Kariéra operní pěvkyně Miloslavy Pippichové-Havelkové byla krátká, přesto byla tato umělkyně ve své době velmi oblíbená. Do historie se tato vynikající sopranistka mimo jiné zapsala i jako první česká sbormistryně, když v červnu 1869 na Žofíně dirigovala sbor padesáti zpěvaček u příležitosti odhalení pomníku Boženy Němcové. Od jejího narození uplyne letos 24. února sto sedmdesát let.
Miloslava Pippichová-Havelková pocházela z dobře situované vlastenecké rodiny právníka, politika a básníka Matěje Havelky, její starší sestra Zdeňka byla manželkou stavitele a mecenáše Josefa Hlávky. Zpěv studovala u významného hudebního pedagoga a skladatele své doby Františka Pivody, herectví u Otilie Sklenářové-Malé. Záhy se prosadila v pražském Prozatímním divadle, její první rolí byla v lednu 1867 Eleonora v opeře Trubadúr od Giuseppe Verdiho. Stala se velmi uznávanou a oblíbenou umělkyní, jenom František Pivoda s ní nastudoval přes dvě desítky oper. Vinou únavy z pracovního vytížení u ní však propukla nervová choroba hlasu a operní kariéru musela přerušit.
Na scénu se vrátila v roce 1870, kdy uspořádala sérii koncertů. Po svatbě s právníkem, politikem a sokolským funkcionářem Karlem Pippichem se přestěhovala do Chrudimi a dále koncertovala. V roce 1877 však vážně onemocněla a během cesty na ozdravný pobyt do jižních Tyrol 26. března 1878 v Praze zemřela. Jejího pohřbu v Chrudimi se účastnilo několik tisíc lidí včetně řady předních umělců.
