Přes překážky ke hvězdám. Dirigent Jiří Kout slaví osmdesátiny

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Letos o Vánocích, konkrétně právě dnes máme příležitost poblahopřát k osmdesátinám umělci, který jako málokdo proslavil české hudební umění v zahraničí. Je jím mimořádně skromný a citlivý člověk, jehož jméno se těší úctě a vážnosti v desítkách zemí po celém světě. Bohužel, u nás jej kromě skutečných přátel opery a symfonické hudby zná jen málokdo. Jeho život a uměleckou dráhu můžeme klidně popsat latinským úslovím „per aspera ad astra“ („přes překážky ke hvězdám“).
Jiří Kout (zdroj vyznamneosobnosti.cz)

Jiří Kout se narodil 26. prosince 1937 v malé obci Nové Dvory u Kutné Hory. Od útlého mládí jej vábila hudba. Na kutnohorské hudební škole navštěvoval hodiny hry na housle a klavír a podle vlastních slov v rozhovoru pro Mladou frontu DNEShledal jakoukoli příležitost dirigovat amatérské sborečky na gymnáziu nebo na kůru u sv. Jakuba“.

Na konzervatoři studoval hru na varhany u profesora Josefa Kubáně. Ve výše zmíněném rozhovoru řekl, že „mu velice vděčí za to, že ho naučil cílevědomé práci, i když poznal, že z něj varhaník nikdy nebude“.

Následovalo studium dirigování na Hudební fakultě Akademie múzických umění u profesora Bohumíra Lišky. Liška byl v té době šéfem operního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni a svého velmi talentovaného žáka do Plzně po absolutoriu v roce 1964 přijal. Byl to šťastný krok jak pro divadlo, tak pro Jiřího Kouta.

Jiří Kout (zdroj archiv DJKT Plzeň)

Plzeňské divadlo tehdy prožívalo mimořádně šťastné období. V jeho čele stál ředitel Rudolf Kubáček. V dnešní terminologii bychom řekli, že to byl vynikající manažer. I když nebyl kumštýř, divadlem prošel doslova od píky. Divadlu rozuměl, divadlo měl jako pravý principál rád a na vedoucích místech se dovedl obklopit výtečnými profesionály. A takovými byli jak šéf opery Bohumír Liška, tak šéf operety Miroslav Doutlík.

Jiří Kout byl angažován po odchodu dlouholetého dirigenta Alberta Rosena do Národního divadla jako korepetitor a dirigent opery. Dirigenta potřebovali rovněž v operetě, především pro velké klasické tituly, kterým se věnoval výborný znalec žánru, Doutlíkův předchůdce ve funkci, Jaromír Otto Karel.

Už během první sezony nastudoval Jiří Kout tři premiéry. V operetním souboru to bylo dílo vídeňského klasika Carla Zellera Ptáčník, které pohostinsky režíroval Karel Berman, jenž se vždy do Plzně, svého bývalého působiště, rád vracel. V baletu, kterému tehdy šéfovala Věra Untermüllerová, dirigoval Nedbalovu Pohádku o Honzovi a večer složený z Chačaturjanovy Maškarády, Šostakovičovy První symfonie a Metamorfóz Eugena Suchoně. Vedle toho působil rovněž jako korepetitor.

Od prvních okamžiků bylo zřejmé, že v Jiřím Koutovi získalo plzeňské divadlo mimořádně perspektivní uměleckou osobnost. Propojení talentu s nesmírnou pracovitostí a pečlivostí, vždy důkladnou znalostí partitury a interpretačního stylu, absolutní připravenost a smysl pro různorodost žánrů a jejich uchopení způsobily, že byl úkoly doslova zavalován. Od svého učitele získal nejen dokonalé technické vybavení, ale také otevřenost, zásadovost a přímost v jednání, jež mu později způsobily mnohou nepříjemnost.

Výborně se uplatnil jako dirigent baletních představení. Dirigování baletů je velmi náročná činnost, při níž musí dirigent respektovat skladatelův rukopis stejně jako mnohdy velmi specifické požadavky choreografů, pro něž je samozřejmě nejdůležitější jejich představa pohybového ztvárnění díla. Ne každý dirigent přitom dokáže těmto požadavkům beze zbytku vyhovět. Ve špičkových světových baletních souborech bývá zvykem, že v divadle působí dirigent-specialista pro taneční žánr. Výjimkou bývají díla typu Prokofjevova Romea a Julie anebo Svěcení jara Igora Stravinského, jejichž hudebního nastudování se většinou ujímají šéfové souborů a hlavní dirigenti. Jiří Kout se v Plzni představil jako dokonalý a citlivý interpret baletních partitur.

Z jeho dalších četných baletních titulů si připomeňme alespoň některé. Z české tvorby to byly především Dvořákovy Slovanské tance, Nikotina Vítězslava Nováka anebo jevištní prvotina Bohuslava Martinů Istar.

Petr Iljič Čajkovskij: Labutí jezero (dirigent: Jiří Kout) – DJKT Plzeň 1967 (zdroj vis.idu.cz / foto © Věra Caltová)

Z baletní klasiky připomeňme Mozartovy Maličkosti, Čajkovského Labutí jezero a Francescu da Rimini nebo Delibesovu Coppélii, z moderní světové baletní tvorby pak Stravinského Ptáka Ohniváka, Čarodějnou lásku Manuela de Fally, Gershwinovu Rhapsody in Blue a Bartókova Podivuhodného mandarina. V sezoně 1968/1969 dirigoval dvakrát Coppélii v Národním divadle.

Svůj perfektní smysl pro potřeby žánru Jiří Kout prokázal v řadě výtečných operetních inscenací, které nastudoval ve spolupráci s Miroslavem Doutlíkem a jež patřily k vrcholným představením tohoto žánru v celé historii plzeňského divadla (například Heubergerův Ples v opeře, Frimlův Král tuláků anebo Straussovy operety Královnin krajkový šátek a Cikánský baron). S úspěchem se oba tvůrci pustili i do žánru francouzské opery cómique ve výborném představení Auberova Fra Diavola.

Petr Iljič Čajkovskij: Eugen Oněgin (dirigent: Jiří Kout) – DJKT Plzeň 1965 (zdroj vis.idu.cz / foto © Věra Caltová)

První nastudovanou Koutovou operní premiérou v Plzni byl na podzim 1965 Čajkovského Evžen Oněgin, z dalších jmenujme například první plzeňské uvedení Verdiho Nabucca, Lortzingova Cara a tesaře, Smetanovy Branibory v Čechách a především Wagnerova Tannhäusera. Své kvality potvrdil úspěchy na dirigentských soutěžích ve francouzském Besançonu v roce 1965 a o čtyři roky později v Bruselu.

V Plzni vyzrál Jiří Kout ve skutečnou dirigentskou osobnost. A také zde získal potřebné rodinné zázemí. Jeho manželkou se stala tehdejší první dáma plzeňského operetního souboru Květa Hanková, vynikající představitelka hlavních rolí velkých klasických operet i muzikálových hitů, jež se tehdy začaly objevovat na českých jevištích. Jako jeho celoživotní partnerka s ním věrně sdílela a sdílí všechny složité zákruty jeho života.

Gustav Albert Lortzing: Car a tesař (dirigent: Jiří Kout) – DJKT Plzeň 1968 (zdroj vis.idu.cz / foto © Věra Caltová)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


2
Komentujte

Please Login to comment
1 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
lukpospi

Připojuji se ke gratulaci. Malá poznámka, ke spolupráci s FOKem. Pokud se nemýlím, tak jsem měl tu čest, jako výpomoc ve FOKu, hrát s panem Koutem někdy v 90. letech (mezi 92-94) na Pražském jaru v katedrále sv. Víta Osmou symfonii Gustava Mahlera. Takže k FOKu se pan dirigent vrátil již o minimálně 10 let dříve. Vzpomínám si na něj, jako na opravdu skromného a milého člověka a přitom skvělého kumštýře, který se rád pustil do diskuze i s výpomocí :-) Lukáš Pospíšil

Dobrý den, děkujeme za Vaše upozornění. Máte pravdu, po ověření v archivu Pražského jara jsme v textu doplnili dvojí provedení Mahlerovy Osmé s Jiřím Koutem a s FOKem v katedrále sv. Víta v roce 1993.