Princeznu se zlatou hvězdou zachraňují vynikající taneční výkony

Týden odložených premiér v Divadle J. K. Tyla v Plzni skončil. Na Malé scéně Nového divadla 4. září začal a zde se také v sobotu 11. září uzavřel. Zahájil jej baletní soubor slavnostní premiérou originální inscenace choreografa Dustina Kleina Vyhoďme ho z kola ven na motivy románu Kena Keseyho Přelet nad kukaččím hnízdem, jež se hrála poprvé před prázdninami. A závěrečná sobota patřila opět tanci. Poprvé zde publikum vidělo novou inscenaci uskupení DEKKADANCERS, jež tvoří dramaturg a režisér Štěpán Benyovszký a tanečníci Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát. Taneční verzi oblíbené pohádky O princezně se zlatou hvězdou na čele, jež je v povědomí veřejnosti zapsána nejen díky původní předloze Boženy Němcové, ale i díky filmu Martina Friče z roku 1959 Princezna se zlatou hvězdou, který je v zásadě zfilmovanou podobou divadelní hry Karla Michaela Walló.

Tento básník, dramatik a filmař se textem Boženy Němcové, jenž vyšel poprvé v roce 1846 ve sbírce Národní báchorky a pověsti, inspiroval po více než sto letech. Napsal veršovanou divadelní hru pro děti, premiéru měla v roce 1955 v Praze v Divadle Jiřího Wolkera. A o pár let později ji Martin Frič uvedl i na stříbrné plátno. Z filmové podoby vycházeli i tvůrci plzeňské inscenace, jež je určena pro nejmenší diváky. Děj je založen na útěku Princezny skrývající své čelo se zlatou hvězdou a svou krásu v kabátku z myších kožek před zlým králem Kazisvětem, který ji chce mermomocí získat za ženu. Na scéně nechybí kuchař, kuchtík a protivné princezny na zámeckém plese.

DEKKADANCERS nejsou v Plzni poprvé – z jejich dílny byla také originální Proměna na motivy Franze Kafky. Nyní ovšem měli převyprávět na jevišti Malé scény Nového divadla klasickou pohádku pro dětského diváka bez omezení spodní věkové hranice. Inscenace v sobě nese hodně otazníků, uchopení tématu je minimálně diskutabilní. Výtečné je naopak taneční provedení, jemuž dominují Richard Ševčík jako Kazisvět, Karel Audy v roli Prince a Sara Aurora Antikainen jako Princezna.

V baletní inscenaci se hodně mluví (DEKKADANCERS jsou podepsáni i pod scénářem), což má zřejmě zajistit snadnější pochopení děje. Mluví i tanečníci. Zásadní část textu zní z nahrávky v plastickém podání Jiřího Lábuse. Recituje se zjevným zaujetím, střídá mužské a ženské hlasy a nese v sobě divadelnost a žádoucí hravý charakter. Pokud by byla nahrávka určena pro rozhlasové vysílání, bylo by to skvělé. Ale je použita v baletní inscenaci. V tomto představení DEKKADANCERS bylo textu neúměrně mnoho a šel na úkor tanečního vypracování některých scén. I v dramatických okamžicích je dominující text, nikoliv tanec – např. první setkání Kazisvěta s Princeznou a především slovní (!) souboj Prince a Kazisvěta. Přitom přesvědčivé taneční ztvárnění nekomplikovaného pohádkového děje by žádné vysvětlování nepotřebovalo. Co tomuto představení velmi citelně chybí, je vyváženost všech dějových prvků, žádoucí proporce a jasná, gradující dějová linka.

DEKKADANCERS jsou tvůrci nezpochybnitelné invence, hýří originálními nápady. Ale v Princezně se zlatou hvězdou vrší různorodé režijní a scénografické prvky jeden na druhý, aniž by byly logicky propojeny. Chvíli realita, chvíli stylizace, chvíli černé divadlo. Podobné je to s choreografií – chvíli klasický balet, chvíli výrazový tanec, chvíli moderní prvky a disco, chvíli gymnastika. Jsou to jednotlivosti, které netvoří kompaktní celek s jednotícím stylem. Z inscenace se i v důsledku scénografie (scéna a kostýmy Pavel Knolle) vytrácí poetičnost, lehkost a vlastní pohádkovost. Celek působí spíše jako burza originálních nápadů. Z nich nejvíce zaujal vtipně pojatý útěk Princezny temným lesem před Kazisvětem a jeho nohsledy a následné černé divadlo – minimalistická podoba jejího bloudění světem je jak vystřižená z loutkového divadla: dva prsty na tmavé siluetě zeměkoule znázorňují Princeznu na cestách, která míjí siluety známých světových staveb např. Eiffelovu věž, a to tak dlouho, dokud nenalezne kýžený zámek s tím správným princem; nápaditě jsou pojaty i další princezny na zámeckém plese.

Hudební ukázky jsou různorodé. Zdařile byla vybrána klasika, zní ovšem v úpravě (C. Saint-Saëns, L. Delibes, J. Strauss, M. P. Musorgskij, N. Rimskij-Korsakov), v hudební koláži je zastoupena i elektroakustická hudba a velmi podstatnou složkou je rap, a protože se prakticky po celou závěrečnou scénu přes míru rapuje, ve výsledném dojmu tento styl převáží.

Méně by znamenalo více nejen ve vršení nápadů, ale i v délce jednotlivých výstupů, a tedy celého představení. Koncepce začátku je k malému divákovi vyloženě nevstřícná. Pohádka začíná nadmíru dlouhou a nadmíru depresivní scénou Kazisvěta a jeho suity, kteří i svými agresivními pohyby straší děti. Temné jeviště, temný les, temné postavy, temný Kazisvět s rudými vlasy a páskou přes oko (jako ve filmu), praskající balónky, skřeky – celé to působí velmi hutně, velmi děsivě a velmi nepříjemně. Stejně jako pokusy o zapojení publika do dění snahou vyděsit i bezprostřední blízkostí. A je to tak dlouhé! Pláč dětí a odchod maminky se dvěma z nich z hlediště byl dostatečně výmluvný. Přitom by stačilo ubrat a výrazně zkrátit. Takto je pro celý večer určující negativní až děsivá atmosféra, kterou se daří přebít jen těžko. Tvůrci kladou na zápornou postavu Kazisvěta přemrštěný důraz, a tím zásadně ovlivňují atmosféru, která postrádá poetiku a kouzlo. Ačkoliv Kazisvět by měl být válečník, závěrečný souboj s Princem se z roviny bojové přesouvá do potyčky slovní – oba mírumilovně soupeří v rýmování (v baletu!). Ano – filmový scénář je stejně jako divadelní hra psán ve verších, ale filmový Princ s Kazisvětem na závěr skutečně šermují. Je škoda, že se taneční inscenace zříká akčnosti v místě, kde by jí měla naopak využít.

Hlavní mužské postavy tvůrci předkládají v jisté deformující stylizaci. Těžko říci, čím si Princ získal zájem Princeznin – v plzeňské inscenaci to vypadá tak, že oním spouštěčem byla jeho zablokovaná záda s nepřirozeně a drásavě praskajícími kostmi, od nichž mu Princezna pomůže stejně jako svému otci v jedné z úvodních scén. Princezna je představena jako cvičenka a chiropraktička, ale tento vnější znak je její jedinou charakteristikou. Hlubší vypracování postavy zcela chybí a její výstupy postrádají v choreografii žádoucí emotivnost. Zcela nedostatečná je především její reakce na první setkání s Kazisvětem – vypadá to i tak, jako by si Princezna s tímto padouchem jen domlouvala svatební dary.

Nejen vstupní scéna Kazisvětova je zbytečně zdlouhavá, platí to i pro další (kuchařská, plesová, raperská), taneční a režijní prvky se dokolečka opakují. Podrazit nohu stačí opravdu jen jednou. Diskutabilní je v kontextu pohádky pro děti i závěr – princ sice v rýmování zvítězí, ale skutečně přemůže Kazisvěta Krutopřísná princezna, aby si ho jako trofej nechala odnést domů proti jeho vůli.

Inscenace jako celek postrádá jasnější kontury, působí jako rozsypaný kaleidoskop. Výraznými škrty by se dosáhlo alespoň většího spádu děje, který nyní v řadě okamžiků chybí. Celé představení je navíc ve srovnání s jinými produkcemi určenými pro děti dlouhé. V sobotu trvalo s přestávkou zhruba hodinu a půl.

Kostýmy jsou podobně indiferentní, každý jako by byl z jiného světa. Král s chůvou jsou kostýmováni zcela realisticky. Ale Kazisvět a Princ nikoliv. Kazisvět je po celou dobu oděn v černém kožichu, a ač agresivní, působí kostýmováním a líčením vlastně zženštile, podobně jako holohlavý Princ, který je jako Kazisvětův protipól pojat coby váhavý rapující diskotanečník ve stříbrných kalhotách, modrém saku a brýlích nerozhodného absolventa Etonu. V paruce by vypadal přívětivěji. Ani jeden z obou protivníků nemá královskou korunu, drobný královský odznak na kapsičce Princova saka je špatně postřehnutelný i z 1. řady. Troje krásné šaty, které si nechá Princezna ušít od Kazisvěta v domnění, že toho nebude schopen, a ona se tak z nechtěného sňatku vyvlékne, vypadají spíše jako tuctové divadelní kostýmy než exkluzivní plesové róby. Plochá, nezřetelná hvězda na temeni Princezniny hlavy mohla být vidět jen z nejvyšších řad.

