Na koncertě zazněla skladba na objednávku Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies nahrál už v roce 1984 Pärtovu Tabula Rasa a 1987 Arbos u ECM Records. Za svoje významné nahrávky považuje Pärtovo Fratres a Miserere, s Filharmonií Brno pak Symfonii č. 3, která je přístupná i na Spotify. Je přínosem, že Filharmonie Brno nahrává i na tento nejmasivněji užívaný kanál v Evropě.
V únoru 2025 navštívil Davies s manželkou, klavíristkou Maki Nemakawou (rovněž interpretkou skladatele), Arvo Pärt Centre v Estonsku. Na stránkách Centra najdeme vyjádření šéfdirigenta „…když něco vypadá jednoduše – opatrně, opatrně! A také otázky tempa, prostoru a času – to mě opravu láká…Musíte pochopit, co jste právě slyšeli. Skladatelé, kteří mají rádi Arva, a hudba, kterou vytvořili, mě velmi oslovují.“
Co se týče Tigrana Mansurjana, jedním z důvodů uvedení dalších děl arménského skladatele Filharmonií Brno byla, samozřejmě kromě kvality samotného díla, také reakce brněnského publika v lednu 2020 na jeho Requiem za řízení Alexandra Libreicha. Skladatel díky ohlasu následně vytvořil na objednávku Filharmonie úpravu svého kvarteta Agnus Dei, který měl premiéru v lednu 2022. Na základě této zkušenosti pak vznikla i další objednávka skladby, která zazněla na recenzovaném koncertě 6. listopadu 2025 Orhnert – Navapet bari (Hymnus – Dobrý kapitán), premiérovaná na brněnském Mendel Festivalu 22. července 2022 pod taktovkou Dennise Russella Daviese s osobní účastí autora.
Programové spojení Pärta a Mansurjana bylo vysvětleno na besedě před koncertem
Na besedě s dramaturgem Vítězslavem Mikešem předcházející koncertu mimo jiné zaznělo, že důvodů programového spojení těchto dvou autorů je více. Oba pocházejí ze zemí bývalého Sovětského svazu, od 60. let je zaujala tzv. západní avantgarda, se kterou se seznamovali především, podobně jako naši skladatelé, díky dostupnému progresivnímu festivalu Varšavský podzim, byli přátelé, a nakonec oba se záhy odklonili směrem k vlastnímu hudebnímu jazyku ukotvenému v národních tradicích i osobní potřebně duchovní transcendence.
U nahrávek Mansurjanovy hudby na youtube vidíme řadu komentářů s poděkováním „synovi hrdého národa“ za jeho hudbu. Lidé cítí jeho intelektuální i citové napojení na stále živé starobylé folklorní a duchovní tradice země a v tomto smyslu je v Arménii známou a ctěnou osobností. Sám Mansurjan ve svém osobním stylu dozrálém po krátké avantgardním období zdůrazňuje vazbu na tradice své země ve 20. století transformované především autorem Komitasem (1869-1935), který byl zároveň sběratelem arménské hudby a ve svém díle využil její specifika – zvláštní modalitu s častou zvětšenou sekundou mezi 2. a 3. stupněm, což je charakteristické i pro Mansurjana, specifický hlasový přednes, který se odvíjí od přirozených dechových oblouků a akcentací spojenou se zvláštnostmi arménštiny, využívání ticha, celkově spíše rituálně působící melancholickou náladu. Řada nástrojových stylizací zase odkazuje k hladivému zvuku tradičního nástroje duduk nebo persko-iránskému strunnému kamanče, který rovněž patří k arménské tradici.
První skladba večera byla inscenovaná ve tmě
K tomuto nástroji odkazovala hned první skladba večera, citlivě inscenovaná kvůli atmosféře ve tmě – Tagh k pohřbu Páně (skladba dostupná také na Spotify) z cyklu Tři taghy pro violu a bicí nástroje z let 1998-2004 v provedení slovenského violisty Juliana Veverici, který aktuálně působí při Filharmonii Brno, a současného vedoucího sekce bicích ve Filharmonii Lukáše Krejčího. Interpreti byli umístěni v patře, takže potřebné osvětlení partů nerušilo. Mansurjan v intimní pomalé skladbě odkazuje k typu středověké poetické vokální formě taghu. Kompozice začíná jemnými zvuky melodických perkusí, které působí jako syntaktické prvky sólového modálního „nářku“ violy převážně v nízké poloze. Kvalita provedení předpokládá meditativní naladění zejména u violisty i náslech tradičního stylu. Mansurjanova hudba má přirozené frázování, takže interpreta zjevně vtáhla.
