Příběh bratrovraždy: Mahlerova kantáta slavila 90 let, Chen Reiss uhranula publikum stříbrným hlasem

Rukopis kompletní třívěté verze se octl v rukou Mahlerovy dcery Justine, která ho předala svému synovi (a Mahlerovu synovci) Alfrédu Rosému. Ten uskutečnil premiéru díla v třívěté podobě 28. listopadu 1934 v Brně ve spolupráci s brněnskou rozhlasovou stanicí, která celý koncert přenášela v přímém přenosu. Libreto tehdy adaptoval do češtiny rozhlasový pracovník František Kožík, pozdější slavný spisovatel. Premiéra se konala v Blahoslavově domě v Nové (dnešní Lidické) ulici, v evangelickém kostele a kulturním centru. Současné nastudování šéfdirigenta Dennise Russella Daviese s Filharmonií Brno a Českým filharmonickým sborem se konalo na den přesně po 90 letech od slavné brněnské premiéry. 

První polovina koncertu byla věnována skladbám Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera, skladatelům, kteří se s Mahlerem znali a jenž jejich tvorbu ovlivnil. Prvním číslem programu byla šestiminutová Korngoldova kantáta Der Sturm (Bouře) pro smíšený sbor a orchestr na text Heinricha Heineho. Nevěděl jsem, co mám očekávat – jméno brněnského rodáka se objevuje v posledních letech v programech filharmonie často, a ne vždy se jedná z mého pohledu o díla vysokých kvalit. Bouře však byla něco jiného: je to perla z roku 1913, hudební obraz, v němž musí velký orchestr v dialogu se sborem prokázat schopnost dynamické a barevné vyváženosti. Filharmonikům i sboru se spolupráce stoprocentně dařila, dirigent jen málokdy musel zvuk gestem korigovat.

Podobným příjemným překvapením byl následující Korngoldův písňový cyklus Einfache Lieder (Prosté písně) op. 9 pro soprán a orchestr (1911–16). Nesporně a zejména díky izraelské sopranistce Chen Reiss, která svým čistým stříbrným hlasem, barevně bohatým zpěvem a muzikantským přednesem doslova uhranula publikum. Ač je prvotřídní operní divou, v Korngoldovi se oprostila od všech operních projevů a s plným prožitkem, ušlechtilostí a intonační jistotou přednášela přírodní a milostnou lyriku. Orchestr konal při jejím doprovodu pravá barevná a dynamická kouzla a bylo dosaženo nezapomenutelných okamžiků, kdy se i mé chlapské maličkosti draly slzy do očí. Tyto Korngoldovy písně se možná nevyrovnají známým cyklům Mahlerovým, ale rozhodně nemají kvalitativně daleko ke Čtyřem posledním písním Richarda Strausse.

Titulkovací zařízení nad pódiem dělalo, co mohlo, aby zprostředkovávalo posluchačům český překlad textu. Opakuji český překlad, protože o přebásnění rozhodně nešlo a poněkud syrový prvoplánový sled slov neodpovídal fascinující atmosféře, jež vládla na pódiu. Naštěstí stačilo zavřít oči nebo jen odklonit zrak, a nic vás už nerušilo v hluboce niterném zážitku.

Obě Korngoldovy skladby byly skutečným objevem a musím přiznat, že jsem značně revidoval vlastní názor na jeho hudbu, utvořený během vlastní orchestrální praxe. Zato o posledním čísle první poloviny programu, Slavnostní předehře op. 70 Josefa Bohuslava Foerstera, nemohu říci nic pozitivního. Znám dobře Foerstrovy dechové komorní skladby, mám je rád a vážím si jich. Tohle však byla jen příležitostná eklektická hudba, pompézní a hudebních nápadů dosti prostá. Požitek z Korngolda byl rázem tentam. Ta hudba mi ze všeho nejvíc připomínala smetanovský Valdštýnův tábor, do kterého právě dorazilo dělostřelectvo – střílelo se až moc a nechyběl ani ten pověstný nepravý závěr, kdy místo očekávaného konce vše začíná odznova. I když dirigent i orchestr věnovali nastudování patřičnou péči, skladba sama mě o své životní oprávněnosti nepřesvědčila. Vlastně nechápu, proč vůbec byla zařazena.

Velký orchestrální a sborový aparát Písně žalobné Gustava Mahlera spolu se čtyřmi sólisty zcela zaplnil pódium Janáčkova divadla ve druhé části večera. A ve foyeru byla připravena ještě další dechová a bicí orchestrální sekce orchestru jako hudba „za scénou“. Děj pohádky bratří Grimmů, známý jako „Balada o bratrovraždě“, je následující: Pyšná princezna vyzývá své nápadníky, aby jí přinesli z lesa kouzelný rudý kvítek. Ten, kdo jí ho donese první, bude králem. Jeden z bratří (ten hodný) ho najde pod vrbou, ale místo, aby spěchal na zámek, dává si květ za klobouk a šlofíka pod stromem. Druhý bratr (ten zlý) nachází spícího sourozence, kvítek mu sebere a radši ho přitom rovnou zavraždí. A tak zatímco kosti jednoho bratra tlejí v lese, druhý chystá na zámku svatbu. Po čase najde potulný šumař v lese kůstku, ze které si udělá flétnu. Co čert nechtěl, ta kůstka je z těla zavražděného bratra. Když se do té flétny foukne, zahraje vlastní píseň o bratrovraždě. Šumař jde s flétnou do zámku, narušuje svatební veselí, král bratrovrah je odsouzen, královna umírá, zámek se zřítí.

