Prodaná nevěsta ve Volksoper

Výběr premiérových ohlasů z rakouského tisku 

Manželský cirkus ve stodole 

Premiéra Smetanovy Prodané nevěsty ve vídeňské Volksoper. Inscenace Helmuta Baumanna solidně vypráví příběh manželského sblížení.Mohl by být kterýmkoli z těch, kdo umějí zvyšovat profit, třeba tím, že vynalezli lasagne z koňským masem: Dohazovač Kecal je vlezlý prodejce, upocený chytrák, jehož aktovka pravděpodobně ukrývá také nějakou tu placatku. Každopádně z ní čouhá hrdlo lahve a Kecal s oblibou svým potenciálním zákazníkům nalévá cosi stoprocentního. Investice ve smyslu inspirující obchodní atmosféry.

Takový zprostředkovatel sňatků by mohl být jevištně velmi diferencovatelný charakter. Jak se tak ve Smetanově Prodané nevěstě všecko prozpívává k happyendu, tak je ovšem i tento Kecal v inscenaci rutinéra Helmuta Baumanna jednoduše rámusivá vytrvalá pointa. Přirozeně v dobrém podání Martina Winklera, jehož drsné herectví se efektně místí s poněkud uřvaným pěveckým podáním.
Jinak si také okamžitě povšimneme, o co v té obrovské bílé stodole jde (scéna Mathias Fischer-Dieskau): Ne o nějaký možný příběh za vlastním dějem, o teatrální vyprovokování charakterů a situací. Ale o to, udělat průhlednou story pokud možno co nejpestřejší, aby přitom nevypadala úplně banální.

Sebevědomá dáma
Manévr se podařil: Jsou tu vydatné rvačky i se stylizovaně tančí (efektní choreografie Bohdana Szivacz); akrobaté, žongléři a klaunové poskytují zajímavé ukázky svých schopností, zatímco se milá vesnická společnost s úžasem shlukuje. Kresba charakterů je naprosto po ruce: Caroline Melzer (Mařenka) je sebevědomá (a pěvecky solidní) mladá dáma; Jeffrey Treganza (Vašek) nepředstavuje koktavého blbečka, spíše sympaticky naivního mladíka, jehož srdce nakonec zaplane pro tanečnici Esmeraldu (Anita Götz).

Občas si opera, jak tak všechno pěkně plyne, ovšem spontánně utvoří vlastní malé drama: skvělý, dobře znějící tenor Matthias Klink (Jeník) má před přestávkou na třech výškách slyšitelné problémy. A o přestávce se objeví ředitel Robert Meyer s prosbou o shovívavost: trvalým nasazením při zkouškách se Klink poněkud unavil. Žádná katastrofa, Klink pak zpívá přijatelně až do konce, jeho postava dobře zapadá do celkového mainstreamového stylu.

Ke zvýšení hladiny energie přispívají nemálo dirigent Enrico Dovico a orchestr: už razantně odsypávající předehra projevila vůli k dynamickému tvaru, který však v dalším průběhu tu a tam překrýval zpěváky. Celkově se však daří udržet rovnováhu mezi pití holdující romantikou a živou divadelností.

(Der Standard – 19. 2 2013 – Ljubiša Tošic)

* * *

Volksoper: Kde zůstala smyslnost?

Nová Prodaná nevěsta režiséra Helmuta Baumanna ve vídeňské Volksoper stůně na hlasově poměrně neuspokojivý milenecký pár – a bolestnou jevištní nudu.Konečně komedianti! K ohnivé skočné cvičí atleti, žonglér hází do vzduchu kroužky, klauni metají kozelce jeden přes druhého, polykač ohňů předvádí plameny… Pokud ovšem taková scéna nepůsobí jako krásná dekorace, nýbrž z velmi nezáživného večera trčí jako nejpůsobivější, pak se v této nové Prodané nevěstě (zpívané zde přirozeně německy a v Honolkově překladu, který už je také tradiční) něco hodně nepovedlo.

Nepovedlo nejen proto, že režisér Helmut Baumann pohrdl obvyklým pestrým folklorismem z operních obrázkových knížek a nahradil ho jakýmsi naturalismem ve stylu kolem roku 1910, aniž by přitom dílo vyložil radikálně jinak. Mathias Fischer-Dieskau vytvořil vhodný rámec v podobě sešikmeného, stylizovaného velkého seníku: dřevěná optika značky Ikea, která nezůstala ušetřena zubu času – obraz pro společenskou těsnost vesnické nevlídnosti, kterou podtrhla Ingrid Erb většinou šedočernými kostýmy pro zdatný sbor a decentními barevnými akcenty pro protagonisty.

