Před 45 lety zemřela Marta Krásová. Hlas, jaký Národní od té doby neslyšelo

Mojmír Weimann, 20.02.2015 21:30

Osobnosti české opery

Dnes je tomu pětačtyřicet let, co na chalupě ve Vráži u Berouna, kde žila se svou matkou, svět náhle navždy opustila jedna z největších osobností Opery Národního divadla, paní Marta Krásová. Bylo jí devětašedesát let.Patřím ke generaci, jejíž vztah k opeře ovlivnil do značné míry poslech rozhlasu, především operních relací Anny Hostomské. Dodnes si pamatuji nádherné zážitky, které mi jako klukovi školou povinnému přinášely hlasy protagonistů naší tehdejší scény. Jeden z nejvýraznějších byl právě nádherně zabarvený tmavý hlas Marty Krásové. Moje divadelní setkávání s operou probíhalo tehdy převážně v Brně (kde tehdy ovšem působila řada vynikajících pěvců), ale na jevišti jsem mohl Martu Krásovou vidět až později, v letech studentských. A tehdy jsem si naplno uvědomil velikost této umělkyně, jež ve svém projevu dokonale propojovala výsostné pěvecké umění s precizní hereckou charakteristikou postav a s hluboce niterným racionálním i emocionálním zvládnutím požadavků role.

Rodačka z jihočeského Protivína, kde její otec Hugo Krása byl sládkem v proslulém místním pivovaře, vyrůstala v uměnímilovném prostředí své rodiny i městečka, které tehdy jako celá řada probouzejících se českých měst žilo, vzhledem ke své velikosti a možnostem, velmi intenzivním českým kulturním životem. Mladičká Marta už v dětských střevíčcích projevovala značný hudební talent. Učila se hrát na housle a na klavír. Při jednom vystoupení ji jako dvanáctiletou slyšel zpívat houslový virtuos Otakar Ševčík a doporučil jí, aby se věnovala zpěvu. Po měšťanské škole šla Marta Krásová, která chtěla být učitelkou, studovat na Učitelský ústav do Českých Budějovic. Vedle toho ale navštěvovala hudební školu Bohuslava Jeremiáše, jehož syn Otakar, budoucí slavný skladatel a dirigent, ji nějaký čas učil zpěvu, a Vilma Jeremiášová hře na klavír.

V roce 1917 slyšela Martu Krásovou, která byla na návštěvě v Horažďovicích u své babičky, zpívat sólistka Opery Národního divadla Olga Valoušková-Borová. Rozpoznala Martiny velké předpoklady a doporučila jí, aby se namísto kantorské kariéry věnovala plně zpěvu, a sama se stala její učitelkou. Ač sama altistka, připravovala Valoušková svou žačku pro sopránový obor. Doporučila jí ale, aby se po herecké stránce vzdělávala u Růženy Maturové, dnes, bohužel, víceméně zapomenuté hvězdné sólistky Národního divadla, která ve své době byla hodnocena jako nepřekonatelná Libuše a stejně vynikající představitelka mnoha dalších dramatických sopránových rolí. Maturová, která podobně jako Ema Destinnová patřila mezi nejvýznamnější žákyně slavné Marie Loewe-Destinn a jejího manžela Thomase Loeweho, byla také vynikající herečkou, což v té době nebylo zdaleka tak obvyklé, jako je tomu dnes. Maturová nejenže poskytla Krásové dobrou hereckou průpravu, ale také ji směrovala pro mezzosopránový obor, což se ukázalo jako správná volba.

Později si cílevědomá a velmi erudovaná Marta Krásová dále prohlubovala své pěvecké vzdělání u významných pedagogů Carla Emmericha a Apolla Granforteho a během svého bratislavského angažmá rovněž i vídeňského pedagoga M. Ulanowského.

