symfonikové podali výkon, který byl jak silný, tak emotivní, jako by hráči chtěli tímto provedením vzdát hold všem svým předchůdcům.

Po přestávce došlo k příjemnému překvapení a odlehčení. Jelikož „F“ ve zkratce FOK znamená slovo „film“, zazněly čtyři filmové písně v podání Ondřeje Havelky, úpravu pro orchestr provedl Jan Kučera. V současnosti u nás asi není lepšího interpreta pro melancholickou píseň Jen pro ten dnešní den z filmu Kristián, než je právě Ondřej Havelka, jinak frontman orchestru Melody Makers, jenž se proslavil autentickou interpretací historického jazzu a swingu meziválečného období 20. století. Veselou notu do celého programu vnesla píseň Přednosta stanice ze stejnojmenného filmu. Nejen v těchto písních houslová sóla brilantně zahrál koncertní mistr Roman Patočka, jehož výkon glosoval i Ondřej Havelka s tím, že by ho „bral do kapely“.

Zakladatele orchestru židovského původu Rudolfa Pekárka připomněli Pražští symfonikové skladbou Kol Nidrei, kterou složil Max Bruch, violoncellového sóla se ujal Jiří Bárta. Tato emotivní skladba, která je oslavou židovské tradice, byla zahrána s hlubokým citem. Jiří Bárta přinesl do svého vystoupení nejen technickou dokonalost, ale i osobitou interpretaci, která hluboce zasáhla srdce posluchačů.

Smetanova Vltava byla nádhernou tečkou celé oslavy. Zvuk orchestru maloval obrazy pramínků spojujících se v poklidnou řeku, která se postupně mění v bouřlivé proudy, stejně jako na tomtéž místě před devadesáti lety.

Celý koncert byl důstojnou oslavou významného výročí jednoho z našich nejlepších symfonických orchestrů. Pestrost repertoáru potěšila snad každého posluchače v publiku, které ocenilo výkon všech účinkujících bouřlivým potleskem. Mnozí z nich se již cestou domů nořili do textu právě pokřtěné knihy.

Narozeninový koncert Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK
23. října 2024, 19:30 hodin
Radiopalác, Praha

Program
Ludwig van Beethoven: Leonora III, předehra
Maurice Ravel: Tzigane pro housle a orchestr
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5 c moll „Osudová“ (1. věta)
Jiří Srnka: Modravé dálky (text K.M.Walló; z filmu Minulost Jany Kosinové, 1940)
Eman Fiala: Sám já chodívám rád (text Josef Gruss; z filmu Těžký život dobrodruha, 1941)
Sláva Emanuel Nováček: Jen pro ten dnešní den (text Josef Gruss; z filmu Kristian, 1939)
Jára Beneš: Přednosta stanice (text Ladislav Brom; z filmu Přednosta stanice, 1941)
Max Bruch: Kol Nidrei pro violoncello a orchestr, op. 47
Bedřich Smetana: Vltava

Účinkující
Ondřej Havelka – moderace a zpěv
Ivan Ženatý – housle
Jiří Bárta – violoncello

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Tomáš Brauner – dirigent

Lukáš Dřevjaný – light design