Že takto sporný syžet je přece jen sdělný a na konci mu s chutí zatleskáte, je zásluhou skutečně vynikajících a precizních tanečních výkonů. Jak po technické, tak po výrazové stránce. Interpreti tančili s obdivuhodným nasazením a dokázali navázat i v problematicky pojatých rolích žádoucí kontakt s hledištěm, za což si zaslouží vysoké ocenění. Richard Ševčík jako Kazisvět v ostře rusovlasé paruce byl razantní, precizní v provedení tanečním i v celkovém uchopení role. Minimální změna mimiky a kamenná, silně nalíčená tvář společně s celkovým provedením agresivně vystavěné choreografie jeho suity byla děsivější, než by mohl být padouchův škleb. Karla Audyho v roli Prince charakterizuje nejen výtečná technika, ale také neuvěřitelná ladnost a graciéznost pohybu. Podařilo se mu vnést po výrazové stránce do postavy Prince, jemuž režie vtiskla do vínku spíše fádnost než jasnou charakteristiku, žádoucí živost a přirozenost projevu.

Sara Aurora Antikanen byla půvabnou a bezprostřední Princeznou, technicky přesnou a výrazově působivou. Zábavný duet s chůvou, již s chutí a šarmem tančila Jarmila Hruškociová, odkazoval na stejné téma v Romeovi a Julii. Výborně na sebe upozornili přesvědčivostí a technickou úrovní tance jako dva Kazisvětovi poskoci Mischa A. Hall a Adéla Krandová. Ples, na němž si má Princ vybrat svoji nevěstu, poskytl příležitost pro komediální výstupy a tanečníci jich skvěle využili. Neodolatelná byla Mami Hagihara v roli Strašlivě nudné princezny, zdařilým komediálním sesterským triem Princezen nápadnic z Bezpáteřova byly Abigail J. Baker, Kristiny Kodedové a Kristýny Miškolciové a výborný byl Justin Rimke jako drsná Krutopřísná princezna, kterou tvůrci zdařile pojali jako zábavnou travestii. Přesvědčivým Králem, Princezniným otcem, byl Vojtěch Jansa. Šéfkuchaře, který místo nezdárného kuchtíka zaměstná Princeznu v myším kožíšku, s humorem ztvárnil Michal Lenner, kuchtíkovi dal sympatický klukovský akcent Michal Suda.

Hrát pro děti není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Princezna se zlatou hvězdou je představením spíše pro dospělé. Nejlépe snad večer charakterizuje spontánní gesto Richarda Ševčíka při děkovačce. Při závěrečném potlesku po předání květin přistoupil k holčičce v 1. řadě, která čelila hned na začátku představení jeho přímému pohledu z nalíčené tváře zloducha, a s úsměvem jí daroval červenou růži.

Princezna se zlatou hvězdou
Libreto, režie a choreografie: DEKKADANCERS – Štěpán Benyovszký, Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát
Scéna a kostýmy: Pavel Knolle
Světelný design: Karel Šimek
Asistent choreografie: Markéta Pospíšilová, Richard Ševčík
Asistent režie: Miroslav Hradil
Inspice: Petr Šmaus

Obsazení:
Princezna: Sara Aurora Antikainen / Andronika Tarkošová / Afroditi Vasilakopoulou
Kazisvět: Karel Audy / Richard Ševčík
Princ: Karel Audy / Justin Rimke / Gaëtan Pires
Chůva: Jarmila Hruškociová / Lýdie Švojgerová / Corinne Cox
Král: Vittorio Borio / Vojtěch Jansa / Joshua Lee
Krutopřísná princezna: Thierry Lynn Jaquemet / Justin Rimke
Strašlivě nudná princezna: Jarmila Hruškociová / Mami Hagihara
Šéfkuchař: Michal Lenner / Ondřej Potužník
Kazisvětův poskok 1: Mischa Alexander Hall / Mátyás Szilveszter Sántha
Kazisvětův poskok 2: Adéla Krandová / Gaia Ponzio
Legie, ples, černé divadlo: Abigail Jayne Baker, Lydia Frances Baker, Kristina Kodedová, Kristýna Miškolciová, Victoria Svetlana Roemer, Holly Saw, Miroslav Suda, Štěpán Langpaul

Premiéra: 11. září 2021, Malá scéna Nového divadla