Před 151 lety se narodil rakouský skladatel Franz Lehár

Dnes by oslavil své 151. narozeniny Franz Lehár – operetní skladatel narozený v Rakousko-Uhersku, v Maďarsku známý jako Lehár Ferenc. Získal ocenění od samotného Hitlera, přestože jeho manželka byla židovského původu. Oficiálně byl maďarským státním občanem a čestným občanem města Šoproň, těsně před smrtí se však stal čestným občanem rakouského města Bad Ischl, kde také zemřel.

Franz Lehár (foto SEI GRADI Radio3)
Franz Lehár (foto SEI GRADI Radio3)

Franz Lehár se narodil 30. dubna 1870 v rakousko-uherském Komárnu. Krátce po jeho narození se rodina přestěhovala do Bratislavy (tehdejšího Prešpurku), v roce 1875 do Šoproně a o pět let později do Budapešti. Osobně se cítil býti spíše Maďarem, neboť v maďarském prostředí vyrůstal a vychovávala jej jeho matka maďarského původu.

Jeho otec pocházel z českého Šumvaldu u Uničova a byl kapelníkem rakousko-uherské armády. Zúčastnil se vojenských tažení na italském území a proti Prusku a v roce 1868 byl přeložen do Komárna. V té době dosahovaly rakousko-uherští vojenští kapelníci slušné umělecké úrovně. Matka Christine, rozená Neubrandtová, pocházela z maďarsko-německé obchodnické rodiny. Prarodiče Franze Lehára byli skláři nebo rolníci. Měl celkem tři sourozence: Eduarda, Annu Marii a Antala.

Lehár projevoval známky hudebního talentu již ve svých čtyřech letech. Jeho otec mu byl přísným učitelem. V Budapešti studoval gymnázium a nepatřil zrovna mezi premianty. Současně chodil do hudební školy, kde se učil hrát na klavír.

Studium na Pražské konzervatoři, jež započalo v roce 1882 – Lehárovi bylo pouhých 12 let, mu umožnilo učit se od těch nejlepších. Hru na housle ho učil spoluzakladatel Českého kvarteta Antonín Bennewitz, skladbu jeden z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů Antonín Dvořák a teorii skladatel, dirigent a varhaník Josef Foerster. Také se tajně (školní řád konzervatoře zakazoval soukromé hodiny komponování) soukromě vzdělával u nejvýznamnějšího představitele generace české hudby 2. poloviny 19. století Zdeňka Fibicha. Po zhlédnutí Lehárových skladeb Antonín Dvořák a později i Johannes Brahms konstatovali, že by měl housle odložit a věnovat se naplno komponování.

V roce 1888 ukončil školu absolventským koncertem v Rudolfinu a vydal se do města Elberfeld-Barmen, kde byl v místním divadle zaměstnán jako 1. houslista. Zanedlouho odcestoval do Vídně, aby nastoupil do otcova orchestru jako asistent kapelníka.

Ve svých dvaceti letech, v roce 1890, se dostal do čela malého vojenského orchestru 25. pěšího pluku v Lučenci a stal se tak nejmladším vojenským kapelníkem Rakouska-Uherska (dříve držel rekord jeho otec, který se stal kapelníkem ve 24 letech). V roce 1894 ukončila jeho působení v Lučenci hádka s jedním majorem, kterému odmítl zahrát oblíbenou píseň. Nadřízení požadovali Lehárovu omluvu, on však raději podal výpověď.

Následně se mu podařilo ze 120 uchazečů vyhrát konkurz do námořního orchestru v Pule, kde v roce 1896 zkomponoval operu Kukuška, kterou uvedlo městské divadlo v Lipsku. Odehrálo se pouze sedm představení.

Později působil v historickém Vídeňském divadle jako dirigent. 21. listopadu 1902 se zde odehrála premiéra jeho vlastní operety Vídeňské ženy (Wiener Frauen). 20. prosince téhož roku měla v Carltheater premiéru další Lehárova opereta – Dráteník (Der Rastelbinder).

Nejčastěji komponoval operetní díla, z nichž nejčastěji hraným autorovým dílem se stala Veselá vdova (Die lustige Witwe), která slavila úspěšnou premiéru v roce 1905. Během následujících pěti let se tato opereta odehrála více než 20.000 krát.

Mezi další úspěšná díla můžeme zařadit operety Paganini, Země úsměvů nebo Carevič. Významnou roli v Lehárových operetách sehrál tenorista Richard Tauber, kterému své hlavní postavy doslova „ušil na míru“.

Komponoval i symfonické básně, valčíky, sonáty a pochody. V roce 1902 zkomponoval valčík pro kněžnu Paulinu Metternichovou pod názvem Zlato a stříbro (Gold und Silber).

Po nástupu Hitlera k moci se muselo Vídeňské divadlo v roce 1935 uzavřít a majitelka divadla Lehárovi odcizila peníze. Poněvadž chtěl mít Lehár absolutní kontrolu nad svými autorskými právy, založil 25. února 1935 své vlastní vydavatelství pod názvem Glocken-Verlag (Vydavatelství u zvonu). Následovalo krušné období, neboť Lehárova manželka Sophie byla židovského původu. Poněvadž si velice oblíbil rakouské prostředí, na rozdíl od mnoha jiných umělců váhal s emigrací. V noci z 11. na 12. března 1938 vtrhla německá vojska do Rakouska a Lehár byl následně zatčen. V létě 1939 si přišlo gestapo pro manželku Sophii, kterou ovšem zachránil Lehárův telefonát s říšským místodržitelem Josefem Brüchlem a do jisté míry i fakt, že se opereta Veselá vdova velice líbila Adolfu Hitlerovi, který Lehára dokonce ocenil Goethovou medailí. Franz se Sophií tak mohli strávit zbytek války doma.

V roce 1947 manželka Sofie zemřela. Franz Lehár zemřel v 78 letech dne 24. října 1948 ve své vile v Bad Ischlu u Sazlburgu, kde je taktéž pochován.

Podle jeho poslední vůle se jeho dům i se zařízením zachoval a stal se muzeem. Po Lehárovi je pojmenovaná ulice v holandském městě Leidsche Rijn.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


4 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments