Přesvědčivá Barbora K. Sejáková na improvizovaném večeru Umělecké besedy

Program koncertu 12. prosince 2023 (kostel sv. Vavřince, Hellichova ulice, Praha 1) doznal změn – sopranistku Terezii Švarcovou skolila nemoc a ohlášené písně Antona Weberna a Witolda Lutosłavského tedy nemohly zaznít. Změna programu tak přinesla sólový recitál „osiřelé“ klavíristky Barbory K. Sejákové. Na to, že se jednalo o improvizovanou změnu, se celý hudební blok jevil velmi sevřeně, pro mne byl svým způsobem klavíristčiným navázáním na CD Arta Records (2015) věnovaný Antonínu Jemelíkovi, pozoruhodné osobnosti české hudby s neblahým osudem. Klavíristka sama v pohotovém průvodním slově ke skladbám jeho jméno zmiňovala.

Jako první zazněly Bagately pro klavír Milana Dlouhého – sedm krátkých skladeb, z nichž některé bývají soutěžními čísly zdatných žáků ZUŠ. V dětství je hrála i Barbora K. Sejáková – a tak si je zamilovala, že se rozhodla nastudovat si pro radost celý cyklus. Provedla jej už při jubilantském vzpomínkovém koncertu M. Dlouhého pořádaném Společností českých skladatelů 7. prosince 2023 v Kaiserštejnském paláci v Praze. S interpretační suverenitou opětovně potvrdila fakt, že instruktivní hudba nerovná se méněcenná hudba. Naopak – ten, kdo dokáže zkomponovat skladbu tak, aby děti a mládež těšilo ji hrát a „blýsknout se“ jí i na soutěžích, koná nesmírně záslužnou práci. Publikum ocenilo brilantní výkon klavíristky dvojím vyvoláním už zde po prvním čísle, tedy žádný zdvořilostní potlesk.

Následný cyklus Miloslava Kabeláče Sedm skladeb pro klavír, op. 14 (1944–6, kdy se za II. sv. války autor rezolutně odmítl rozvést se svou ženou židovského původu a nesl pak důsledky) předznamenal závažné zaměření hudební části večera. Oba cykly hrála klavíristka zpaměti. Zpaměti přednesla i Sonátu pro klavír č. 1 Luboše Fišera (premiéroval ji zmíněný A. Jemelík). Geniální pianistka, u níž je záruka, že když se ujme skladby, vnoří se do ní. Perfektně vystihuje ducha kompozice a její poselství, do nastudování vkládá svůj talent a technickou dokonalost, s níž se bez hnutí brvou přenáší přes jakákoliv úskalí, až si vnímavý posluchač říká, že snad už nelze zahrát zajímavěji a z hlediska porozumění a tlumočení záměru autora přesvědčivěji. Člověka napadá, že autora snad dokáže i předčít a najít věci, o nichž on sám neměl tušení. Přesvědčivost provedení skladeb je vždycky umocněna i jejím zjevem při hře, kdy splývá s klavírem a posluchač vnímá jednu celistvou „bytnost“ interpretky a jejího nástroje.

Před přestávkou představil svůj obraz Zimní zahrádka (olej na plátně) člen výtvarného odboru UB Alfréd Symůnek – hovořil poutavě, a dokonce s humorem, navedl nás mj. na fenomén trpaslíka na zahrádkách uplatňovaný i ve výtvarném umění. Škoda, že prostor kostela sv. Vavřince akusticky nepřeje mluvenému ani zpívanému slovu, kdy je zřetelně rozumět jen poblíž mluvčího ve směru čelné mluvy – dotazy z obecenstva tak byly ne vždy srozumitelné.

Po přestávce, kdy jsme měli možnost zblízka si prohlédnout vystavený obraz, s profesionální jistotou a úsměvem přednesla Marta Hrachovinová, herečka a členka literárního a dramatického odboru UB, básně adventně a vánočně laděné: Fráňa Šrámek: Prosinec, zpaměti Jan Neruda: Romance štědrovečerní, Jaroslav Vrchlický: Vánoce. Prosincově „sněžná“ libá symbióza s obrazem.

Po odlehčující recitaci zazněly další dvě sonáty. O Sonátě pro klavír Lukáše Matouška Barbora K. Sejáková sdělila, že je její nejčastěji hranou kompozicí českého žijícího autora. Třetí věta Sonáty (Meditace) byla součástí skladby „Stíny a odlesky“, v níž jsou jednotlivé věty svěřeny různým nástrojovým obsazením. Na této 3. větě tedy autor na přání budoucí interpretky Sonátu postavil a „zbylé“ tři věty dokomponoval. Z provedení bylo znát, že dílo hraje ráda.

Dvouvětou Sonatu per pianoforte Luboše Sluky – zkomponovanou a věnovanou autorem opět A. Jemelíkovi po jeho dodnes neobjasněném úmrtí – hrála klavíristka shodou okolností taktéž na slavnostním koncertu k 95. narozeninám jubilanta pořádaném Společností českých skladatelů 23. října 2023 v Kaiserštejnském paláci. V obou případech ji podala muzikantsky přesvědčivě, suverénně, s maximálním zaujetím.

Vlídně jímavou tečkou po dramaticky vyhrocených sonátách se stal skutečně zpěvný přídavek: Cantabile pro sólový klavír, jehož autorem je Zdeněk Zahradník. Nápaditou formálně třídílnou drobnější skladbu, přístupnou i mládeži, Barbora K. Sejáková „vyzpívala“ klavírem hlaďounce, pod jedním obloukem. Radost veliká a pohlazení pro autora i pro něžné duše v auditoriu.

Záznam z koncertu na YouTube:

661. Úterek Umělecké besedy
12. prosince 2023, 19:30 hodin
kostel sv. Vavřince, Praha

Program:
Milan Dlouhý: Bagately pro klavír
Miloslav Kabeláč: Sedm skladeb pro klavír op. 4
Luboš Fišer: Sonáta pro klavír č. 1
Lukáš Matoušek: Sonáta pro klavír
Luboš Sluka: Sonata per pianoforte

Účinkující:
Barbora K. Sejáková – klavír