Na tento kratší kus ihned s postupným rozsvěcováním navázala objednaná skladba pro Mendel festival v r. 2022 pro baryton, sbor a orchestr Orhnerg – Navapet Bari (Hymnus – Dobrý kapitán). Arménský barytonista Aksel Daveyan (1995), který účinkoval už v premiéře na Mendelově festivalu v Brně je skvělá volba. Jeho pevný silný hlas, v jehož přednesu je slyšet suverenní osvojenost a emocionální spojení s folklorní tradicí země publikum i mne okamžitě uchvátil. Pro mne je takový vokální přednes případem, ve kterém souhlasím s částí odborné veřejnosti, že je skoro škoda mixovat autentický styl se západní orchestrální tradicí, byť to Mansurjan dělá citlivě a jemně. Co se týče sboru, jsme v Brně zvyklí na skvělé výkony Českého filharmonického sboru Brno. Ve zvuku pro koncert angažovaného rakouského sboru Hard-Chor Linz jsem občas slyšela zejména v ženské části u držených a vyšších tónů nepříjemné nebo roztřepané tóny. Ale chápu, že Besední dům není akusticky nejvhodnějším prostorem pro tento typ hudby.
V diskusi před koncertem i v programu byl vysvětlen zvláštní název kompozice „Hymnus – Dobrý kapitán“. Mansurjan ve skladbě vychází z kajícných hymnů z 5. století připisovaných svatému Sahakovi (Sahak Partev, + 439) a svatému Mesropovi (Mesrop Maštoc, + 440), který je i tvůrcem specifické arménské abecedy, která měla umožnit překlad Bible a liturgie do domácího jazyka.
„Loď“ je symbolem duše nebo církve a Kristus jako „dobrý kapitán“ (Baré khar´navapet) je ten, kdo vede loď bezpečně v bouři hříchu a utrpení. U nás jsme spíše zvyklí na obraz Krista jako „pastýře“. Symboliku Krista jako spolehlivého průvodce sdílí i Pärt, ale u něj to není tak explicitní. První část koncertu věnovaná Mansurjanově hudbě sklidila dlouhý potlesk, který patřil nejen skladateli, ale podle situační intenzity především pěvci Akselu Daveynovi a violistovi Julianu Vevericovi.
Druhá polovina koncertu byla věnována Arvo Pärtovi
Druhou polovinu koncertu zahájila krátká skladba Arvo Pärta Arbos pro žesťové a bicí nástroje z roku 1977. Nahrávka s Russell Daviesem a Dechovým ensemblem Staatsorchester Stuttgart je dostupná zde. V partiturách jsem našla z r. 1977 variantu pro flétny i pro v koncertu užitou verzi Timpani, pozouny a trubky (oboje v Universial Edition) v autorských úpravách 1977/1986/2001
Pärt není první nebo sám, kdo se inspiroval v kompozici strukturou stromu – vzpomeňme Iannise Xenakise a jeho pojem „arborescence“ nebo např. „ramifications“ György Ligetiho. Autor sám komentoval: „Je to proporční kánon o třech hlasech. První hlas představuje kmen imaginárního stromu, poté přichází druhý hlas, dvakrát rychlejší, než první a nakonec třetí, dvakrát rychlejší než druhý. Rytmicky je vše uspořádáno na elementární bázi. Je to čistá matematika – matematika aplikovaná na hudební nástroje.“ Téma nasazené ve forte v žestích musí být velmi pevné a jasné. Bohužel, poprvé to úplně nevyšlo, ale byl to rychle zapomenutý detail celkově slavnostně vyznívající „intrády“ druhé části programu.
Následná charakterem konceptuální, zhruba šestiminutová skladba Kdyby Bach choval včely z r. 1976 je věnovaná kritičce Ofelii Tuiskové, která skladatele podporovala. Skladba je dostupná zde.
