Je určitě skvělou zprávou, že i dvě desítky našich kin přišly jen pár měsíců po světové premiéře s projekcí záznamu prvního baletního představení, pořízeného technologií 3D. Adamova Giselle, jeden z pilířů klasického baletního repertoáru, v tradiční choreografii byla ve 3D pořízena loni v petrohradském Mariinském divadle, tedy v podání jednoho z nejlepších zahraničních souborů.
Pro každého aspoň trochu zasvěceného fanouška baletu, sledujícího se speciálními brýlemi na očích 3D záznam poprvé, bylo určitě výhodou, že Adamovu Giselle důvěrně zná. Mohl si totiž tím spíš vychutnat rozdíly prostorového vjemu od záznamu běžného, když dostal naservírován kvalitativně zcela jiný, trojrozměrný obraz. Už úvodní titulky jakoby běžely divákovi na dosah na skleněné stěně, oddělující vzdálenější nečekaně plasticky zachycený„prostor“ s ladícím orchestrem.
Obelhat lidský mozek a oči není podle odborníků nic zas až tak těžkého. Zjednodušeně řečeno: Každému oku je promítán jiný obraz, výsledný dojem si mozek skládá sám. Záznam proto musí být pořizován synchronně pomocí dvou kamer, které jsou od sebe vzdáleny právě asi jako lidské oči. Není proto divu, že sledování 3D filmu bez speciálních brýlí působí tak trochu „rozmazaným“ dojmem. Brýle jsou vybaveny polarizačními filtry, které pro jedno oko propouštějí jen horizontálně kmitající světlo, vertikálně kmitající pak pro druhé. Filmový záznam je promítán dvěma projektory, s příslušnými polarizačními filtry, speciální musí být i projekční plátno, které polarizaci světla nesmí měnit. Pro úplnost je ale třeba dodat, že existují i další technologie 3D záznamu, resp. projekce, ať už jednodušší či složitější; v některých případech pracují i jen s projektorem jediným, záznam promítajícím ve vysoké frekvenci střídavě, tedy pro každé oko odděleně.
V plasticitě 3D technologie prostorového vjemu pochopitelně mistrovství petrohradského souboru náležitě vyniká. Nejvíce obdivu zaslouží umění v Petrohradě hostující pětadvacetileté primabaleríny Velkého divadla v Moskvě Natálie Osipové (ne nadarmo vystupující i s American Ballet Theatre), jejíž Giselle je techniky i výrazově skutečně famózní. Neznámá našim baletním fanouškům díky DVD záznamům nejspíš není ani jedna ze současných ruských mužských tanečních hvěz, Leonid Sarafanov, od letošního roku první sólista souboru Michajlovského divadla; především na jeho technicky bravurní variaci ve druhém jednání se prostě nedá zapomenout. (Také Sarafanovi aplaudují diváci po celém světě, loni před koncem roku ho hostily i Košice). Zmínit je určitě třeba také dokonalou a romanticky stylovou Myrthu Jekatěriny Kondaurovové (alternuje i Giselle, také ona patří k mladým esům ruského baletu), stejně jako i o generací staršího, ale neméně bravurního Ilju Kuzněcova jako Hilariona.
Projekt společnosti Aerofilms Balet v kině je ale teprve krátce za startem své druhé sezony, ve které nabídne více než desítku titulů s Moskvy, Londýna či Paříže; úchvatná petrohradská Giselle byla co se 3D technologie záznamu pochopitelně zatím jediná. V té je ale i u nás připravena další lahůdka: film Wima Wenderse Pina, natočený jako pocta německé choreografce Pině Bausch, která zásadním způsobem ovlivnila tanec a divadlo poslední třetiny dvacátého století.
Adoplhe Charles Adam:
Giselle
Choreografie: Jean Coralli, Jules Perrot and Marius Petipa
Hudební nastudování: Valery Gergiev
Dirigent: Valerij Ovsyanikov
Scéna: Igor Ivanov
Balet a orchestr Mariinského divadla v Petrohradě
Záznam z roku 2010
Giselle – Natálie Osipová
Albrecht (Albert) – Leonid Sarafanov
Hans (Hilarion) – Ilja Kuzněcov
Myrtha- Jekatěrina Kondaurová