V roce 1922 zpívala v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, ale ještě téhož roku ji angažoval šéf nově vzniklé bratislavské opery Milan Zuna. Nejprve byla obsazována spíše do sopránových rolí (Anežka ve Smetanových Dvou vdovách, Julie ve Dvořákově Jakobínu), ale brzy začaly jednoznačně převažovat role mezzosopránové a altové, v nich Krásová mohla nejlépe uplatnit všechny valéry svého hlasového (a vzhledem k převažující typologii mezzosopránových a altových rolí) i hereckého umění. V Bratislavě si poprvé zahrála a zazpívala mnohé role, které ji později proslavily. Byla to například Azucena ve Verdiho Trubadúru, Amneris v Aidě či Ulrika v Maškarním plese, titulní role v Carmen a mnohé další.Zúčastnila se také zájezdu do Barcelony a Madridu s inscenacemi Smetanovy Prodané nevěsty a Dvořákovy Rusalky, který v roce 1924 připravil nový ředitel Slovenského národního divadla Oskar Nedbal ve spolupráci s Jaroslavem Kvapilem. A o rok později sklidila velký úspěch v titulní roli Oktaviána v Růžovém kavalíru. Představení dirigoval sám Richard Strauss a okamžitě pěvkyni nabídl angažmá ve vídeňské Státní opeře. Angažmá odmítla, protože jako přesvědčená vlastenka toužila po angažmá v Národním divadle. Ve vídeňské Státní opeře si nakonec zazpívala o deset let později v dubnu 1935 Amneris. Představení, v němž Aidu zpívala další česká zpěvačka, byť dlouhý čas působící v zahraničí, Zdenka Ziková, dirigoval Felix Weingartner.

Pozvání k hostování do Národního přišlo v roce 1926. Dne 19. června 1926 vystoupila v roli Azuceny v Trubadúru. Představení dirigoval Bohumír Brzobohatý, partnery jí byli tehdy ještě dramatická sopranistka a budoucí oborová kolegyně Marie Veselá v roli Leonory, Otakar Mařák jako Manrico a Emil Burian jako hrabě Luna. V listopadu téhož roku se pražskému publiku představila v titulní roli Bizetovy Carmen.

Pozvání spojené s nabídkou angažmá přišlo ale až o rok později. V listopadu 1927 se úspěšně vypořádala s rolí Amneris v Aidě a následně s postavou Panny Rózy ve Smetanově Tajemství. V roce 1928 Martu Krásovou angažoval šéf Opery Národního divadla Otakar Ostrčil do svazku souboru. Jako řádná členka opery poprvé vystoupila opět v roli Azuceny. Bylo to 28. srpna 1928. Postavu Ježibaby v Rusalce (což bývá někdy uváděno jako její první vystoupení coby členky Opery) ztvárnila až v představení 7. září 1928.

Marta Krásová velmi rychle zaujala špičkovou pozici v mezzosopránovém a altovém oboru a udržela si ji prakticky po celé čtyři desítky let svého působení na naší první operní scéně. Především se tak stalo v českých operách. V Prodané nevěstě byla nejprve představitelkou Ludmily, poté skoro výhradní představitelkou Háty. Celkem v „Prodance“ účinkovala v osmi různých inscenacích.V Rusalce to bylo jenom o jednu inscenaci méně, přičemž v Ostrčilově nastudování z roku 1923, do něhož po svém angažování do souboru vstoupila, vystřídala vedle Ježibaby i Cizí kněžnu. Ve Smetanových operách byla v několika inscenacích po sobě výtečnou Radmilou v Libuši, Martinkou v Hubičce a především Pannou Rózou v Tajemství. Zahrála a zazpívala si i Záviše z Falkenštejna v Čertově stěně.

V desítkách repríz vystoupila v roli Vlasty ve Fibichově Šárce. V Nevěstě messinské byla po několik desetiletí prakticky jedinou a po všech stránkách výtečnou představitelkou titulní role. Účinkovala v pěti z šesti Foersterových oper (Stará židovka v Deboře, Mešjanovka v Evě, Porcie v Jessice hrané pod názvem Kupec benátský, Kněžna v Nepřemožených, Babička v Bloudovi), v Kovařovicově Psohlavcích byla dlouholetou představitelkou staré Kozinové, v opeře Na Starém bělidle se s ní diváci mohli setkat v postavě Paní kněžny, posléze v roli Babičky. Babičku ztvárnila i v Lucerně Vítězslava Nováka, v jeho opeře Karlštejn královnu Alžbětu.

Mimořádně úspěšně se prosadila ve dvou operách Leoše Janáčka, pro něž byla všestranné ideálně disponovaná. Její někdejší výkon v Kostelničce z Její pastorkyně byl považován za po všech stránkách dokonalý, stejně jako její ztvárnění Stařenky Buryjovky.Zazářila v postavě Kabanichy v Káti Kabanové, zejména v Talichově přelomové inscenaci, která znamenala definitivní prosazení této opery na scéně Národního divadla.