Celým dílem prochází motiv B-A-C-H, zřejmě nejen jako pocta samotnému Bachovi, ale také hudbě jako takové, která odolává „bzučení“ těch, co by jí chtěli klást ideologické překážky. Pro tento efekt volí v prvních dvou třetinách skladby tremola smyčců a další prostředky svého tintinnabuli stylu. Poslední třetina odkrývá Bachovskou krásu. Mně osobně volba této skladby do dramaturgie svým ironickým podtónem moc neseděla. Poslední kompozice večera půlhodinová Berlínská mše pro sbor nebo 4 sólisty a smyčcový orchestr z r. 1990 (rev. 1997) je zralým dílem Pärtovy metody.
Začíná jemným a cappella Kyrie ženské části sboru v pianissimu, přechází do plného obsazení. Nasazení frází ve výškách i průzračnost textury je náročná a opět odhalovala určité zvukové slabiny ženské části angažované sboru. Následné Gloria postupuje v akordické sazbě celého sboru. Působí archetypálně. Náročnost spočívá v souladném frázování, krásně vyzněla závěrečná gradace.
Následují nezvykle tři ad libitum části: První Alleluiavers zum Weihnachtsfest, u kterého po úvodním Alleluia následuje tenorové sólo. Bohužel, sólista ze sboru tak docela barevně nezvládl vysoké g (ego hodie). V druhém kratičkém Alleluiavers zum Weihnachtsfest vyznělo basové či spíše barytonové sólo mnohem lépe. Poslední ad libitum část Veni Sancte Spiritus začínající mužskou složkou zněla lépe, možná i proto, že se jedná o prostší recitativní, lépe zvládnutelné frázování a intonace pro ženské hlasy v nižší poloze. Část má zajímavé harmonicky otevřené vyznění do Credo s neobvyklý výrazem jasně oddělených deklaratorních forte frází. Sanctus se vrací do pianissima, jako by se kolem svatosti jemně nakračovalo, i když tradičně bývá právě jeho „Hosanna in excelsis Deo“ slavnostní. Zde jsou hlavním estetickým faktorem krásné harmonie. Agnus Dei se otevírá opět v sopránech. Tentokrát vysoké polohy vyznívají v pianissimu a pomalém tempu dobře. Pärt pojal celkově mši velmi niterně a intimně do jakéhosi smíření a existenciální důvěry v Agnus Dei.
I když znám z nahrávek zdařilejší sborové provedení a Berlínské mši by zřejmě slušel při průzračné sazbě trochu větší dozvuk, který by ji ještě zjemnil a produchovněl, celkově byl koncert inspirativní. Z interpretací jsem si odnesla mimořádný dojem především z výkonu arménského pěvce Aksela Doveyana a potěšil mne citlivý přístup k inscenaci prvních dvou skladeb. Takové dobarvující detaily dovedou povýšit celkový dojem z díla. Koncert končil dlouhým potleskem všem účinkujícím.
Arvo Pärt 90 &Tigran Mansurjan
6. listopadu 2025, 19:00 hodin
Besední dům, Brno
Program
Tigran Mansurjan: Tagh k pohřbu Páně z cyklu Tři taghy pro violu a bicí nástroje.
Tigran Mansurjan: Orhnerg – Navapet Bari/Hymnus – Dobrý kapitán pro baryton, sbor a orchestr (Skladba na objednávku Filharmonie Brno a Mendel Festival 2022)
Arvo Pärt: Arbos pro žestě a bicí nástroje
Arvo Pärt: Wenn Bach Bienen Gezüchtet Hätte/Kdyby Bach choval včely pro klavír, dechové kvinteto, smyčcový orchestr a bicí nástroje
Arvo Pärt: Berliner Messe/Berlínská mše pro smíšený sbor a smyčcový orchestr (Kyrie, Gloria, Erster Alleluiavers zur Weihnachtfest (ad.lib.), Zweiter Alleluiavers zur Wehnachtfest (ad lib.), Veni Sancte Spiritus (ad lib.), Credo, Sanctus, Agnus Dei)
Účinkující
Aksel Daveyan – baryton
Julián Veverica – viola
Lukáš Krejčí – perkuse
Hard – chor Linz
Alexander Koller – sbormistr
Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies – dirigent