Hudba Gustava Mahlera od prvních taktů prozrazuje, že se naprosto nejedná o dílo trpící neduhy rané tvorby. Naopak máme před sebou až překvapivě zralé dílo. Práce s orchestrálními hlasy je obdivuhodná a svědčí o síle autorovy představivosti, neboť zkušeností měl tehdy Mahler pramálo. Hudba Písně žalobné emotivně podporuje a odkrývá hlubší významy zhudebněného slova. Jsou tu již typicky mahlerovské pochody, pastorální úseky dřevěných nástrojů a horen, břeskné trumpetové fanfáry, nechybí ani meditativnost, živelnost, hravost a dramatičnost (pravda, to drama je přece jen ještě dost wagnerovské). Do orchestrálních ploch se vklíňuje břeskná dechovka za scénou, navazující až dojem bitonality. V celé skladbě se objevuje řada nových, neotřelých hudebně-instrumentačních nápadů.

Velmi náročnou úlohu splnil beze zbytku Český filharmonický sbor Petra Fialy. Sborové partie, místy velmi exponované, přednesl s dokonalou souhrou, intonační jistotou a barevnou plasticitou. Trochu hůře bylo rozumět jeho němčině. K velkému úspěchu provedení přispěli rovněž sólisté: sopranistka Chen Reiss, altistka Stefanie Irányi, tenorista Attilio Glaser a barytonista Michael Wagner. Chen Reiss jen znovu potvrdila své špičkové kvality. Poměrně velkou a obtížnou úlohu přisoudil v dramatických úsecích skladatel altistce Stefanii Irányi, která předvedla výrazově velmi přesvědčivý výkon a okouzlila barvou svého hlasu. Vynikající byly i oba mužské hlasy, tenorista Attilio Glaser i barytonista Michael Wagner zpívali s intonační čistotou a jasnou dikcí. Celkově lze kvartetu sólistů udělit nejvyšší hodnocení.

Filharmonie Brno zahrála program, jenž v žádném případě nepatří k běžnému repertoáru, s velkou mírou citlivosti vůči sólistům. Zabouřila si jen tam, kde byla osamocena, s o to větší chutí a temperamentem. Za suverénní výkony musím pochválit koncertního mistra Pavla Wallingera a především trubky – Davida Polláka a Vojtěcha Novotného. Ve dřevěných dechových nástrojích se krásně prosazoval hoboj Anikó Kovarikné Hegedüss, klarinet Lukáše Daňhela, basklarinet Jiřího Sedláčka a fagot Jozefa Makaroviče, v bicích tympány Lukáše Krejčího. A je třeba ocenit, že básnický překlad Jitky Mikové v divadelním titulkovacím zařízení byl tentokrát na vysoké úrovni.

Šéfdirigent Filharmonie Brno Dennis Russell Davies vedl celý olbřímí aparát s přehledem a neomylným smyslem pro stavbu a vypointování výrazových gradací. Za celým tímto přínosným projektem vidím především velké množství dobře odvedené a poctivé práce mnoha zúčastněných. Mahlerovo dílo se zcela po zásluze dočkalo závěrečných ovací vestoje a jeho uvedení bylo významným dramaturgickým počinem. Z koncertu nejvýše hodnotím Korngoldův písňový cyklus s vynikající Chen Reiss a samozřejmě Mahlera, neboť provedení zcela potvrdilo trvalé místo Písně žalobné v pozdně romantickém světovém repertoáru. Jen si dejte pozor, pokud najdete v lese nějakou kůstku, rozhodně se nesnažte udělat si z ní píšťalku! Mohly by vyjít na světlo lecjaké věci…

Pohádkový Mahler (Filharmonie v divadle II, 1. abonentní koncert)
28. a 29. listopadu 2024, 19:00 hodin
Janáčkovo divadlo, Brno

Program:
Erich Wolfgang Korngold: Der Sturm (Bouře) pro smíšený sbor a orchestr
Erich Wolfgang Korngold: Einfache Lieder (Prosté písně) op. 9 pro soprán a orchestr (výběr: Sněženka – Serenáda – Milostné psaníčko – Léto)
Gustav Mahler: Das klagende Lied (Píseň žalobná) pro sóla, sbor a orchestr, původní třívětá verze (Pohádka z lesa – Šumař – Svatební slavnost)

Účinkující:
Chen Reiss – soprán
Stefanie Irányi – alt
Attilio Glaser – tenor
Michael Wagner – bas

Český filharmonický sbor Brno, sbormistr Petr Fiala
Filharmonie Brno
Dirigent orchestru za scénou Dominik Pernica
Dennis Russell Davies – dirigent