Příjemný večer v duchu „venkovských“ skladeb Antonína Dvořáka

Simona Šaturová a Vojtěch Spurný mají s Moravskými dvojzpěvy nedávnou významnou zkušenost, v roce 2017 nahráli spolu s Markétou Cukrovou a Petrem Nekorancem jedinečnou kompletní nahrávku Moravských dvojzpěvů za použití původního Dvořákova křídla značky Bösendorfer z roku 1879 v Muzeu Antonína Dvořáka. V kostele na pódiu byl také nástroj značky Bösendorfer, ale současného typu. Monika Jägerová je s písňovou tvorbou spojena tím, že v roce 2019 získala 3. cenu v kategorii Píseň na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

Historie vzniku Moravských dvojzpěvů je zajímavá, pro Dvořáka sehrály klíčovou roli – mecenáš Jan Neff spolu s manželkou rádi muzicírovali doma a už je nebavilo provozovat pouze německý repertoár. “Což by se nedalo v dvojzpěvy složit něco domácího, například moravské písně?” Dvořák se tak na tento popud dostal k výběru moravských písní ze Sušilovy sbírky, rozhodl se z nich použít pouze texty a opatřit je vlastními nápěvy. Dvořák žádal o stipendium, v komisi byl členem také Johannes Brahms, ten neváhal a doporučil toto dílo svému berlínskému nakladateli Fritzi Simrockovi. Z podnětu Simrocka pak zakrátko vznikly Slovanské tance – a tím započal Dvořákův mezinárodní věhlas.

Koncert začal Moravskými dvojzpěvy op. 38, a to písněmi Možnost, Jablko, Věneček a Hoře. Poté Simona Šaturová sólově zazpívala ukolébavku Dobrú noc a veselou Ej, mám já koňa faku z cyklu V národním tónu op. 73, ve kterém se Dvořák inspiroval pro změnu slováckými lidovými písněmi.

Následovaly Dvořákovy Eklogy, op. 56, klavírní skladby. „Ekloga“ je původně literární termín pro kratší básně s venkovskými pastýřskými náměty. V hudbě to je pojem pro nenáročnou krátkou pastorální klavírní skladbu. Dvořák s tímto svým cyklem nebyl spokojen, proto za jeho života nebyly ani vydány. Vyšly až později, revidovány jeho zetěm Josefem Sukem. Eklogy mají čtyři části – v rytmu polky zahajovací Allegro non tanto, Quasi allegretto, velmi rychlé Moderato – Presto – Moderato, s mnoha notami jako když se sype písek, a závěrečné relaxační Allegretto. Spurný hrál s jistotou, elegancí a citovou hloubkou, která vtáhla posluchače do jeho hudebního světa. Obzvláště Presto zahrál až neuvěřitelně rychle, připomínal Disklavier. Ukázal tak, že není pouhým doprovodným klavíristou, ale plnohodnotným klavírním sólistou. Osobně mám s touto skladbou trochu „morální problém“, jako skladba pro hraní na doma – proč ne, ale kdybych věděla, že si autor něco nepřál vydat a nestál si za dílem, asi bych se v úctě k jeho názoru snažila vyhnout koncertnímu provádění, to už však je spíše kritická poznámka do historie na pana Suka, který ten cyklus nechal vydat.

Po přestávce zazněly Dvě písně na lidové texty B 142 v podání Moniky Jägerové. Jako první ukolébavka Spi, mé dítě, spi a poté veselá pochodová Když tě vidím, má panenko (Překážka v pobožnosti). Koncert pokračoval devíti Moravskými dvojzpěvy op. 32, a to Slavíkovský polečko malý, Holub na javoře, Voda a pláč, Skromná, Prsten, Zelenaj sa, zelenaj, Zajatá, Neveta a Šípek.

Všechny písňové cykly jsou ukázkou Dvořákovy schopnosti vytvořit originální a osobitou hudbu, která je zároveň hluboce zakořeněná v lidové kultuře a tradici. Dvořák v nich dokázal mistrně propojit lidové melodie, harmonie a rytmy s klasickou formou a výrazem. Dvojzpěvy jsou plné jemnosti, humoru i vášně a vyžadují od zpěváků vysokou techniku, citlivost a ladění. Šaturová a Jägerová dokázaly zpívat s dokonalou harmonií, srozumitelnou artikulací a čistým výrazem, které podtrhovaly krásu Dvořákovy hudby. Jejich hlasy se navzájem doplňovaly a vytvářely bohaté a barevné zvukové obrazy. Také jejich sólová vystoupení zvýraznila kvality jejich hlasů, ať už schopnost lehce stoupat do vysokých tónů v sopránu Simony Šaturové či nechat se pohladit hedvábným zvukem altu Moniky Jägerové.

Koncert byl skvělou příležitostí pro milovníky české hudby, aby si vychutnali některé z nejkrásnějších písní Antonína Dvořáka v akusticky příjemném prostředí odsvěceného kostela. Publikum se nehodlalo nechat odbýt a vytleskalo si přídavek. Tím byl další z dvojzpěvů, na rozloučenou zazněla píseň Život vojenský.

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK: Moravské dvojzpěvy
27. února 2024, 19:30 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy

Program
Antonín Dvořák: Moravské dvojzpěvy op. 32
Antonín Dvořák: Moravské dvojzpěvy op. 38
Antonín Dvořák: V národním tónu op. 73
Antonín Dvořák: Dvě písně na lidové texty
Antonín Dvořák: Eklogy

Účinkující
Simona Šaturová – soprán
Monika Jägerová – alt
Vojtěch Spurný – klavír