Ptali jste se: Ivo Kahánek

Klavírista Ivo Kahánek odpovídá na otázky čtenářů Opery Plus 

Dobrý den, věnujete se i pedagogické činnosti. Jací jsou dnešní studenti? Nemyslíte si, že jich studuje na konzervatořích příliš mnoho? A za jak dlouho rozpoznáte opravdový talent? Děkuji a přeji krásný den. (Anna Třešňáková) 

Děkuji za zajímavou otázku. Není jednoduché hodnotit studenty jako celek, generalizace je v takto individualistickém oboru velmi ošemetná. Navíc učím ještě poměrně krátkou dobu, takže mezi sebou nemohu porovnávat jednotlivé generace studentů. Srovnání s mou vlastní generací se přirozeně vyhýbám – nemám dostatečný odstup a nerad bych vypadal jako ten, kdo si myslí, že „za jeho mladých let byla i tráva zelenější“… Nicméně kdybych zabrousil do nižších věkových kategorií, kterých jsem v různých porotách slyšel přece jen víc, řekl bych, že z uměleckého hlediska se mírně zvyšuje technická a profesionální výbava mladých pianistů, za to spontánní touha hudbou něco individuálně sdělovat je kořením stále vzácnějším.

Co se týče počtu studentů, ještě bych váš dotaz rozšířil: vezmeme-li v potaz množství adeptů hlásících se rok co rok na konzervatoř a jejich celkovou uměleckou úroveň, člověka nutně napadne otázka, zda samotný počet konzervatoří (včetně soukromých jich u nás, pokud vím, funguje devatenáct) se nenachází na hranici reálné poptávky, či dokonce za ní…

A konečně talent: vysoký stupeň muzikality či spontánní touha vyjadřovat se hudbou se dá poznat prakticky okamžitě, často po několika minutách vystoupení. Do pojmu talent je však nutno zahrnout obrovské množství vlastností a schopností (namátkou schopnost intenzivní práce na sobě, pevné nervy, práce s vlastním egem, manuální zručnost, inteligence, schopnost podávat nejlepší výkon v zátěžové situaci, originalita projevu a mnoho dalších) jejichž harmonickou interakcí teprve může dojít k naplnění takového talentu. Rozpoznat míru těchto jednotlivých komponent a určit reálné umělecké možnosti studenta je mnohem delší proces – často to trvá měsíce i roky.

Kdybyste měl sestavit žebříček deseti top žijících klavíristů, kteří by to byli? Děkuji. (Miloš B., Praha)

Těžká otázka a velmi individuální. Pokusím se tak učinit z co nejvíce hledisek – na prvním místě uměleckých, ale i například z hlediska pozice v hudebním světě – přičemž budu vybírat mezi pianisty aktivně hrajícími. Berte však, prosím, můj výběr jako množinu „top ten“ bez pořadí. Kdybyste oslovil deset pianistů, dostal byste deset rozdílných žebříčků, přestože některá jména by se jistě opakovala.

Krystian Zimerman, Michail Pletnjev, Martha Argerich, Mitsuko Uchida, Evgeny Kissin, András Schiff, Daniel Barenboim, Grigory Sokolov, Murray Perahia, Lang Lang.

Dobrý den pane Kahánku, nechystáte se v budoucnu dávat u nás doma mistrovské kurzy? Děkuji předem za odpověď! (VL)

Dobrý den! Nejen, že se chystám – já už několik let mistrovské kurzy u nás doma dávám. V současnosti jsou to z větších akcí Mistrovské kurzy Pražské konzervatoře v červenci a Mistrovské kurzy Audaces Fortuna Iuvat v Mikulově v srpnu.

Dobrý den, jaké nejbližší koncerty máte v Praze? Rádi bychom vás slyšeli třeba s Českou filharmonií – nechystáte s nimi koncert? Přejeme mnoho dalších úspěchů! (Kolaříkovi, Praha)

Dobrý den a děkuji! Mé nejbližší koncerty v Praze budou v září – zejména v rámci festivalu Dvořákova Praha, kde vystoupím celkem čtyřikrát, a také mne ve stejném měsíci čeká zahajovací koncert sezony Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou Libora Peška. S Českou filharmonií se však do budoucna také nějaké vystoupení chystá.

