Ptali jste se: Ilja Šmíd

Šéf opery Divadla J. K. Tyla v Plzni odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus 


Dobrý den, jsem stálý návštěvník operního souboru Divadla J. K. Tyla. Poslední dobou mi přijde, že se uvádí stále méně českých oper. Rád bych viděl například Dimitrije a Šelmu sedláka od Dvořáka, Nevěstu messinskou od Fibicha… Jste nakloněn uvádění takových děl? Proč si myslíte, že se dnes nehrají? Děkuji za odpověď. (Honza)

Soudím, že naše divadlo naopak patří k těm, které české opery uvádějí nejčastěji. Od roku 1996 jsme v 17 sezonách uvedli osmnáct premiér českých oper (v každé sezoně máme čtyři premiéry, jednou za dva roky klasické operety). V současné době máme na repertoáru úspěšnou inscenaci Tajemství, v této sezoně uvedeme dvě česká díla, v lednu Martinů Vojáka a tanečnici a v červnu Smetanovu Prodanou nevěstu. V příští sezoně 2014/15 uvedeme Dvořákova Šelmu sedláka a v červnu pravděpodobně Fibichovu Nevěstu messinskou (zatím o ní však jednáme se zahraničním koproducentem). V Novém divadle na Studiové scéně připravujeme od podzimu 2014 pro děti představení složené ze dvou jednoaktovek, Pauerova Žvanivého slimejše a Krčkovu novinku Šaty, které svět neviděl. Obě aktovky budeme uvádět i samostatně, podobně jako v současné době úspěšně uváděnou adaptaci Dvořákovy Rusalky ve foyeru Velkého divadla (s názvem O Rusalce), a to jak v dopoledních představeních pro školy, tak i o víkendech pro rodiče s dětmi. A pro úplnost, nejúspěšnějším titulem je v současné době Nedbalova Polská krev, klasický operetní titul. Já sám jsem uvádění českých oper velmi nakloněn, plánuji Janáčka, Smetanu, Dvořáka (právě Dimitrije!), chtěl bych ale také objednávat původní české novinky, třeba i na naši experimentálně zaměřenou scénu ve Studiu Nového divadla. Tam bych také rád zval nezávislé ansámbly zabývající se komorní operou, a na české tituly budu dávat důraz. Dobrý den, pane Šmíde, jak jste spokojen s poslední inscenací Traviaty? Líbí se vám? Rozumíte vůbec sám té příšernosti, co režisérka Keprtová vytvořila? (Alena Růžičková)

Své stanovisko jsem vysvětloval již mnohokrát i na stránkách médií a nerad bych se opakoval. Nesouhlasím s vaším hodnocením, ale neberu vám váš názor. Ano, je to inscenace vzbuzující diskusi. V roce 1853 se dočkal Verdi a jeho spolupracovníci při premiéře velkého zklamání, opera byla vypískána. Nejen díky nevhodnému obsazení hlavní role, ale především díky kontroverznímu námětu, který byl jasnou kritikou tehdejší společnosti. Pel romantismu jí dodala teprve následná téměř dvousetletá inscenační tradice. Ale řekněte mi, co je romantického na tom, když žena prodává své tělo, aby se uživila, jaká je noblesa člověka, který se neštítí vyměnit čistou lásku svého syna za „štěstí“ své dcery, které našel bohatého ženicha, jaká je společnost vyznávající heslo carpe diem? Mladá režisérka Linda Keprtová si vysloužila již mnohá uznání, naposledy obdržela slovenské Dosky (obdoba Thálií) za inscenaci Dialogy karmelitek v Košicích v loňském roce. Stejně jako většina mladých lidí uznává svobodu člověka, ale těžko se ztotožňuje se společností, která kašle na jedince, jejíž smysl je v neustálém konzumu, která je nepřátelská vůči komukoli, kdo se nějak odlišuje. A tak, zcela v duchu Verdiho a Piaveho, ale především v duchu Dumase ml., vytvořila inscenaci, z níž – možná trochu v protikladu ke krásné hudbě – trochu mrazí.

Nechci teoretizovat na téma „moderní“ a „tradiční“ pojetí režiséra, ani o diktátu režisérů. Mým záměrem je, aby operní inscenace v plzeňském divadle vycházely z hudební podstaty, aby jejich jevištní podoba (a nemám rád protiklady „tradiční“ versus „moderní“) nespočívala pouze v hledání „schválností“, ale v nalézání nových řešení konvenujících s dobou, ve které žijeme, a současně v duchu konkrétního díla. Lehce se to řekne, těžko se to realizuje. Ale máme za sebou pět repríz Traviaty, které (až na jednu) byly zcela, nebo téměř vyprodané, a to navzdory nepříznivé místní kritice. Ohlas posledních dvou představení mi potvrdil, že inscenace je srozumitelná těm, kteří jsou otevření: skoro plná hlediště, v prvním případě s polovinou německého publika, které – jak víme – raději jezdí do Plzně než do Mnichova, druhé s velkou návštěvou mladého publika. Reakce byly nadšené – bez nadsázky. Vím, že tradiční návštěvníci opery, kteří Traviatu viděli za svůj život třeba dvacetkrát, mohou být zaskočeni. Jsem ale přesvědčen, že k nám chodí i ti, kteří tuto „zátěž inscenační tradice“ nemají, a také ti, kteří nechtějí celý život vidět jednu a tu samou inscenaci, chtějí poznat něco nového.     Co budete příští sezonu dávat za nové opery? A kdo v nich bude zpívat? Děkuji. (GB, Plzeň)

Už výše jsem zmínil české tituly, takže celkově: ve Velkém divadle uvedeme postupně Aidu, Šelmu sedláka, Čarostřelce a zřejmě Nevěstu messinskou, mezitím si „střihneme“ operetní titul, Čardášovou princeznu. Ve Studiu Nového divadla uvedeme pro děti Pauerova Žvanivého slimejše a Krčkovu dětskou operu Šaty, které svět neviděl, chceme obnovit Poulencův Lidský hlas, pozvat jeden nebo dva hostující soubory, budeme zde uvádět recitály a komorní koncertní projekty – plány máme veliké, ale musíme si nejdříve nový prostor „osahat“. A kromě naší domovské scény, jíž zůstane Velké divadlo, se těším, že některé větší inscenace uvedeme i v Novém divadle. nesmím také zapomenout na dvě komorní soudobé opery, které nastudujeme v rámci festivalu Armel a uvedeme jako poslední titul sezony 28. 6., a pak na podzim v Szegédu.

Naše opera má malý ansámbl osmi zpěváků, kteří se samozřejmě budou v inscenacích objevovat. Snažíme se nalézat také nové tváře, poprvé se u nás například objevil maďarský tenorista Zsolt Vadász, sopranistka Lucie Kašpárková, čeká nás debut mladé Kateřiny Kalvachové Šmídové – není moje příbuzná! – jako Antonie a Mařenky, Marty Reichelové jako Fenicie v Martinů a velmi nadějného tenoristy Petra Nekorance jako Vaška, z pěvecké soutěže v Karlových Varech přivedeme do Plzně absolutní vítězku Gabrijelu Ubavić a barytonistu Luboše Skalu jako laureáty ceny našeho divadla, pro které role teprve hledáme, a mohl bych pokračovat. Samozřejmě ale budeme opakovaně zvát i ty, kteří se u nás osvědčili či dokonce začínali, jako jsou Kateřina Kněžíková, Richard Samek, Jiří Hájek, Rafael Alvarez, Petra Alvarez Šimková, Jana Kačírková a řada dalších. A rád bych si dovolil občas pozvat i pěvecké hvězdy. Jména ale, prosím, nečekejte, vše je v jednání.

Dobrý den, co si myslíte o způsobu výběru nového ředitele plzeňského divadla? (Pavel K.)

Jako stávajícího člena vedení divadla mne napadá proslulý výrok Vlasty Buriana „… mně se chce něco říct…“  Ale vzhledem k tomu, že jsem mezi třemi adepty uzavřeného výběrového řízení, musím použít obvyklé „no comment“. 

Dobrý den, nemám nic proti moderní režii, pokud dává smysl a je zřejmé, o čem se hraje. Ale novou Traviatu považuji za trestuhodné vyhození peněz za naprostý blábol. Proč jste takovou nepovedenou věc dopustil? Přece už při zkouškách muselo být zřejmé, že to je evidentní zmetek… Příště vám přeji šťastnější ruku při zvaní režisérů! (Karel Dostál, Plzeň)

Viz výše. Máte samozřejmě právo na názor. Peníze opravdu nechci vyhazovat (ostatně divil byste se, v jakých finančních podmínkách se pohybujeme), ale pod slovem blábol si přece jen představuji něco jiného. Budeme zvát režiséry na začátku své kariéry i renomované, v této sezoně se u nás ještě objeví Tomáš Pilař (mimo jiné naposledy úspěšná inscenace Síly osudu v Liberci), „domácí“ Dominik Beneš (režisér úspěšného Tajemství) a renomovaná Jana Kališová. 

Velmi rádi vzpomínáme na dřívější pěveckou generaci v Plzni – paní a pány Machotkovou, Bláhovou, Křemenáka, Buldrovou, Havelku, Strnada, Ježila… Neuvažujete o tom, že byste pro nás starší s nimi dělali pravidelná nedělní matiné? Byla by to krásná vzpomínka! (Bartákovi, Plzeň)

I já si na řadu z nich – jako Plzeňák – vzpomínám. Dobrý nápad, budu o něm přemýšlet. Chceme nadále pracovat s Klubem přátel opery a vytvořit užší platformu spolupráce. Zrovna tento námět je pro činnost klubu ideální.

Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak bude vypadat působení opery v novém divadle. Bude více představení a premiér? Nějaké modernější režie? Děkuji a přeji hodně úspěchů. (Ilona K.)

Základním záměrem je, že do Nového divadla se přestěhují soubory činohry a muzikálu, zatímco domovskou scénou opery a baletu zůstane Velké divadlo. Na Studiové scéně, která se stane třetí scénou divadla (předtím to byl Klub v Komorním divadle, ale s nesrovnatelně horšími podmínkami), se budou střídat všechny soubory a hosté. Moderní inscenační technika – světla, scéna, zvuk – však samozřejmě nabízí i opeře nové možnosti, a to zejména při inscenování velkých oper, vyžadujících velké orchestřiště i scénu, a mimořádných, třeba koncertních či kantátových projektů. A tak doufám, že opera se zabydlí i v Novém divadle, tím spíš, že tam bude zkušebna orchestru a další zkušební prostory. Vůbec – celá budova Nového divadla nabízí úžasné využití, což popisuji mimo jiné ve svém konkurzním projektu na ředitele divadla, který zveřejním.Na které nové zpěváky, které ještě neznáme, se můžeme těšit? (Karla Novomlýnská)

Výše jsem už některé vyjmenoval. V zásadě se budu snažit pořádat na hlavní role v některých inscenacích předzpívání, tedy jakýsi konkurz, aby náš výběr byl co nejširší. A nastal čas se také ohlížet po zahraničí, plánuji spolupráci s některými divadly a agenturami.

Dobrý den, můžete prozradit, jaká bude nová Prodaná nevěsta a kdo bude zpívat hlavní role? Velmi se na ni už těšíme. Nemohli byste českou operu zařazovat častěji? Děkuji. (Pacltovi)

Paní režisérka Jana Kališová si povzdechla, zda bych jí nemohl dát jednodušší úkol… Inscenovat v Čechách Prodanku je úkol nevděčný, někteří chtějí „holubičky“, jiní Svolinského a tak dále. Vím, že jsme se shodli na tom, že to má být inscenace veselá, má mít švih a lehkost, mladé tváře. Zatímco o Jeníkovi jsme byli rozhodnuti hned (stále lepší Richard Samek a mezinárodně proslulý Aleš Briscein, doplněni třetím „vzadu“ Josefem Moravcem), nad Mařenkou ještě trochu váháme, i díky mateřským povinnostem některých uvažovaných protagonistek, jistá je debutantka Kateřina Kalvachová Šmídová. Skvělým Vaškem bude „náš“ Tomáš Kořínek a velký objev posledních dvou let, mladinký Petr Nekoranec. S Kecalem si jistě poradí Jevhen Šokalo a zcela jiným typem bude Jan Šťáva. Scénu a kostýmy vytvoří zkušená Jana Zbořilová, a jako komedianty si přivedeme skupinu mladých nadšenců z Plzně.

Už výše jsem uvedl, že českou operu zařazujeme a budeme zařazovat pravidelně, doufám ale, že přízeň českého publika budou mít i ve světě uznávaní Janáček a Martinů, stejně jako „podržíme“ diváckým zájmem soudobé české skladatele.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi! 

Vizitka:
Ilja Šmíd (14. 2. 1952, Plzeň) v letech 1971–75 studoval Pedagogickou fakultu v Plzni, obor učitelství pro 2. stupeň, získal aprobaci pro český jazyk a hudební výchovu. Od roku 1977 do roku 1983 studoval hudební vědu na Filozofické fakultě University Karlovy v Praze, roku 1986 složil rigorózní zkoušku a získal titul PhDr. (hudební věda a historie). Mezi léty 1976–82 působil jako sbormistr a vedoucí lidové skupiny Vojenského uměleckého souboru v Táboře, v letech 1982–90 byl vedoucím uměleckého oddělení Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v Praze.

Roku 1992 krátce působil jako odborný specialista v Ústavu etnografie a folkloristiky Československé akademie věd v Praze. V letech 1992–93 byl šéfredaktorem nakladatelství a vydavatelství Lunarion, 1993–2001 spolumajitelem a ředitelem nakladatelství a vydavatelství Clarton. Od roku 1996 je ředitelem Pražské komorní filharmonie, k jejímuž založení roku 1994 také přispěl. Od roku 2000 je předsedou Asociace ředitelů symfonických orchestrů a pěveckých sborů České republiky, je členem představenstva Unie zaměstnavatelů svazů České republiky za sekci kultury, člen představenstva Iniciativy pro kulturu (nezisková organizace, založena 2005), členem stálé mezirezortní komise Ministerstva kultury a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (od roku 2002), členem přípravné komise pro účinnější podporu kultury při Ministerstvu kultury (2005) a současně komise podílející se na přípravě standardů v kultuře, členem Asociace hudebních umělců a vědců, členem České hudební společnosti.

Tvoří scénáře a moderuje hudebně-vzdělávací pořady. V současné době (2005) již šestou sezonu připravuje a uvádí koncerty Pražské komorní filharmonie pro rodiče s dětmi v Rudolfinu a komorní koncerty v sále Philharmonia, spolupracuje s Českým rozhlasem a Českou televizí na hudebně-vzdělávacích pořadech pro děti. Kromě toho i příležitostně komponuje (zejména léta 1970–95, převážně sborová tvorba) a upravuje lidové písně. Napsal komorní operu a dva celovečerní muzikály z českých lidových písní. Průběžně je zván k práci v různých výběrových komisích, přípravných výborech (Česká hudba 2004, Mozart-Praha 2006). Publikuje.

(Zdroj: Český hudební slovník osob a institucí) 

www.djkt-plzen.cz 

Foto archiv, Vítězslav Sladký, Eva Ichová