Procházky uměním se orientují vzhledem ke vztahu Jitky Hosprové, absolventky Konzervatoře Plzeň a pražské HAMU, právě k Plzeňskému a Karlovarskému kraji, několik koncertů se koná rovněž v Praze. Závěrečný koncert letošního 12. ročníku se uskuteční v prosinci v Kostele Nanebevzetí Panny Marie (u františkánů) a celý rok probíhá sbírka na opravu Kostela sv. Jiří v Kostelci u Nadryb v okrese Plzeň-sever, původně gotické stavby přestavěné v polovině 18. století v duchu barokní gotiky. Kromě koncertů v krajích se další Procházky uměním konají rovněž v Praze. Plzeňská Stará synagoga je architektoniky a historicky unikátním prostorem s geniem loci, který umělci pro komorní koncerty poměrně pravidelně využívají. A nyní se jím rozezněl zvuk smyčcového kvartetu a sólové violy.
Esterhazy-Quartett Nürnberg je pojmenován po knížeti Mikuláši I. Esterházym (1762–1790), zaměstnavateli a mecenáši Josepha Haydna. Vznikl před třiceti lety a během uplynulých desetiletí se jeho sestava proměňovala, v současné době ji tvoří houslistky Nan Hong Kim-Herberth a Vera Lorenz, která je jedním ze zakladatelů kvarteta a zůstala zde z původní sestavy, violista Ulrich Barth a americká violoncellistka Valerie Sattler. Večer otevřel v jejich podání Smyčcový kvartet C dur KV 157 W. A. Mozarta, s nímž se Haydn setkával a přátelil. Rok české hudby připomněl norimberský kvartet provedením dvou skladeb z cyklu Cypřiše Antonína Dvořáka. Cypřiše je dílo pro život Antonína Dvořáka významným inspiračním zdrojem. Jedná se o cyklus dvanácti písní, které Dvořák napsal v rozmezí necelého měsíce v červenci 1865 na texty stejnojmenné básnické sbírky Gustava Pflegera-Moravského z jejího oddílu Písně. Dvořákovy písně doslova vytryskly z jeho rozbolavělého nitra, naplněného neopětovanou láskou k herečce Josefině Čermákové (s její sestrou Annou se později oženil). „Myslete si zamilovaného mladíka – toť jejich obsah!“ charakterizoval je Dvořák sám. Dedikoval je svému příteli, hudebnímu skladateli Karlu Bendlovi. Dvořák písně v původním znění nikdy nezveřejnil (poprvé byly provedeny r. 1983 v anglickém překladu muzikologa Johna Claphama a tiskem vydány r. 2007), ale neustále se k cyklu vracel. Šestou a desátou píseň použil v první verzi své opery Král a uhlíř, desátou znovu při kompozici opery Vanda, čtrnáctá se odrazila v klavírním cyklu Silhouety, šest částí Cypřišů přepracoval r. 1881 a 1882 do nového vydání s prostým názvem Písně a o sedm let později přepracoval osm z těchto písní do cyklu Písně milostné. A konečně na jaře 1887 upravil dvanáct písní pro smyčcové kvarteto. Dvě z nich (bez bližší specifikace v programu) uvedl i Esterhazy-Quartett Nürnberg. Do současnosti, byť relativní, se posluchači přenesli provedením Kvartetní věty německého skladatele Holmera Beckera. Becker (nar. 1953) žije nedaleko od českých hranic, v obci Berg u Neumarktu, a jeho díla nejsou v České republice neznámá. V Praze byly provedeny některé z jeho sólových koncertů s malým či smyčcovým orchestrem a skladby pro smyčcový orchestr. Kvartetní věta provedená v Plzni je variací na Seikilovu píseň, hudební památku starověkého Řecka z doby cca 200 let př. Kr. a patrně nejstarší dochovanou písní v Evropě, jejíž text a notace se plně zachovaly na náhrobním kameni. Becker jednoduchou melodickou linku rozvedl do kvartetní polyfonie citlivě, přičemž podpořil charakter pohřební písně. Esterhazy-Quartett zakončil večer hudbou období romantismu – Smyčcovým kvartetem op.44/1 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.
Jitka Hosprová rozezněla svoji violu krásným sytým tónem v náročné Sonátě pro violu sólo op. 25 č. 1 Paula Hindemitha, německého skladatele, violisty, hudebního teoretika a dirigenta. Dílo hrála muzikálně, technicky suverénně s přesvědčivým výrazem, sonáta byla v jejím provedení skutečným hudebním zážitkem.
Na hře Esterhazy-Quartett zaujala souhra, technické zvládnutí hraných skladeb a jejich někdy až dramatické pojetí, formálně by však měly být přehlednější, dynamika kontrastnější a témata přednesena zpěvněji. Ve způsobu interpretace společného přídavku sólistky a kvarteta se ohlásilo 21. století velmi rychlým nebarokním tempem 3. věty Koncertu pro violu G dur německého hudebního skladatele Georga Philippa Telemanna.
Komorní hudba si zaslouží propagaci, spojení hudby různých historických období do dramaturgického celku jednoho koncertu podporuje vztah posluchačů k současné hudbě, proto je třeba ocenit zařazení Hindemithovy sonáty na program večera stejně jako ukázku z tvorby zcela současné. Nicméně posluchač by měl mít nárok poznat rozdíly hudebních děl rozličných epoch nejen tím, že si životní data skladatelů přečte v programu, ale právě samotným poslechem jejich děl ve stylově správném podání. A to v tomto koncertu, vyjma vynikajícího provedení Hindemithovy sonáty v podání Jitky Hosprové, bylo často možné jen s obtížemi.
Procházky uměním: Jitka Hosprová a Esterhazy-Quartett Nürnberg
12. září 2024, 19:00 hodin
Stará synagoga, Plzeň
Účinkující:
Jitka Hosprová – viola
Esterhazy-Quartett Nürnberg
