Před 100 lety se narodila švýcarská houslistka Aida Stucki

Otec Aidy Stucki pocházel ze švýcarského Winterthuru, podnikání si ale založil v Káhiře, kam se s rodinou na čas přestěhoval. Její matka byla italská pěvkyně. Po návratu z Káhiry do Winterthuru zažádala Aida Stucki o výuku houslí u koncertního mistra a dirigenta místního orchestru Ernsta Wolterse. Po třech letech výuky si mladičká houslistka zahrála Mozartův Houslový koncert č. 3 G dur K. 216 s winterthurským orchestrem pod Woltersovou taktovkou.

Dále pokračovala studiem v Curychu u slavné maďarské houslistky Stefi Geyer, která Aidu představila Bélovi Bartókovi. Aida později hrála všechna jeho smyčcová kvarteta. Své studium dokončila v Lucernu u maďarsko-židovského houslisty a spisovatele Carla Flesche, díky němuž získala další zkušenosti pro vlastní sólovou a pedagogickou kariéru.

Jako vítězce ceny ženevské soutěže v roce 1940 jí byly poskytnuty nové příležitosti k prestižním koncertům s renomovanými dirigenty po celé Evropě. Zahrála si také například s pianisty Pinou Pozzi, Walterem Freyem, Clarou Haskil, Karlem Grenacherem a Elly Ney. Repertoár Aidy Stucki zahrnoval všechny významné koncerty od baroka po moderní dobu, téměř veškerou literaturu pro housle a klavír, stejně jako množství komorní hudby rozmanitého obsazení.

Provdala se za prvního koncertního mistra curyšského rozhlasového symfonického orchestru Giuseppa Piracciniho. Spolu s ním, violistou Hermannem Friedrichem a violoncellistou Walterem Haefeli založila v roce 1959 Piraccini-Stucki-String Quartet, který brzy získal mezinárodní pověst.

V roce 1948 se začala věnovat pedagogice. Na konzervatoři ve Winterthuru byla v roce 1992 pro 71letou houslistku otevřena historicky první specializovaná mistrovská třída pod názvem “Stucki Piraccini”, kterou úspěšně vedla až do svého odchodu. Mezi nejvýznamnější osobnosti, které učila, patří nepochybně německá houslistka Anne-Sophie Mutter, jejíž talent objevila právě Aida Stucki, když bylo Anne-Sophie Mutter devět let.

Aida Stucki se kvůli rodinným a vzdělávacím závazkům soustředila hlavně na koncerty ve Švýcarsku a nemohla tak využít zajímavé příležitosti se sirem Georgem Soltim (mezinárodní recitály), Hermannem Scherchenem nebo pozvání na vystoupení v Izraeli v roce 1975.

V roce 1983 si prudkým pádem ve svém novém domě ve Winterthuru způsobila zlomeniny obou zápěstí, což se pro její kariéru stalo osudným.

Na CD bylo přeneseno zhruba sto děl s Aidou Stucki, které se zachovaly na nahrávkách ze studia, rozhlasu a živých koncertů. Za svůj život získala řadu ocenění.