Jak jste vůbec k hudbě a ke klavíru přišel? Pocházíte z hudební rodiny? V kolika letech jste na klavír začal hrát a bylo to z donucení nebo vás to už odmala bavilo? (Vlasta B., Kroměříž)

Pocházím z učitelské rodiny ze severní Moravy, kde se hudba provozovala amatérsky, ale na slušné úrovni. Ke klavíru mě přivedly maminka s babičkou ve čtyřech letech – ale že by to byla s nástrojem od začátku láska na první pohled, se říci nedá. Nicméně poměrně brzy mě to začalo bavit a dnes bych neměnil!

Asi se vás na Berlínskou filharmonii ptá každý, ale zajímalo by mě, jakou akustiku sál má a na jaký nástroj jste tam hrál? Měl jste možnost výběru? A kolik času vám dali na zkoušky? Přeji vám mnoho dalších úspěchů! (Anna V., Praha)

Děkuji! Sál Berlínské filharmonie má naprosto skvělou akustiku! Vše tam zní velmi zřetelně a čitelně, přitom se v žádném případě nedá mluvit o „suchosti“. Je to ideální akustika nejen na koncerty, ale i na zkoušení orchestru – inspiruje vás, ale zároveň nutí k dokonalosti a nic vám neodpustí. Hrál jsem na klavír Steinway D, tedy standardní výbavu všech velkých koncertních sálů ve světě (dnes už i u nás). Myslím, že kouzlo tohoto nástroje zde nespočívalo pouze ve značce, ale hlavně v kvalitě servisu daného nástroje – kdybych to převedl do automobilové terminologie, řekl bych, že jsem se posadil do kokpitu Formule 1. Zkouška byla jedna, plus půlhodinová „akustička“ v den koncertu.

Dobrý den, máte před koncertem nějaký svůj rituál? Trpíte trémou? Jak hodně vás dokážou vyrušit nepatřící zvuky při koncertě v sále, například kašlání nebo zvonění mobilu? Ať se vám daří! (Lenka Novotná, Praha)

Děkuji! Rituálů mám mnoho, ale hlavně těch, které bezprostředně ovlivňují výkon – zejména způsob rozehrávání směrem od prstů k paži a posléze k celému tělu, nejčastěji na Bachovi, Mozartovi a Scarlattim. Rituálem, který je extrémně důležitý, ale často neproveditelný, je věnovat se v den koncertu „pouze“ přípravě na vystoupení a ničemu jinému – není to otázka zhýčkanosti, nýbrž absolutní koncentrace na výkon.

Trémou jsem v minulosti trpěl hodně, ale myslím, že byla způsobena hlavně dvěma faktory: vlastními ambicemi a očekáváním, jimiž jsem dostával sám sebe pod tlak, a nedostatkem pravidelného pobytu na koncertním pódiu (s čímž se potýká víceméně každý student). Dnes už ale cítím trému, říkám spíš napětí, které mi pomáhá – dostává ze mne věci, kterých bych v klidu nebyl schopen.

Mobily a podobné věci vnímám velmi okrajově – při stoprocentním napojení na hudební proud mi vše ostatní zvenčí připadá nepodstatné…

Jaký klavír máte doma a kolik hodin denně cvičíte? Co říkají sousedi? (Bára)

Doma na Moravě mám dva klavíry – křídlo Koch & Korselt z roku 1938 a pianino Rösler z devadesátých let. V Praze cvičím často na AMU (za což mne velmi „milují“ studenti), doma po večerech a nocích využívám stage piano Yamaha Clavinova, které si prostě dám na sluchátka, takže sousedi vůbec netuší, že bydlí s klavíristou. Jen vsuvka pro začínající pianisty a jejich rodiče: elektrický klavír je dobrá volba v nouzi, ale pro správné postavení základů klavírní hry je klasický akustický nástroj nezbytný! Cvičím průměrně čtyři hodiny denně – dle aktuální potřeby méně či naopak výrazně více.

