Ptali jste se: Jan Kučera

Dirigent, skladatel a klavírista, šéfdirigent Karlovarského symfonického orchestru odpovídá na otázky čtenářů Opery Plus 

Dobrý den, naprostým objevem pro mě byl Orango a Antiformalistický jarmark v Národním divadle, včetně úžasné postavy Šostakoviče ve vašem podání. Jak na přípravu vzpomínáte a jak obtížná byla? Jediné, co mně vadilo, bylo použití mikrofonů. Opravdu to bez nich nešlo? Přeji vám hodně dalších úspěchů a pěkné práce! (Anna V., Praha)

Milá paní Anno, děkuji vám za poklonu i za přání. Orango byl objev pro všechny zúčastněné, vždyť torzo opery se v rukopisu našlo teprve v roce 2004, a my jsme vlastně provedli českou premiéru. Obě inscenace jsou pro mě srdeční záležitostí a mám radost, že je budeme dávat i v nové sezoně. Režisérka Sláva Daubnerová viděla jakousi vizuální podobu mezi mnou a Šostakovičem, nepatrně změnila koncepci a začlenila mě tam lehce i herecky, což by mě v souvislosti s prkny Národního divadla ani ve snu nenapadlo. Ale rád jsem s tím souhlasil, přičísnuli mi tedy podle dobových fotografií patku, obdržel jsem typické brýle a šedý oblek. Myslím, že jsme se při tom všichni dobře bavili a snad by se výsledkem bavil i Šostakovič, i když u Antiformalistického jarmarku je to smích s vědomím nabité pistole za zády. K vaší otázce ohledně ozvučení: není to ideální, ale Nová scéna je pro provádění hudebních děl akusticky tak problematická, že to bylo to lepší řešení. Potýkali jsme se s tím i u mé opery Rudá Marie, ale řekl bych, že zvuk je po několika reprízách již dobrý.

Dobrý den, četl jsem, že nastupujete jako šéfdirigent ke Karlovarskému symfonickému orchestru. Kde vidíte příčinu jeho současného katastrofálního stavu, kdy jsou tamní hráči rozhádaní a mlátí se futrály od nástrojů? A hlavně co s tím chcete dělat? Nebude vás tam škoda? Přeji hodně štěstí! (František Valach)

Vážený pane Valachu, co na to odpovědět? Zprávy tohoto typu rozhodně Karlovarskému symfonickému orchestru neprospěly a ani já z nich nejsem nadšen. To, že byly evidentně bulvárně nafouklé a nepravdivé, dychtící po senzaci, už bohužel nikoho nezajímá. K jakémusi incidentu, u něhož jsem nebyl a který se stal před mým nástupem do funkce šéfdirigenta, se ovšem nemůžu a ani nechci vyjadřovat. Co můžu, je zde sdělit současný stav věcí: Došlo k personálním změnám, o katastrofálním stavu nemůže být řeči, hráči orchestru jsou jednotní a cítím z jejich strany chuť do práce. Skvělým impulsem pro Karlovarský symfonický orchestr i pro karlovarskou veřejnost je nově zrekonstruovaný sál v Národním domě, kde se budou odehrávat abonentní i mimořádné koncerty. O spoustě dalších dílčích změn, kterými orchestr nepochybně projde, rozhodne nově jmenovaný ředitel orchestru pan Petr Polívka, který do funkce nastupuje k 1. říjnu. Já se chci samozřejmě soustředit v první řadě na hudbu a na dosažení nejlepší možné kvality. Na své karlovarské angažmá se těším, je to můj první šéfdirigentský post, proto chci být se „svým“ orchestrem v intenzivním styku. Myslím, že jedině tak mohu něco ovlivnit a naplnit svou uměleckou vizi. V Karlových Varech je zkrátka spousta hudební práce, zároveň mám hodně závazků i na pražské scéně. Za přání děkuji!

Pane dirigente, budete znovu dirigentem a průvodcem koncertu Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK ve Valdštejnské zahradě, jak se na něj těšíte, jak vzpomínáte na loňský ročník, a kterou hudbu jste vybrali tentokrát? Co si obecně myslíte o filmové hudbě a jejím propojení s klasikou a jak máte rád open air akce? Jaká jsou pro vás úskalí a výhody takového projektu? Jak se vybírá hudba a jak si připravujete své průvodní slovo? (Aneta Černá / Aneta Cecilková)

Milá paní Aneto, obávám se, že tento rozhovor vyjde až po konání koncertu, ale přesto vám rád na otázku, co jsme nachystali, odpovím. I letos mám tu čest dirigovat Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK na jakési rozlučce s prázdninami, či prologu k nové sezoně. Loni nás mile překvapil zájem veřejnosti, ve Valdštejnské zahradě bylo opravdu plno! Klasickou část letos zastoupí výhradně Antonín Dvořák a výběr z jeho Slovanských tanců. Poté zahrajeme skutečné hollywoodské hity (James Bond, E. T. mimozemšťan, Pán prstenů a Indiana Jones) a nakonec hudbu ze starých českých filmů, kterou jsem zaranžoval pro symfonický orchestr (Hrdinný kapitán Korkorán, Dívka v modrém, Hej rup!, Svět patří nám). Ty dvě poslední písně jsou tam i proto, že si v sezoně 2015-2016 připomeneme sto desáté výročí narození všech tří hlavních aktérů Osvobozeného divadla, Jana Wericha, Jiřího Voskovce i Jaroslava Ježka. Hudbu vždy vybíráme společně s dramaturgem FOK Martinem Rudovským a musím říct, že jsme se vždy vzácně shodli. Největším úskalím u venkovních koncertů je samozřejmě počasí a další neočekávatelné vlivy – v Českém Krumlově jsem například na pódiu nad řekou zažil situaci, kdy se s blížící bouřkou najednou odkudsi vynořila neuvěřitelná hejna všeho možného hmyzu a začala nemilosrdně atakovat orchestr. To snad ve Valdštejnské zahradě nenastane. Co se týče mého průvodního slova, důležitá je pro mě pečlivá příprava. Vždy se snažím ke konkrétní skladbě publiku sdělit nějakou zajímavost či kuriozitu, mám vypracovaný scénář a toho se zhruba držím.Nevznikla nahrávka Rudé Marie? (Zdeněk Starý)