To všechno jde – jen by v tomto prostředí také musely být zprostředkovány velké hudební city. Ty však oslabují povážlivě právě hlasy mileneckého páru: vokální smyslnost, ať už ji chceme nazývat „slovanskou“ nebo raději na regionální zařazení rezignujeme, nenabízejí ani Caroline Melzer jako  Mařenka, ani Matthias Klink jako Jeník. Mladá německá sopranistka je vysoká, štíhlá a aspoň v této inscenaci obdařená dlouhými světlými vlasy a opticky všem požadavkům vyhovuje, působí však svým po dlouhou dobu drsným hlasem, který se teprve ve třetím dějství zbavuje poněkud plechové barvy i jako postava nedráždivě, až to bolí.

Matthias Klink bez okouzlujícího lesku
Krajan Melzerové má také pěkný zevnějšek, ale vzal toho na sebe příliš, když poslední týden před premiérou odzpíval zkoušky i za nemocného alternanta, jak oznámil ředitel Robert Meyer publiku před třetím dějstvím. Ale horší než do té chvíle opakovaně selhávající, znatelně narušený hlas vadila absence mladodramatického projevu a především okouzlující lesk hlasu: zaměstnaný především snahou obeplout nebezpečné útesy své role se nedokázal ani pořádně rozehrát.

První dvě dějství tak uplynula bez vrcholů a museli jsme se ptát, kam vlastně ta populární, strhující národní opera Prodaná nevěsta zmizela. Příčinou však bylo především nenápadité režijní vedení postav a jejich charakterizace, takže jsme občas měli dojem, že vidíme zbytky jakési desetiletí staré produkce.

Hudebně jen doutnání bez ohně
Před nějakými pěti roky realizoval Baumann, uznávaný muzikálový impresário a režisér berlínského Theater des Westens, jako nástupní premiéru ředitele Roberta Meyera na jevišti Volksoper úspěšnou premiéru Orfea v podsvětí s podporou činoherců. Smetanova nejoblíbenější opera, se zpěvními čísly propojenými recitativy, však potřebuje jiný přístup než opereta a muzikál. K několika málo trumfům patří, že Baumann často vysmívaného Vaška vykresluje jako sympatického, bezelstného chlapce, trpícího pod dominantní matkou a pomýšlejícího na sebevraždu, ale nakonec smí najít štěstí u Esmeraldy (Anita Götz): Jeffrey Treganza zahrál proměnu postavy přijatelně. Navíc se podařilo příštímu bayreuthskému Alberichovi Martinu Winklerovi Kecala okořenit špetkou nebezpečné odpornosti, aniž ho učinil nestravitelným. V podstatě hraje přece jen přívětivého lišáka, který je nakonec úspěšně přelstěn. Pěvecky sice nevládne sonorními basovými hloubkami, svým výrazným barytonem však ve všech polohách dosahuje humorného efektu.

Ten však scházel Principálovi: Boris Eder hrál a zpíval přesně, musel však také vystoupit jako extemporující komik operetních třetích dějství – a banálními „aktuálními“ narážkami produkoval jen prázdné pointy. Mohly zaujmout tak leda ty dva hochy, kteří rozpálení mokem tančili furianta a napájeli se pivem o závod. Taneční vložky (choreografie Bohdana Szivacz) působily podivně nevyrovnaně, příliš baletně pro skutečný realismus a příliš rozházeně na „hostovačku“ baletu Státní opery. Síla solidního hudebního nastudování dirigenta Enrica Dovica, který je s českou operou výtečně obeznámen, byla v něžném, tichém a přesně dávkovaném rubatu – především v duetu Jeníka a Mařenky. Naopak výbušné úseky této Bohem nadané partitury byly poněkud příliš ukázněné a solidní: doutnání místo sršících jisker a plamenů.

Ale přece jen se dostavil hlasitý, trochu nediferencovaný dík všem, mezi nimi také oběma manželským párům v čele s Michaelem Krausem jako dnou sužovaným kulhavým Krušinou, který byl téměř symbolem celého večera.  