Máte nějaký svůj profesní sen? Dirigenta, se kterým byste chtěl mít koncert, nebo sál, ve kterém byste si chtěl zahrát? (V.Valach)

Takových snů mám mnoho a některé z nich už jsem měl to štěstí si splnit. Určitě zůstávají přáním další velké sály – Carnegie Hall, Suntory Hall a jiné – či dirigenti jako třeba Semjon Byčkov, Fabio Luisi a mnozí další.

Nechystáte v dohledné době nějaký sólový recitál? Myslím, že jich u nás je velmi málo. (PH, Brno)

Vidíte, a já mám pocit, že pořád někde hraju. 🙂 Nejbližší recitály u nás: Jablonec nad Nisou 3. srpna, Dvořákova Praha 9. září. Jinak bych vám doporučil tradiční koncertní řadu orchestru FOK Světová klavírní tvorba nebo vynikající nový Klavírní festival Rudolfa Firkušného, pořádaný Pražským jarem. Ale možná máte pravdu, že viditelnější a početnější – hlavně ve větších městech, kde existuje nějaké těleso, jsou koncerty s orchestrem. Klavírní recitály jsou na tom z hlediska výskytu ještě dobře – mně osobně nejvíc chybí recitály písňové, ty jsou u nás takřka vymřelým druhem.

Dobrý den vážený pane Kahánku, rád bych se vás zeptal, jaký repertoár je vám nejbližší? A konkrétně jaký vztah máte k Brahmsovi, Schumannovi a Chopinovi? Děkuji předem za odpověď. (Vladimír Horyna)

Dobrý den, vážený pane Horyno, je obtížné říct, co je mi nejbližší, protože se to v různých životních etapách mění. Ale romantická klavírní hudba – a z vámi zmíněných autorů především Chopin – je stálicí v mém srdečním repertoáru. Rovněž některá díla Roberta Schumanna mám moc rád, i když je pro mne někdy trochu záhadou a skladatelem, jehož musím často interpretačně „dovymýšlet“. Na Brahmsovi zbožňuji klidnou a laskavou sílu, s níž jeho symfonicky pojatá hudba prostupuje klavírem až na samé dno. No a Chopin… Skladatel, který dokáže vyjádřit i ty nejskrytější stavy duše pravdivě, a přece krásně…

Dobrý den, jakou hudbu sám nejraději posloucháte a při čem nejraději relaxujete? (Vlaďka)

Dobrý den, pokud si nějakou hudbu ve volném čase pustím, je to buď klasika, která momentálně nějak vystihuje mé aktuální životní období, či ji mám s někým spojenou, anebo – zejména v autě – i populární hudba. Mám rád šedesátá léta, ze současnosti třeba Avishai Cohena, Susan Vega, z našich například starší tvorbu skupiny Buty, Jarka Nohavicu a podobně. A málem bych zapomněl – zbožňuju cimbálku! Jinak se ale přiznám, že jako relaxaci nejraději poslouchám ticho. Není to však to jen proto, abych si od hudby odpočinul – i ticho je hudba, jen na jiné kvalitativní úrovni. Když nastane ticho, uslyší člověk hudbu vlastního srdce…

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za vaše odpovědi.

Vizitka:
Ivo Kahánek (1979) si jako interpret nevšední emocionální síly a hloubky získal pověst jednoho z nejpůsobivějších umělců své generace a je mnohými považován za nejlepšího současného českého pianistu. Svůj dar okamžitě navázat citovou vazbu s publikem dokáže náležitě zužitkovat ve skladbách od baroka po modernu, s těžištěm v romantickém repertoáru. V cizině jej rovněž pokládají za specialistu na interpretaci české hudby.

