Pořadatelé z obecně prospěšné společnosti Barocco sempre giovane se totiž rozhodli uspořádat ještě před slavnostním zahájením letošního ročníku (v neděli 5. března) jako Prolog festivalu externí koncert právě v Hlinsku. Rozšířili tím počet měst a obcí v Pardubickém kraji, kam interpreti v rámci Pardubického hudebního jara zajíždějí (letos se koná z celkového počtu čtyřiadvaceti koncertů festivalu jedenáct v krajském městě na soutoku Labe a Chrudimky a třináct v jiných místech, včetně již středočeského Kolína), a zároveň, jak potvrdili místní pamětníci, přivezli po velmi dlouhé době do Hlinska velký symfonický orchestr, o uznávané sólové pěvkyni snad ani nemluvě. V novodobé historii tohoto města se koncert podobného rozsahu údajně neuskutečnil několik desítek let. Však také vstupenky na Evu Urbanovou a Filharmonii Hradec Králové šly doslova na dračku a velký sál moderního Multifunkčního centra byl vyprodán dlouho dopředu.
Snaha organizátorů Pardubického hudebního jara neorientovat festivalové večery pouze na Pardubice je chvályhodná. Koncerty v regionech mají zcela jinou atmosféru: příjemnou, zbavenou škrobené oficióznosti, mnohdy až přátelskou či – s trochou nadsázky – rodinnou. Tady mezi posluchači nikdo nečeká na sebemenší zaváhání či nepřesnost interpreta, aby vzápětí dával najevo nelibost či „znalost“ oboru, na takovýchto koncertech se vytváří mezi účinkujícími a auditoriem mnohem cennější vztah, založený na vzájemné úctě a opravdové lásce k hudbě a umění vůbec. Eva Urbanová od samého začátku zjevně vycítila, jak mocně je jí publikum, složené z obyvatel Hlinska a mnoha okolních (většinou velmi krásných) vesniček nakloněno, plně dokázala opětovat pozitivní energii a své vystoupení podala s takovou silou a přesvědčivostí, že k jejímu pěveckému výkonu nemá smysl dodávat žádné přívlastky. Brilantní – v jediném slovu je všechno. Bude jistě zajímavé porovnat hlinecký zážitek s dalším vystoupením přední české sopranistky v samém závěru festivalu, kdy se uskuteční v Pardubicích koncert s naprosto stejným programem, ale už předem se lze zbavit obav, že by se snad mělo cokoli změnit na laskavém a pokorném, i když samozřejmě zdravé sebevědomí nepotlačujícím přístupu Evy Urbanové k publiku.
Charakter a nálada večera byly dány již jeho programem. Při takovýchto příležitostech se neexperimentuje, sází se na osvědčené jistoty. Začíná se Smetanovou Libuší a po Dvořákovi vrcholí první polovina koncertu Janáčkem. Eva Urbanová má všechny role, z nichž zpívá obecně známé árie, dokonale zažité. Bravurně navazuje jednu na druhou, nepolevuje ani po jedné proměně. Libuše, Milada, Rusalka, Kostelnička. Proč mezi nimi vybírat, když prvotřídně zazpívané – a prožité! – jsou všechny? To samé platí po přestávce, kdy přichází na řadu italský repertoár: Verdi, Puccini, Cilea, konkrétně Desdemona, Manon Lescaut, Adriana Lecouvreur, Azucena, Lady Macbeth. O rozsahu a síle hlasu Evy Urbanové bylo napsáno či zaznělo v uplynulém čtvrtstoletí hodně slov, slyšet ho na začátku roku 2017 stále představuje neméně intenzivní prožitek než třeba v polovině devadesátých let.
Filharmonie Hradec Králové přispěla pod vedením Davida Švece ke zdárnému průběhu koncertu solidním a ukázněným výkonem. Nestala se však pouhým doprovázejícím tělesem, mnozí její hráči se blýskli svým interpretačním uměním v několika provedených předehrách a zejména v Mascagniho Intermezzu z opery Sedlák kavalír. Na orchestru je patrná sympatická snaha o permanentní interpretační růst, zahájený druhdy za působení dirigenta Františka Vajnara a soustavně rozvíjený jeho nástupci.
Končilo se, jak je u Evy Urbanové zvykem, Libušiným proroctvím. Po mohutném potlesku následovaly ovšem ještě dva přídavky. Vedle Dvořákovy Ježibaby zazněl tentokrát i operetní génius Lehár (Giuditta). Inu, bylo to na Valentýna…
Hodnocení autora recenze: 90 %
Pardubické hudební jaro 2017
Prolog festivalu
Dirigent: David Švec
Eva Urbanová (soprán)
Filharmonie Hradec Králové
14. února 2017 Multifunkční centrum Hlinsko
program:
Bedřich Smetana:
– Předehra k opeře Libuše
– Libuše, árie Libuše „Bohové věční tamo nad oblaky“
– Dalibor, árie Milady „Jak je mi?“
Antonín Dvořák
– Rusalka, Polonéza
– Rusalka, árie Rusalky „Měsíčku na nebi hlubokém“
– Rusalka, árie Rusalky „Necitelná vodní moci“
– Čert a Káča, Předehra k třetímu dějství
Leoš Janáček: Její pastorkyňa, árie Kostelničky „Co chvíla“
Giuseppe Verdi: Othello, árie Desdemony „Ave Maria“
Giacomo Puccini: Manon Lescaut, árie Manon „Sola, perduta, abbandonata“
Pietro Mascagni: Sedlák kavalír, Intermezzo
Francesco Cilea: Adriana Lecouvreur, árie Adriany „Ecco, respiro appena – Io son l’umile ancella“
Giuseppe Verdi:
– Trubadúr, árie Azuceny „Stride la vampa“
– Síla osudu, předehra
– Macbeth, árie Lady Macbeth „La luce langue“
přídavky:
Antonín Dvořák: Rusalka, árie Ježibaby
Franz Lehár: Giuditta, písen Giuditty