(Die Presse – 19.2.2013 – Walter Weidringer)

* * *

Když je pustota vesnického života drasticky znát

Smetanova Prodaná nevěsta se vrátila do vídeňské Volksoper 
Správné dílo ve správném divadle, v hudebně většinou pěkném provedení, ale jevištně naprosto nevýznamném – tak se dá charakterizovat premiéra Smetanovy komické opery Prodaná nevěsta ve Volksoper.

Jistě: Příběh otcem zavrženého Jeníka, který svou nevěstu a velkou lásku Mařenku prodá prvorozenému synu bohatého statkáře (tedy sobě), po režijním divadle nevolá. Ale něco už režiséra Helmuta Baumanna a scénografa Mathiase Fischer-Dieskaua (ano, je to nejstarší syn pěvce století) napadnout mohlo.

Co tedy vidíme? Předimenzovanou, abstraktní vesnickou hospodu ze dřeva, která má prostřednictvím světelné režie (rovněž Fischer-Dieskau) sugerovat tu večerní, tu ranní náladu. Teplo a chlad, světlo a tma – v dřevěném trámoví se odehrává celý děj. Nevadí to, ale také to ději nic nepřináší. Kostýmy Ingrid Erb sice decentně upomínají na začátek 20. století a Bohdana Szivacz vytvořila slušnou choreografii; víc než naivní ilustraci však nezažijeme.

Strakatý cirkus
Jediný světlý okamžik: Výstup komediantů, kde se dobří žongléři, klauni, Indián a polykač ohně postarají o jakousi proměnu vesnické nudy. Sem může také dobrý Boris Eder jako Principál vnést nestroyovskou stopu, Anita Götz může využít malé role tanečnice Esmeraldy. A tady také může tenorista Jeffrey Treganza jako inteligentně a hlasově suverénně podaný vesnický hlupáček Vašek vlézt do medvědí kůže, aby unikl matčině krutovládě. Jinak provinční fádnost. Pokud to byl režijní záměr, pak vyšel perfektně.

Zcela jiná je hudební stránka, neboť dirigent Enrico Dovico a dobře nazkoušený, krásně hrající orchestr Volksoper se starají o dramatičnost, která na jevišti chybí. Smetanovo hudební bohatství barev, jeho melodické nápady – to vše je většinou velmi krásné, velmi kompaktní, přitom nikdy plakátové. Dovico a orchestr jsou (kromě solidního sboru) plus produkce. A předvádějí, proč se má tato opera hrát.

Tenorová smůla
Pokud jde o zpěváky (jak známo, ve Volksoper se alternuje), přidala se při premiéře smůla. Tenor Matthias Klink v nejdůležitější roli Jeníka musel ohlásit indispozici, statečně se však probojoval až do konce. Caroline Melzer je možná poněkud pronikavá, vokálně nepříliš velká Mařenka, roli však zvládne. Výtečný ovšem byl Martin Winkler jako v každém ohledu všudypřítomný dohazovač Kecal. Motor celého dění. Michael Kraus, Regula Rosin, Andreas Mitschke a Alexandra Kloose se začleňovali spíše nenápadně.

(Der Kurier – 19.2.2013 – Peter Jarolin)

Bedřich Smetana:
Prodaná nevěsta
Dirigent: Enrico Dovico
Režie: Helmut Baumann
Scéna: Mathias Fischer-Dieskau
Kostýmy: Ingrid Erb
Choreografie: Bohdana Szivacz
Orchestr Volksoper
Premiéra 17. února 2013 Volksoper Vídeň

Krušina – Michael Kraus / Alexander Trauner
Ludmila – Regula Rosin / Renate Pitscheider
Mařenka – Caroline Melzer / Kristiane Kaiser/Ursula Pfitzner
Mícha – Andreas Mitschke / Petar Naydenov
Háta – Alexandra Kloose / Sulie Girardi
Vašek – Jeffrey Treganza / Paul Schweinester
Jeník – Matthias Klink/Mehrzad Montazeri
Kecal – Martin Winkler / Andreas Daum
Principál – Boris Eder
Esmeralda – Anita Götz  / Elisabeth Schwarz
Indián – Mamuka Nikolaishvili  / Heinz Fitzka

www.volksoper.at 

Přeložila a připravila Vlasta Reittererová
Foto Georg Hochmuth