Úspěch slavila i v operách italských a německých, kromě již dříve vzpomínaných to byly například postavy princezny Eboli ve Verdiho Donu Carlosovi, Lucie v Mascagniho Sedláku kavalírovi, Ortrudy ve Wagnerově Lohengrinovi a Chůvy v Bludném Holanďanu. Z Mozartových oper si připomeňme její ztvárnění role Idamanta v Idomeneovi a Třetí dámy v Kouzelné flétně. Blízká jí byla i ruská operní tvorba, v Evženu Oněginovi po léta zpívala Olgu, kterou posléze vyměnila za Chůvu Filipěvnu, Polinu v Pikové dámě za jednu z jejích nejskvělejších rolí, starou hraběnku. Dále si připomeňme alespoň její Marfu v Musorgského Chovanštině a Končakovnu v Borodinově Knížeti Igorovi.

Marta Krásová často vystupovala v zahraničí, a to jak v operních představeních, tak na koncertních podiích. Zpívala pod taktovkou špičkových dirigentů té doby, jako byli Bernardino Molinari, Erich Kleiber, Bruno Walter a další.

Marta Krásová zůstala věrná Praze a svému Národnímu divadlu. V sezoně 1938/1939 absolvovala několikaměsíční pěvecké turné po USA a Kanadě. Přišla nabídka k angažmá v newyorské Metropolitní opeře. Vzhledem k nastalé politické situaci a rovněž z osobních důvodů Marta Krásová na tuto nabídku rezignovala. Vrátila se do Prahy. Již v první okupační sezoně slavila jeden ze svých největších úspěchů – ztvárnění titulní role v Gluckově Orfeovi, kde její partnerkou v roli Eurydiky byla Maria Tauberová. Společný inscenační projekt opery a baletu, v němž pod taktovkou Václava Talicha vytvořil vynikající pohybovou složku inscenace Joe Jenčík, byl jedním z největších triumfů Národního divadla v okupační éře.Výrazný podíl na úspěchu měla právě Marta Krásová, velká propagátorka předmozartovské hudby a především Gluckova díla, která se interpretaci této významné části hudebního odkazu minulosti věnovala intenzivně v době, kdy to nebylo zdaleka tak populární jako dnes.

Marta Krásová se definitivně stala jednou z nejvýznamnějších hvězd české operní i koncertní scény. Posluchačka brněnské muzikologie Zuzana Kohoutová ve své bakalářské práci z roku 2012 charakterizuje Martu Krásovou následovně: „Sametově lahodný, plný mezzosoprán, který však byl schopen i vysokých kovových tónů. Při zpěvu dokázala vytvořit nesmírně pestrou barevnou škálu, která jí umožňovala vylíčení všech pocitů ztvárňovaných postav.“

Marta Krásová se se zdarem zhostila i četných úkolů z oblasti soudobé operní tvorby, jako byla titulní role ve Straussově Ariadně či Klytaemnestra v jeho Elektře, Diakonka v opeře polského autora Karola Szymanowského Král Roger. Z domácí tvorby to pak byla celá řada postav, jako byly titulní role v opeře Rudolfa Karla Smrt kmotřička anebo Třetí sudička v jeho Třech zlatých vlasech Děda Vševěda, Ryšja Rakšita v Ostrčilových Kunálových očích, Mína Mařáková ve Vině Otakara Zicha, Kastelánka v opeře Jaroslava Křičky Strašidlo na zámku, Strouhalka v Burianově Maryše, Královna v Jeremiášově Enšpíglovi, Pavlova matka v opeře Jana Franka Fischera Romeo, Julie a tma, matka Baumertová v Tkalcích Víta Nejedlého, Kateřina v Pauerově Zuzaně Vojířové. V operách slovenských autorů to byly Zalčička v Suchoňově Krútňavě, Blagota ve Svätoplukovi téhož autora anebo Anna v Cikkerově Begu Bajazidovi.

Na jevišti Národního divadla naposledy Marta Krásová vystoupila v roli Martinky ve Smetanově Hubičce 28. června 1969. Ve zlatých šedesátých letech české kinematografie přivábila osobnost Marty Krásové pozornost mladých filmových tvůrců, kteří si ji obsadili do svých podnětných a náročných filmových projektů. A tak se dodnes můžeme setkat s jednou z nejvýznamnějších osobností české opery dvacátého století na filmovém plátně v avantgardních snímcích oné pozoruhodné doby, jako byly film Antonína Máši Hotel pro cizince, Moravcův snímek Muž, který stoupl v ceně, Případ pro začínajícího kata režiséra Pavla Juráčka anebo film Pavla Hobla Velká neznámá.