Proniknout do skladatelovy duše. Poznávání na celý život

Rozhovor s klavíristou a dirigentem Petrem Jiříkovským


Svoji kariéru jste začínal jako klavírista. Co vám jako klavíristovi chybělo, že jste po čase připojil i profesi dirigenta?

Nedá se říci, že by mi něco chybělo. Ale vždy jsem chtěl poznat z hudby co nejvíce, a to nejen jako posluchač. Již od studií jsem kombinoval sólové hraní s komorní hudbou. A to, že jednou chci dirigovat, jsem věděl také. A dokud cítím, že mám síly, pustím se do čehokoli…

Nikdy jste této „dvojkolejnosti“ nezalitoval? Vždyť každá z nich, pokud se má dělat „pořádně“, je takříkajíc na celý úvazek…

Neberu to jako dvojkolejnost. Hudba je jen jedna. Co zvládnu, zvládnu.

Zkuste prosím trochu zateoretizovat: Jak by si na koncertním pódiu rozuměli Petr Jiříkovský jako dirigent a pod jeho taktovkou Petr Jiříkovský za klavírem?

Hudebně určitě dobře. Vždyť bych asi nemohl chtít stejnou skladbu hrát jako dirigent rychle a jako klavírista pomalu. A lidsky? No, snad bych se sám se sebou nepopral…Za zmínku v souvislosti s vámi stojí určitě i Trio Martinů, s nímž hrajete už celé čtvrtstoletí. Co všechno vám toto spojení přináší?

Spolupráce s jakýmkoli jiným muzikantem člověka hodně naučí. Hrát komorní hudbu je podle mého nezbytnost. Poslouchat druhé a společně něco vytvářet je náročné, ale na druhé straně se úžasně podělíte o energii, kterou do celé práce vkládáte. A spolupracovat v jednom souboru dlouhá léta, to vám otevře v hudbě naprosto nepopsatelné obzory, další dimenze vnímání hudby jako takové.

Aby toho nebylo málo, věnujete se také pedagogické činnosti. Co vás k ní přivedlo, jak velký je váš úvazek a co zahrnuje?

Baví mě pracovat s lidmi, kteří se chtějí něco naučit. Vždycky jsem hodně přemýšlel třeba o správném způsobu hraní na klavír nebo třeba, jak číst notový zápis. To není jen o tom, jaké noty skladatel předepíše, ale hlavně, co jimi chce vyjádřit. Proniknout do skladatelovy duše prostřednictvím těch malých kuliček na notové osnově, to je poznávání na celý život. Čím více skladeb jednoho autora poznáváte, tím jste mu blíž. Ale stejně nikdy nejste na konci toho poznání. Je to úžasně nekonečné… A tady čas neošálíte. Zkušenosti přicházejí s věkem a pak nastane chvíle, kdy je můžete předat. Já učím dva dny v týdnu na Pražské konzervatoři a další studenty mám na Gymnáziu a hudební škole hlavního města Prahy.

Jaký je hudební vkus Petra Jiříkovského? K jakému repertoáru má nejblíže? Liší se to nějak podle toho, zda sedí za klavírem, diriguje nebo „jenom“ poslouchá?

Hudební vkus je asi pořád stejný. Snažím se znát z klasické hudby co nejvíce, tak ji i rád poslouchám. Občas se dostanu i k jiným hudebním žánrům, ale to je opravdu málokdy a bez zaměření na určitý styl.Jedním z vašich nejbližších vystoupení je prosincový koncert Pražského komorního orchestru v Rudolfinu, kde se představíte v dvojroli klavíristy a dirigenta. Jak obtížné je vůbec toto spojení a jaká jsou jeho úskalí?

Určitě je to větší nápor na soustředění, kdy musíte uhlídat svých deset prstů a k tomu ještě početnější skupinu dalších muzikantů. Nemůžu od klavíru ukázat vše jako při normálním dirigování, takže je to vlastně taková „větší komořina“. Vyžaduje to od jednotlivých členů orchestru pozornější spolupráci, především ve smyslu vzájemného poslouchání. Ale Pražský komorní orchestr je v tomto ohledu tím nejlepším partnerem. Vždy v tomto tělese hráli skvělí hudebníci, kteří dokázali vytvořit jedinečný celek. A jsem přesvědčený, že si Pražský komorní orchestr tuto svou profesionalitu udrží mnoho dalších let.

Jaké nejbližší další umělecké závazky obsahuje váš kalendář?

Celou sezonu pokračují mé Komorní večery. To je cyklus koncertů, kam si zvu různé hosty, abych s nimi zahrál zajímavý program z bohatého výběru pro různá nástrojová seskupení. S Triem Martinů se chystáme v příštím roce na několik zájezdů, především do Anglie.