V roce 2004 se stal absolutním vítězem mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro a již předtím získal ocenění v mnoha významných kláních u nás i v cizině (Maria Canals Piano Competition v Barceloně, Vendome Prize ve Vídni, Stiftung Tomassoni Wettbewerb v Kolíně nad Rýnem, Mezinárodní soutěž Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních, Concertino Praga a jiné).

Po úspěšných debutech na festivalu Beethovenfest v Bonnu a na Pražském jaru obdržel pozvání od Symfonického orchestru BBC k vystoupení na festivalu BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall. Tam v srpnu 2007 pod taktovkou Jiřího Bělohlávka provedl Klavírní koncert č. 4 Inkantace Bohuslava Martinů, živě přenášený televizí a rádiem BBC i českou stanicí Vltava. Tento kritikou oceněný debut nabízí německé vydavatelství Deutsche Grammophon jako digitální download. Není divu, že si Ivo Kahánka vybral Sir Simon Rattle ke dvěma vystoupením s Berlínskou filharmonií v listopadu 2014. Následoval nadšený ohlas odborné kritiky i široké veřejnosti. Mladý klavírista se stal po Rudolfu Firkušném teprve druhým českým pianistou v historii, jenž vystoupil s tímto světoznámým tělesem. Kromě toho spolupracuje Ivo Kahánek pravidelně s Českou filharmonií a má za sebou úspěšná vystoupení s BBC Scottish Symphony Orchestra Glasgow, Orchestrem WDR Kolín nad Rýnem, Filharmonií Essen, Symfonickým orchestrem Hlavního města Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Pražskou komorní filharmonií, Filharmonií Brno a mnoha jinými. Z dalších významných dirigentů, s nimiž spolupracoval, jmenujme alespoň Pinchase Steinberga, Vladimira Ashkenazyho, Jiřího Bělohlávka, Zdeňka Mácala, Jakuba Hrůšu či Tomáše Netopila.

V letošním roce ho čeká mimo jiné koncertní turné po Japonsku s Klavírním koncertem b moll Petra Iljiče Čajkovského, vystoupení na mezinárodních festivalech styriarte Graz (Rakousko) a Dresdner Festspiele (s Dvořákovým triem), Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl a koncerty v Itálii, Německu, Dánsku, Polsku a České republice.

Ivo Kahánek podepsal v roce 2007 exkluzivní smlouvu s vydavatelstvím Supraphon Musica od té doby nahrál celkem sedm CD s díly Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Gideona Kleina, Miloslava Kabeláče, Jeana Francaixe, Jacquesa Iberta a jiných. Jeho album (Janáček-Martinů-Kabeláč) získalo nejvyšší možné hodnocení v odborných zahraničních časopisech Classics Today (USA), Le Monde de la Musique (Francie) a Fanfare (USA). Kromě toho pravidelně natáčí pro Český rozhlas a Českou televizi. Jeho zatím poslední sólová deska je věnována Frédériku Chopinovi (Sonáta h moll, čtyři Scherza). Letos by měla u Supraphonu vyjít nahrávka Janáčkovy Moravské a Ukvalské lidové poesie v písních s vynikající sopranistkou Martinou Jankovou, dále CD s Koncertem pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány Bohuslava Martinů za doprovodu Essener Philharmoniker a Tomáše Netopila. Pro Český rozhlas se chystá rovněž Martinů – tentokrát nahrávka Klavírního koncertu č. 5 se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod taktovkou Tomáše Braunera.

Ivo Kahánek je absolventem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě ve třídě Mgr. Marty Toaderové a Akademie múzických umění v Praze ve třídě prof. Ivana Klánského. Má za sebou také jeden semestr postgraduálního studia na prestižní londýnské Guildhall School of Music and Drama u Ronana O´Hory a mistrovské kurzy pod vedením Karl-Heinze Kämmerlinga, Christiana Zachariase, Alicie de Larrocha, Imogen Cooper, Petera Frankla a dalších osobností.
(Zdroj: webové stránky I. Kahánka)

www.ivokahanek.cz

Foto Dušan Martinček