Premiéra v ARŠE+: dissplay – offline taneční jízda pro online generaci

Dissplay se nesnaží mentorovat ani moralizovat. Místo toho chce pozvat publikum na intenzivní fyzickou jízdu – vtipnou a upřímnou. S lehkou ironií se tu zkoumá svět neustálého sledování a sebeprezentace, tlak na výkon i na to „být vidět“. Zároveň se autorky ptají, co se stane, když na chvíli všechny tyto filtry odložíme. Zmizí i naše identita? Nebo se konečně vynoří to skutečné, co se běžně skrývá za stories, posty a selfie? „Pojďme si na chvíli dopřát svobodu. Přestat řešit, jak vypadáme zvenčí, a objevit, co se děje uvnitř. Možná zjistíme, že největší radost přichází ve chvíli, kdy přestaneme chtít zapadnout. A že svět je vlastně docela legrační, když si z něj (a hlavně sami ze sebe) dovolíme dělat legraci,“ zvou na společnou jízdu mimo notifikace a lajky.

„Sociální sítě se začaly mezi mými vrstevníky objevovat, když jsem byla teenager, to je právě skupina, se kterou chceme pracovat,“ říká Jitka Sara Páníková. „Moje generace se v jejich věku teprve poprvé přihlašovala na Facebook a je strašně fascinující pozorovat, kam se socky a naše přemýšlení o nich vyvíjí. Mám pocit, že dnešní teenageři jsou daleko víc uvědomělejší a pociťují rizika a negativní stránku ‚pobývání v digitálním ekosystému‘. Otázka mentálního zdraví ve spojení se sociálními sítěmi je všudypřítomná, představení dissplay se nechce na tuto problematiku dívat černobílou optikou, ale spíše otevřít otázky, jak se naše chování mění, když nás někdo pozoruje, hodnotí a když my sami se neustále porovnáváme s ostatními. Otázka, zdali v této dynamice mohu být svobodná, autentická a autenticky trapná, je pro představení dissplay kruciální. Tato otázka nás provází tvorbou, ale i osobním životem.“

Tereza Lenerová připojuje svůj pohled: „Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak důležité je dovolit si být sám sebou a ‚neštelovat se‘ do obrazu toho, jaká si myslím, že bych měla být, nebo co je ode mě očekáváno. Tuto vnitřní svobodu bytí sama sebou hledám neustále a je někdy těžké vědět, co doopravdy chci já a co by ode mě chtělo okolí. Tento tlak, jak působíme na veřejnosti, zaznamenám též v online světě. Překvapilo mě, nakolik už jsou mladí lidé uvědomělí, svůj osobní prostor na sociálních sítích chrání a máloco ze svého světa na této platformě sdílí. Jsou však též konzumenti příspěvků jiných, hlavně influencerů, a může docházet k jejich porovnávání, zda jsou stejně tak cool, úspěšní, dobří… Zdá se nám důležité ptát se, jak moc falešný či opravdový je tento online svět, který tak často sledujeme a se kterým se nejspíš i podvědomě často srovnáváme.“

Inscenace ne náhodou připomíná svým titulem předchozí společný projekt Terezy a Jitky dis pla y. Ten vznikl za covidu a byl výjimečný tím, že autorky v době tvorby nevěděly, jestli se uskuteční a jestli to bude před diváky. „To nastavilo celý feeling představení, jelikož jsme se otevřely velkému neznámému a hravému, bez tlaku z toho, že musíme na závěr odevzdat dokonalý produkt ve formě taneční inscenace. Toto bytí se stalo tématem představení, koketovaly jsme s myšlenkou, jaké jsme, když se nikdo nedívá, jaké jsme, když nás někdo neustále hodnotí, jaké nás chtějí diváci mít a jestli tomu vyhovíme nebo půjdeme absolutně proti tomu. Zdá se nám, že téma hodnocení a osvobození se od svázanosti z výkonu je velmi aktuální a že by k tomu mladá generace měla co říct. Proto jsme se rozhodly znovu otevřít představení dis pla y a podívat se na témata digitálního světa a sociálních médií, která jsou úzce spjatá se sebehodnocením, porovnáváním se a sebepřijetím,“ vysvětluje Jitka a dodává:

„Nové představení dissplay přináší otázku, jací jsme, když nás místo 200 lidí v divadle hodnotí nekonečné množství diváků na internetu a jak to mění náš pohled na sebe samé. Vzniku představení dissplay předcházely workshopy s mladou generací, které velmi ovlivnily naše úsudky a předsudky, co ti mladí prožívají a jak to vnímají. Mám velkou radost, že jsme se střetli nad těmito tématy společně, protože vzniklo mnoho nového, pro mě překvapivého a pestrého pohybového, ale i textového materiálu. Těšíme se, co na to řeknou!“ Nová inscenace dissplay je kompaktnější a více cílená na mladého diváka, což podtrhuje i zařazení diskuze na závěr. 

Jak obě autorky a performerky vnímají digitální ekosystém? Jitka Sara Páníková se zamýšlí: „Digitální ekosystém je pro mě osobně rozvětvená mezilidská síť, ve které sdílíme informace, komunikujeme a projevujeme naši ‚digitální osobnost‘. Digitální ekosystém je paralelou prostředí, ve kterém žijeme, akorát v digitálním světě existují jiná pravidla, dokonce i jiná řeč (například v podobě emotikonů, které mají u mladé generace nové významy). Zajímá mě otázka, jak se naše osobnost liší od té digitální?“

Tereza Lenerová dodává svůj pohled: „Digitální svět vnímám jako jeden velký network, který propojuje svět. Je to pro mě zdroj komunikace a možnost propojit se s ostatními. Též vnímám, že je to svět, kde se lidé mohou chovat a prezentovat v úplně jiných rovinách, než jak by se chovali, kdyby jednali živě tzv. face to face. Uvědomuji si tedy, že v online prostředí může vznikat mnoho falešných zpráv, dojmů, dezinformací, interpretací. Z digitálního ekosystému mám velmi ambivalentní pocit a často vedu vnitřní boj, zdali chci být jeho součástí, či nikoliv. Pociťuji, že být jeho součástí je v dnešním světě nutnost, jinak člověk jako by neexistoval, a to mě děsí. Často musím cíleně vyhledávat momenty, kdy mu alespoň na chvíli uniknu, jenže to se mi v dnešním světě povede málokdy. Naštěstí fyzický prožitek z tance nebo jakýkoliv kreativní proces nebo výlet do přírody to stále umožňují.“

Více o inscenaci dissplay najdete na webu divadla zde.

Tereza Lenerová je absolventkou The Theaterschool v Amsterdamu. Svou prvotinou Proměnná se kvalifikovala na Aerowaves Spring Forward. Pro další experimenty spoluzaložila prostor Studio Truhlárna, kde vytvořila několik svých zásadních autorských projektů, např. Švihla a Nepřestávej. Četná ocenění získala také její další tvorba: dis pla y (spolu s Jitkou Čechovou), Existuje dojem bytí, Rukavičkářské závody či taneční film Beating (spolu s Kari Šulc).

Tanečnice, performerka a choreografka Jitka Sara Páníková (roz. Čechová) svou taneční dráhu začala na taneční konzervatoři Duncan centre v Praze. V dalších letech působila v mnoha zemích a spolupracovala s renomovanými světovými choreografy. K jejím oceňovaným počinům patří představení dis pla y (spolu s Terezou Lenerovou). V současné době je součástí tříletého mezinárodního výzkumného projektu iCoDaCo pod hlavičkou Studia ALTA, kde zkoumá současný tanec v jeho aktuálním kontextu.