Nelze jen rozdávat, ale je třeba i přijímat. Z čeho vy nejvíc načerpáte novou energii? U čeho nejspolehlivěji obnovíte svoje síly?

Určitě nejvíc v přírodě. Jít někde lesem, dívat se na řeku, jak teče malebnou krajinou… A pak také není špatné posedět v klidu u sklenky vína. Ale nejvíc záleží na tom, s kým to víno pijete!

Děkuji za vaše odpovědi!

Vizitka:
Petr Jiříkovský (1971), klavírista a dirigent, je jedním z nejvýraznějších českých umělců střední generace. Svoji kariéru začal jako klavírista – studoval v Praze (u Emila Leichnera, Ivana Klánského), v Paříži (u Eugena Indjiće, Itamara Golana) a ve Vídni (komorní hudbu u Michaela Schnitzlera). Kromě sólového vystupování a mnoha aktivit v oblasti komorní hudby rozvíjí od roku 2008 intenzivně svoji profesionální dirigentskou dráhu.

Petr Jiříkovský je pravidelně zván k dirigování komorních a symfonických orchestrů v České republice. Vystupoval na několika festivalech (s Talichovou komorní filharmonií, Severočeskou filharmonií Teplice) a v prestižních koncertních cyklech (Hudba Pražského hradu). Od roku 2012 působil dvě sezony jako stálý dirigent opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. V poslední době je častým hostem Pražského komorního orchestru a na mnoha koncertech vystupuje zároveň v roli dirigenta i sólisty při provedení klavírních koncertů.

Svými vynikajícími výkony si Petr Jiříkovský jako klavírista získal mezinárodní renomé. Je zván na špičková koncertní pódia v Evropě, USA, Jižní Americe a Japonsku – napříkld Mozarteum v Salzburgu, Theatre du Chatelet v Paříži, Doelen v Rotterdamu, Kennedyho Centrum ve Washingtonu, Teatro Alfa v Sao Paulu nebo Suntory Hall v Tokiu. Petr Jiříkovský se představil také na mnohých festivalech, jako je Salzburger Festspiele, Schleswig-Holstein, Schwetzingen, Sion-Valais, Colmar, Kyoto Autumn a mnoho dalších.

Petr Jiříkovský je vyhledávaným komorním hráčem. Jeho dlouholetá spolupráce se světově uznávaným houslistou Shlomo Mintzem mu přinesla další příležitosti a opakovaná pozvání do některých zemí. Po úspěšném turné v Argentině a Brazílii (2007) vedl hned v dalším roce klavírní a komorní mistrovské kurzy na Univerzitě v Sao Paolu (listopad 2008).

Jako sólista hrál s mnoha orchestry (Česká filharmonie, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Pražská komorní filharmonie, Talichova komorní filharmonie), pod vedením vynikajících dirigentů, jako je Jiří Bělohlávek, Libor Pešek, James Sedares nebo Jean-Claude Casadesus. Domácí publikum mělo možnost poznat Petra Jiříkovského jako sólistu na recitálech festivalu Pražské jaro nebo v prestižním cyklu Světová klavírní tvorba v pražském Rudolfinu.

Petr Jiříkovský je od roku 1993 členem Tria Martinů, a to společně s houslistou Pavlem Šafaříkem a violoncellistou Jaroslavem Matějkou. Je také klavírním partnerem houslisty Pavla Šporcla; spolu pořídili mnoho nahrávek, z nichž patří mezi nejvýznamnější nahrávka kompletního díla Antonína Dvořáka pro housle a klavír, vydaná u firmy Supraphon.

Petra Jiříkovského znají posluchači také z mnoha rádiových záznamů (Vltava, Rádio Classic) a z dalších vynikajících CD titulů, natočených pro různé vydavatele. Jeho nahrávky stěžejních cyklů Bedřicha Smetany (pro Studio Matouš), jehož dílo patří ke klíčovému repertoáru Petra Jiříkovského, jsou vysoce ceněny zahraniční kritikou. Se svým kolegou Danielem Wiesnerem pořídil první světovou CD nahrávku čtyřruční verze Mé vlasti Bedřicha Smetany (v autorově úpravě). S Danielem Wiesnerem připravil Petr Jiříkovský i mnoho jiných programů ze skladeb pro čtyřruční klavír.

Petr Jiříkovský vyučuje již několik let na Gymnáziu a hudební škole hl. m. Prahy a od září 2014 také na Pražské konzervatoři.

www.jirikovsky.cz

Foto archiv P. Jiříkovského