Ptali jste se: David Mareček

Generální ředitel České filharmonie odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus 

Dobrý den, co si myslíte, že České filharmonii (kromě peněz) nejvíc chybí oproti jiným dobrým orchestrům v zahraničí? (Pavel Dřímal, Liberec)

Peníze jsou dost podstatný faktor, který umožňuje orchestru rozvoj. Nemyslím teď peníze na mzdy, ale prostředky na kvalitní hostující umělce, nahrávání, zájezdy a mimořádné projekty. Vhodnou kombinací kvalitních abonentních programů, systematického nahrávání a prestižních turné vytvoříte motivující a pozitivně stresující prostředí, které orchestr posouvá umělecky kupředu. U dobrých zahraničních orchestrů jsou všechny výše zmíněné faktory v rovnováze. Ačkoli jsou naše prostředky ve srovnání se zahraničím stále spíše skromné, snažíme se právě takové prostředí vytvořit.

Moc pozdravů z Brna, pane řediteli. Kdy Vás uvidíme opět v Brně? Myslím na Vás, i když už ředitelujete jinde a přeji štěstí na každém kroku. V kultuře je ho potřeba denně. 🙂 (Taťjana Beránková)

Děkuji za přání. Do Brna se vracím pravidelně k rodině i na koncerty Filharmonie Brno. Zároveň mám tu čest předsedat radě Mezinárodního hudebního festivalu Brno, takže kontakt s kulturním děním v Brně neztrácím. V nejbližších letech plánujeme také koncert České filharmonie s Jiřím Bělohlávkem v Janáčkově divadle.

Srdečně zdravím, s pobavením jsem sledoval, jak velký rozruch způsobil nový videoklip Alice Nellis. Hodně se mně líbil, nicméně teď mám pocit jistého vakua, až bezradnosti… Čekal jsem, co bude následovat, ale rozruch kolem České filharmonie jaksi utichá… Nezdá se Vám to? Přeji hodně zdaru! (JK, Plzeň)

Hlavní „rozruch“, jak píšete, byl před začátkem první sezony s Jiřím Bělohlávkem. Sezona se chýlí ke konci a rozruch se z reklamních ploch přenesl do koncertního sálu. Daří se nám pravidelně plnit tři koncerty za sebou ve Dvořákově síni a absolvovali jsme několik úspěšných zahraničních zájezdů. Dá se říci, že orchestr se ponořil do každodenní práce, která je pro jeho rozvoj klíčová. Pokud Vaše otázka míří k novým projektům, připravujeme jich celou řadu. Nejbližší jsou červnové koncerty s Bobby Mc Ferrinem v Rudolfinu, velký koncert na Staroměstském náměstí, nové edukativní pořady nebo nahrávka všech Dvořákových symfonií a koncertů s prestižním lablem Decca Classics. Rádi Vás přivítáme v Rudolfinu a věřím, že radost z hudby, která se Vám líbila v našem klipu, zažijete i na koncertě.Rád bych věděl, jak úspěšný byl zájezd do Anglie a kdy bude Česká filharmonie koncertovat v New Yorku a ve Vídni. Děkuji za odpověď.(Josef Gregor)

Zájezd do Anglie byl velmi úspěšný, alespoň soudě podle plných sálů, jejichž kapacita se pohybovala mezi dvěma až čtyřmi tisíci osob. A ohlasů v britském tisku. Zde je pár úryvků z kritik. Michael Tumelty z Herald Scotland o edinburském koncertu píše, „nemohu dost vyzdvihnout důležitost toho, co se odehrálo v Usher Hall, kde v sobotu vynikající Česká filharmonie spolu se svým šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem předvedli učebnicovou ukázku autentičnosti v přednesu Smetanovy a Dvořákovy hudby“. Edinburgh Guide uvádí: „Slova nemohou popsat nádhernou rovnováhu mezi lyričností a napětím v překrásné druhé větě v podání Hélène Grimaud, Jiřího Bělohlávka a výjimečné kombinace talentu a muzikantství členů České filharmonie.“ The Guardien popisuje koncert v Cardiffu: „Nejzřetelnější ukázka nové krve proudící v žilách České filharmonie byla patrná ve hře pětadvacetiletého koncertního mistra Josefa Špačka v sólovém přednesu houslového koncertu Felixe Mendelssohna. S čistým tónem a silným nižším rejstříkem kombinoval rozvážný Špaček ladnou techniku s expresivní obratností, vše v příhodném partnerství s Jiřím Bělohlávkem.“- V New Yorku vystoupíme na podzim příštího roku v Carnegie Hall a ve Vídni uvedeme tři koncerty na jaře 2015 v Musikvereinu.

Dobrý den, docela mě zaujala informace o chystaném open-air koncertu v Praze a o tradici, kterou tím chcete založit. Čí to byl nápad? Jaký repertoár chcete na takových koncertech hrát? (Pavel Maška, Praha)

Nápad vzešel přímo od filharmoniků. Cílem je založit tradici rozloučení se sezonou pro všechny Pražany, návštěvníky hlavního města z domova i zahraničí. Půjde o jakýsi svátek hudby. Během koncertu chceme předvést širokou paletu skladeb, které klasická hudba nabízí. Letos například od Dvořáka, přes Vivaldiho až k úpravě amerického tradicionálu. Na koncertech pod širým nebem chceme představit jak orchestr, tak jednotlivé hráče. Někteří z nich vystoupí v sólových partech. Každý koncert by měl mít nějaké speciální překvapení, třešničku na dortu. Letos to bude hostování Bobbyho McFerrina, do budoucna počítáme se zapojením talentovaných dětí apod.

Nedávno jste zveřejnili program nové sezony. Úplně upřímně – čekal jsem, že si víc sednu na zadek… Jak jste s ním sám spokojený? Chápu, že plánování je dnes v tomhle oboru na dlouhé lokte, a tak se ptám: na jakých bombách pracujete do budoucna? (Vladimír D.)

Díky za upřímnost. Máte pravdu, že plánování je dlouhodobá záležitost, ale snažíme se, aby každá sezona byla o kousek zajímavější než ta předchozí. V sezoně 2014/15 se dočkáte několika nových kvalitních dirigentských jmen a na další rok plánujeme dvě opravdové sólistické „bomby“, jak píšete. Jména zatím nemohu prozradit, protože vyjednávání nejsou u konce, ale určitě Vás potěší.

Velký boom už delší dobu ve světě mají koncerty v netradičních místech. V Brně se za Vašeho ředitelování pokud vím hrálo ve Vaňkovce, nepočítáte s něčím podobným v Praze? Staroměstské náměstí je hezké místo, ale co třeba nějaký opuštěný průmyslový areál? A co nějaký méně tradiční repertoár? (Dan Charouz)

Česká filharmonie má tu výhodu, že má k dispozici krásný a akusticky výborný domovský prostor v Rudolfinu. U závěrečných koncertů sezony pod širým nebem uvažujeme o dalších možnostech, líbila by se nám idea koncertu v přírodním prostředí, podobně jako je to u koncertů Vídeňských filharmoniků ze Schönbrunnu. Čeští filharmonikové se ale netradičního prostředí nebojí, o tom svědčí například nedávné vystoupení tří souborů České filharmonie v La Fabrice. Filharmonici tu vystoupili u příležitosti večera věnovaného Jiřímu Bělohlávkovi. Na malém prostoru v industriální a klubové atmosféře se představili s velkým úspěchem zcela jinému publiku, než na které jsou zvyklí z Rudolfina.

Dobrý den, jak jste spokojen se svým dosavadním působením v čele České filharmonie? Co bylo doposud pro Vás nejobtížnější a co se Vám nepovedlo tak, jak byste si přál? (Ivana Hellerová)

Je to nejzajímavější práce, jakou jsem měl dosud možnost dělat. Jsem nadšen možnostmi, které rozvoj České filharmonie skýtá. Nejobtížnější je vytrvat ve snaze o získání špičkových umělců pro Prahu. Trvá to mnohem déle a je to mnohem těžší, než jsme si zpočátku připouštěli. Podobně obtížné je získat termín v některých prestižních sálech (Paříž, Londýn), i když jinde (New York, Vídeň, Tokyo) se nám to už podařilo. Mile mne překvapily reakce hostujících dirigentů na práci orchestru. Všimli si pozitivních změn a mají velkou chuť se do Prahy vracet.

Jaké jsou teď v České filharmonii platy a kam až je Vaše ambice je zvednout? (Dana G., Praha)

Platy českých filharmoniků se podařilo i díky intervenci Jiřího Bělohlávka výrazně zvednout. Nyní se pohybují v průměru kolem čtyřiceti tisíc. Ve srovnání s okolními zahraničními orchestry je to ale stále dvakrát až třikrát méně. To znamená, že vůči orchestrům, jako je například Gewandorchestr Lipsko, Česká filharmonie konkurenceschopná není. A hráči zůstávají doma spíše z jiného důvodu než kvůli finančnímu ohodnocení. Naší ambicí je ale motivovat hudebníky k dalšímu rozšíření svých aktivit pro Českou filharmonii a finančně je odměňovat za práci nad rámec jejich povinností. Chtěli bychom jim poskytnout co nejširší spektrum činností – od orchestrální hry přes edukační programy a nahrávání až po komorní koncerty. Čím pestřejší bude jejich působení v České filharmonii, tím více přispěje i k jejich osobnímu rozvoji.

Počítáte s tím, že se v Rudolfinu ukážete i jako interpret? Po boku České filharmonie? Nemáte tu ambici? (Pavel H.)

Tuto ambici nemám. Manažerská práce mne vytěžuje a uspokojuje na sto procent. Abych neztratil zcela kontakt s uměním, plánuji zhruba každé dva roky uskutečnit jeden menší komorní projekt. Víc si v současné době nemohu dovolit.Když se zvedaly v České filharmonii platy, říkali jste, že na hráče budete přísnější. Jste? S jakým výsledkem? Neříkejte, že nemáte žádné výhrady… (Jarmila D., Mladá Boleslav)

To je čistě umělecká otázka, která přísluší panu šéfdirigentovi. Z manažerského hlediska bylo zvýšení platů kompenzováno nárůstem pracovní zátěže, což se už teď pozitivně projevilo v množství projektů, které můžeme během sezony uskutečnit.

Jak vycházíte s panem Bělohlávkem? Myslíte, že je se vším v České filharmonii spokojený? (MD)

Vycházíme výborně po pracovní i lidské stránce. Kdyby byl se vším spokojený, byl by to špatný šéfdirigent 🙂 Své umělecké připomínky řeší při zkouškách orchestru a hovoří o nich přímo s hráči. Naše spolupráce je živý proces, který přirozeně jde někdy lépe a jindy překonáváme větší či menší obtíže. Důležité je, že je překonáváme společně, s elánem a dokážeme se vždy domluvit.

Jak vidíte srovnání toho, jak zní Česká filharmonie a dejme tomu drážďanská Staatskapelle, ať laťku nekladu moc vysoko. Obavám se, že ten rozdíl je hodně slyšitelný… (Vít Nováček, Praha)

Domnívám se, že umělecky dokáže Česká filharmonie Staatskapelle Dresden překonat. Měl jsem možnost oba orchestry slyšet s odstupem jediného dne a takto na mne působily. Přirozeně je Staatskapelle silnější v německém a Česká filharmonie v českém repertoáru, což je dáno tradicí obou těles. Velmi silným zážitkem byl pro mne květnový koncert Berlínských filharmoniků v Praze. Myslím, že nasadil laťku opravdu vysoko a ukázal sílu hudebních individualit i příkladnou hudební spolupráci, která nemá ve světě mnoho konkurentů. Podobně vysoko si cením amsterdamského Concertgebouw, Vídeňských filharmoniků nebo Bavorského rozhlasu.

V poslední době se začalo opět dost debatovat o nové koncertní síni v Praze. Myslíte, že ji hlavní město opravdu potřebuje? Není Rudolfinum České filharmonii přece jen malé? (AR)

Praha koncertní síň určitě potřebuje. Velký moderní sál s vynikající akustikou tu chybí, otázka je, zda si ho můžeme v současné době dovolit. Příklady ze světa jsou obého druhu: Budapešť a Luzern mají nové krásné sály, Paříž a Hamburg jejich výstavbu připravují, Mnichov o novém sále uvažuje, protože budova Gasteigu z osmdesátých let je poněkud kontroverzní, naopak Vídeň si prozatím vystačí s historickými sály Musikvereinu a Konzerthausu.

Jménem všech čtenářů děkujeme za odpovědi! 

Vizitka:
David Mareček (1976) je český hudební pedagog a manažer, od února 2011 generální ředitel České filharmonie. Vystudoval brněnskou konzervatoř v oborech klavír (1996) a dirigování (1998), magisterské studium na Janáčkově akademii múzických umění v oboru klavír (2002) a doktorandské studium v oboru interpretace a teorie interpretace tamtéž (2007). V letech 1998–2006 se věnoval pedagogické činnosti na ZUŠ, uměleckém gymnáziu a brněnské konzervatoři jako profesor řádného klavíru a kde byl v letech 2005–2006 též zástupcem ředitele. Od roku 2005 působil ve Filharmonii Brno, nejprve jako dramaturg, o dva roky později se stal jejím ředitelem. Během svého působení u brněnských filharmoniků usiloval o získání nových, zejména mladých posluchačů vážné hudby, mimo jiné změnou jejího vizuálního stylu, angažováním třiatřicetiletého Srba Aleksandara Markoviče na pozici šéfdirigenta nebo pořádáním netradičních koncertů v areálu bývalé továrny Vaňkovka.V říjnu 2010 zvítězil v konkurzu na generálního ředitele České filharmonie, funkce se ujal 1. února 2011. Ještě před oficiálním nástupem do funkce se spolupodílel na výběru Jiřího Bělohlávka jako šéfdirigenta.

www.ceskafilharmonie.cz 

Foto archiv Česká filharmonie, Jef Kratochvil