Předjarní hudební pohlednice z Lipska

  1. 1
  2. 2

Lipská lekce komořiny
Neodolal jsem a po návštěvě Bachova a Mendelssohnova muzea a Bachových působišť v kostelích svatého Tomáše a Mikuláše jsem se nechal zlákat večerní nabídkou Mendelssohnova sálu, komorního sálu lipského Gewandhausu, k návštěvě koncertu, který byl večerem návratů i obnovených premiér. Opěrnými pilíři dvouhodinového komorního koncertu byli pánové Rolf-Dieter Arens (klavír) a Jürnjakob Timm (violoncello), první rodák z Cínovce, lipský žák Paula Badury-Skody, výmarský hudební profesor a tamtéž rektor Vysoké hudební školy Franze Liszta, druhý sólovioloncellista Orchestru lipského Gewandhausu, člen legendárního Lipského smyčcového kvarteta (1977–1993) a od roku 1993 sólovioloncellista Orchestru Bayreuthských slavnostních her.Pánové Timm a Arens spolu vystupují již léta, přesto mělo jejich nedělní vystoupení 2. března 2014 charakter shledání u příležitosti nastudování v Lipsku dlouho neuváděných komorních děl. Vstupním byla Brahmsova první violoncellová Sonáta e moll op. 38, která sice v Lipsku prvně zazněla s Carlem Reineckem u klavíru již v roce 1871, pak se však v koncertech lipského Gewandhausu na téměř století odmlčela, aby znovu zazněla v letech 1979, 1983 a 1997, vždy v nastudování pánů Timma a Arense. Robustní tón violoncella a klavíru mě sice v prvních taktech vstupního Allegra non troppo v podání respektovaných lipských umělců zaskočil hlomozným vibratem „starých zlatých časů“, jak se však v průběhu večera (naštěstí) ukázalo, patřilo jen k brahmsovské interpretační představě sehrané komorní dvojice. Vzpomínka na kreace Pietera Wispelweye nebo Stevena Isserlise byla nepatřičná, pánové Timm a Arens zkrátka hrají Brahmse jinak, robustně, zatěžkaně.

Brahmsovu první violoncellovou Sonátu e moll rámovala dvojice sympatických skladbiček pro dvě violoncella, v níž se k otci Jürnjakobovi připojil mladší syn Andreas Timm, zjevně talentovaný mladý německý instrumentalista, který ostruhy získané u Gustava Rivinia (Saarbrücken) pověsil na židli sólovioloncellisty Orchestru berlínského Koncertního domu. Více než vtipná, ale spíše instruktážní dua ruského Francouze Reinholda Glièra mě zaujala klasicistně minimalistická Sonáta pro dvě violoncella G dur Jeana-Baptisty Barrièra, duchaplná kompozice z dob na přelomu hudebního baroka a klasicismu. Naposledy jsem jeho kompozice slyšel v programu Schola Cantorum Basiliensis v podání Christopha Coina a českého violoncellisty Petra Skalky, kteří v přítomnosti Barrièrova potomka přibližovali stylový zlom z doby přechodu od gambových k violoncellovým kompozicím. Setkání se stručnou, ale haydnovsky duchaplnou Barrièrovou kompozicí bylo krátké, ukončené povzdechem, jak málo že je jeho díla slyšet v českých zemích.

Ve druhé polovině komorního večera vystřídal mladšího bratra Andrease poslední přítomný z rodu Timmů, Thomas Timm, od roku 2000 vedoucí skupiny druhých houslí v orchestru Berlínských filharmoniků. Více než velcí sóloví mistři houslí na staršího z bratrů Timmů zjevně zapůsobili komorní matadoři Hatto Bayerle, Thomas Kakuska nebo Walter Levin, nemluvě o pravidelné spolupráci s inspirovanými klavíristy Aimardem, Freirem nebo Vogtem. Příležitostné klavírní trio Timm-Arens-Timm si pro posluchačsky vděčný podvečer na křižovatce hudebních cest mezi Paříží a Moskvou či Hamburkem a Vídní připravilo lahůdku v podobě bez jediného krácení pietně nastudovaného Tria pro klavír, housle a violoncello Es dur D 929 Franze Schuberta ze skladatelova předposledního roku života. Přítomné publikum se zjevně zařadilo do zástupu Schubertových ctitelů, jimž bylo rozlehlé trio věnováno („toto dílo není dedikováno nikomu jinému než těm, kteří v něm naleznou zalíbení“), a vyslechli je v nábožné atmosféře, v níž jsem se zprvu zastyděl, že jsem pány Timma staršího a Arense házel při poslechu Brahmsovy sonáty do starých gramodesek. Zjevně jen chtěli prezentovat svou orientaci v různých stylových souřadnicích, když po robustním Brahmsovi a oddechových kompozicích Barrièrově a Glièrově do Mendelssohnova komorního koncertního sálu zadními dveřmi vpustili intimní svět Schubertova nitra. Dynamikou až extrémní, jemňounkými klavírními arpeggi, kontrolovanými dynamickými ohledy na ostatní komorní hráče a smyslem pro delikátní kantabilitu vymezili zvukový prostor, v němž se rozvinul mikrokosmos Schubertovy geniální partitury, která v koncertech lipského Gewandhausu zazněla nejpozději v roce 1849 s Carlem Reineckem u klavíru a Josephem Joachimem s houslemi v rukou. Inu, i Sasové Schubertovi rozumějí a vědí, že na schubertovskou pohlednici z lipského Gewandhausu patří známka s vídeňským panoramatem.

Hodnocení autora recenze: 80 %

Gewandhausorchester
Dirigent: Riccardo Chailly
2. března 2014 11 hod. Velký sál – Gewandhaus Lipsko

program:
Gustav Mahler: Symfonie č. 7 e moll
***

Kammermusik
Jürnjakob Timm (violoncello)
Thomas Timm (housle)
Andreas Timm (violoncello)
Rolf-Dieter Arens (klavír)
2. března 2014 18 hod. Mendelssohnův sál – Gewandhaus Lipsko

program:
Jean-Baptiste Barrière: Sonáta pro dvě violoncella G dur
Johannes Brahms: Sonáta č. 1 pro violoncello a klavír e moll op. 38
Reinhold Glière: Sonáta pro dvě violoncella op. 53
= přestávka =
Franz Schubert: Trio pro klavír, housle a violoncello Es dur D 929

www.gewandhaus.de

Foto Gewandhaus, archiv

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat