Ptali jste se: Ilja Šmíd

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Šéf opery Divadla J. K. Tyla v Plzni odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus 


Dobrý den, jsem stálý návštěvník operního souboru Divadla J. K. Tyla. Poslední dobou mi přijde, že se uvádí stále méně českých oper. Rád bych viděl například Dimitrije a Šelmu sedláka od Dvořáka, Nevěstu messinskou od Fibicha… Jste nakloněn uvádění takových děl? Proč si myslíte, že se dnes nehrají? Děkuji za odpověď. (Honza)

Soudím, že naše divadlo naopak patří k těm, které české opery uvádějí nejčastěji. Od roku 1996 jsme v 17 sezonách uvedli osmnáct premiér českých oper (v každé sezoně máme čtyři premiéry, jednou za dva roky klasické operety). V současné době máme na repertoáru úspěšnou inscenaci Tajemství, v této sezoně uvedeme dvě česká díla, v lednu Martinů Vojáka a tanečnici a v červnu Smetanovu Prodanou nevěstu. V příští sezoně 2014/15 uvedeme Dvořákova Šelmu sedláka a v červnu pravděpodobně Fibichovu Nevěstu messinskou (zatím o ní však jednáme se zahraničním koproducentem). V Novém divadle na Studiové scéně připravujeme od podzimu 2014 pro děti představení složené ze dvou jednoaktovek, Pauerova Žvanivého slimejše a Krčkovu novinku Šaty, které svět neviděl. Obě aktovky budeme uvádět i samostatně, podobně jako v současné době úspěšně uváděnou adaptaci Dvořákovy Rusalky ve foyeru Velkého divadla (s názvem O Rusalce), a to jak v dopoledních představeních pro školy, tak i o víkendech pro rodiče s dětmi. A pro úplnost, nejúspěšnějším titulem je v současné době Nedbalova Polská krev, klasický operetní titul. Já sám jsem uvádění českých oper velmi nakloněn, plánuji Janáčka, Smetanu, Dvořáka (právě Dimitrije!), chtěl bych ale také objednávat původní české novinky, třeba i na naši experimentálně zaměřenou scénu ve Studiu Nového divadla. Tam bych také rád zval nezávislé ansámbly zabývající se komorní operou, a na české tituly budu dávat důraz. Dobrý den, pane Šmíde, jak jste spokojen s poslední inscenací Traviaty? Líbí se vám? Rozumíte vůbec sám té příšernosti, co režisérka Keprtová vytvořila? (Alena Růžičková)

Své stanovisko jsem vysvětloval již mnohokrát i na stránkách médií a nerad bych se opakoval. Nesouhlasím s vaším hodnocením, ale neberu vám váš názor. Ano, je to inscenace vzbuzující diskusi. V roce 1853 se dočkal Verdi a jeho spolupracovníci při premiéře velkého zklamání, opera byla vypískána. Nejen díky nevhodnému obsazení hlavní role, ale především díky kontroverznímu námětu, který byl jasnou kritikou tehdejší společnosti. Pel romantismu jí dodala teprve následná téměř dvousetletá inscenační tradice. Ale řekněte mi, co je romantického na tom, když žena prodává své tělo, aby se uživila, jaká je noblesa člověka, který se neštítí vyměnit čistou lásku svého syna za „štěstí“ své dcery, které našel bohatého ženicha, jaká je společnost vyznávající heslo carpe diem? Mladá režisérka Linda Keprtová si vysloužila již mnohá uznání, naposledy obdržela slovenské Dosky (obdoba Thálií) za inscenaci Dialogy karmelitek v Košicích v loňském roce. Stejně jako většina mladých lidí uznává svobodu člověka, ale těžko se ztotožňuje se společností, která kašle na jedince, jejíž smysl je v neustálém konzumu, která je nepřátelská vůči komukoli, kdo se nějak odlišuje. A tak, zcela v duchu Verdiho a Piaveho, ale především v duchu Dumase ml., vytvořila inscenaci, z níž – možná trochu v protikladu ke krásné hudbě – trochu mrazí.

Nechci teoretizovat na téma „moderní“ a „tradiční“ pojetí režiséra, ani o diktátu režisérů. Mým záměrem je, aby operní inscenace v plzeňském divadle vycházely z hudební podstaty, aby jejich jevištní podoba (a nemám rád protiklady „tradiční“ versus „moderní“) nespočívala pouze v hledání „schválností“, ale v nalézání nových řešení konvenujících s dobou, ve které žijeme, a současně v duchu konkrétního díla. Lehce se to řekne, těžko se to realizuje. Ale máme za sebou pět repríz Traviaty, které (až na jednu) byly zcela, nebo téměř vyprodané, a to navzdory nepříznivé místní kritice. Ohlas posledních dvou představení mi potvrdil, že inscenace je srozumitelná těm, kteří jsou otevření: skoro plná hlediště, v prvním případě s polovinou německého publika, které – jak víme – raději jezdí do Plzně než do Mnichova, druhé s velkou návštěvou mladého publika. Reakce byly nadšené – bez nadsázky. Vím, že tradiční návštěvníci opery, kteří Traviatu viděli za svůj život třeba dvacetkrát, mohou být zaskočeni. Jsem ale přesvědčen, že k nám chodí i ti, kteří tuto „zátěž inscenační tradice“ nemají, a také ti, kteří nechtějí celý život vidět jednu a tu samou inscenaci, chtějí poznat něco nového.     Co budete příští sezonu dávat za nové opery? A kdo v nich bude zpívat? Děkuji. (GB, Plzeň)

Už výše jsem zmínil české tituly, takže celkově: ve Velkém divadle uvedeme postupně Aidu, Šelmu sedláka, Čarostřelce a zřejmě Nevěstu messinskou, mezitím si „střihneme“ operetní titul, Čardášovou princeznu. Ve Studiu Nového divadla uvedeme pro děti Pauerova Žvanivého slimejše a Krčkovu dětskou operu Šaty, které svět neviděl, chceme obnovit Poulencův Lidský hlas, pozvat jeden nebo dva hostující soubory, budeme zde uvádět recitály a komorní koncertní projekty – plány máme veliké, ale musíme si nejdříve nový prostor „osahat“. A kromě naší domovské scény, jíž zůstane Velké divadlo, se těším, že některé větší inscenace uvedeme i v Novém divadle. nesmím také zapomenout na dvě komorní soudobé opery, které nastudujeme v rámci festivalu Armel a uvedeme jako poslední titul sezony 28. 6., a pak na podzim v Szegédu.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář

Reklama