Ahoj Zdeňku, nebudu předstírat, že se neznáme (Zdeněk Starý je houslista České filharmonie). Zatím existuje pouze neoficiální záznam z představení, což je nahrávka spíše informativní. Samozřejmě bych si přál, aby byla má opera zaznamenána lépe. Opera a divadelní inscenace obecně je útvar velmi pomíjivý a konstelace, která během nastudování a repríz nastane, je unikátní a neopakovatelná. Přál bych si to i vzhledem k sólistům, kteří jsou ve svých rolích skvělí. Třeba tedy k nějakému lepšímu záznamu časem dojde.

Dobrý den, pokud se nepletu, dirigoval jste na české operní scéně téměř výhradně moderní opery (Mirandolina, Ohnivý anděl, Orango & Antiformalistický jarmark) a sám jste i autorem jedné opery (Rudá Marie). Je pro vás z tohoto hlediska hodně novou výzvou to, že máte pro letošní sezonu v Národním divadle nastudovat Rossiniho Popelku? Je z pohledu dirigenta nějaký rozdíl v přípravě na tuto práci v porovnání s tím, co máte doposud za sebou. A na co se pod vaším vedením máme v případě Popelky těšit my, diváci Národního divadla? (Jan Bezděkovský)

Vážený pane Bezděkovský, doposud jsem skutečně dirigoval výhradně opery dvacátého a jednadvacátého století a obecně jsem se věnoval v daleko větší míře hudbě symfonické. Musím přiznat, že takový Prokofjevův Ohnivý anděl byl pro mě skutečně křest operním ohněm a děkuji za tu příležitost v operním světě mnohem zkušenějšímu kolegovi Robertu Jindrovi, jehož nastudování jsem jako druhý dirigent převzal. Symfonické a operní dirigování jsou dvě zcela odlišné disciplíny. Přirovnal bych to třeba k lyžařskému slalomu a sjezdu. V obou případech jedete na lyžích, ale v každém oboru řešíte naprosto jiné technické věci, jinak vnímáte prostor i čas, vaše pohyby mají odlišnou zpětnou vazbu. Netvrdím, že jedno je lehčí a jedno těžší, ale je to úplně jiný svět. Co je totožné, a tím se dostávám k vaší otázce, je poctivá příprava a ujasněná představa celkového vyznění díla. Pokud bych měl vyjádřit dvěma slovy pocity, které jsem měl při prvním poslechu Rossiniho Popelky, byla by to slova energie a radost. O takové vyznění budu při nastudování usilovat. Rossini napsal Popelku v pouhých dvaceti čtyřech letech, je to hudba jiskrná, veselá, v nejlepším slova smyslu nekomplikovaná a přesto obrovsky invenční. Dirigovat budu od cembala a recitativy doprovázet sám. Mám radost, že stejným způsobem bude představení řídit i druhý dirigent, kolega David Švec.

Blahopřeji aspoň dodatečně k Šostakovičovi na Nové scéně! A současně dotaz: Není to škoda, že v dnešní době nemáte svoje internetové stránky? Nebo jsem špatně hledala? Přeji vám vše dobré! (Jana K.)

Milá paní Jano, velice děkuji! Osobní internetové stránky skutečně dosud nemám, zčásti záměrně, zčásti kvůli svému velmi chladnému vztahu k počítačům (jsem asi jeden z posledních skladatelů své generace, kteří vše píšou ručně na notový papír). Ale může se stát, že to s těmi stránkami přehodnotím. S tím ručním psaním asi ne.

V nabídce FOK mne zaujal koncert Snové koledy, na němž má zaznít premiéra vaší vánoční skladby Benedicamus Domino. Jaká bude a jaký máte vy vztah k Vánocům? Myslíte, že bude koncert vhodný pro děti? (Andrea Černá)

Milá paní Andreo, na svém cyklu koled pracuji v době největších letních veder, je ale pravda, že nápad na symfonické zpracování méně známých koled nosím v hlavě už mnoho let a některé aranže jsem měl dokonce delší dobu načrtnuté. FOK přišel s nabídkou uvést v premiéře mou skladbu na vánočním koncertě, který budu dirigovat, a taková nabídka se neodmítá. Benedicamus Domino je cyklus šesti vánočních koled a dvě orchestrální intermezza. Komponuji jej pro velké obsazení –  symfonický orchestr, varhany, smíšený sbor a tři sólisty (Barbora Perná, Aleš Briscein, Jiří Hájek). V druhé půlce se tento aparát rozroste ve Vánočních koledách Luboše Fišera ještě o dětský sbor a vypravěče. Celý koncert zahájíme Snovými koledami skladatele Miloše Boka. Každý z nás přistoupil k úpravě různých koled hudebně po svém, bude to možná zajímavé srovnání. Bokovo zpracování je opravdu snové, až surrealistické, hlasy se různě prolínají a vynořují v nečekaných tóninách, nádherných, překvapivých harmoniích a souvislostech. Já jsem se snažil i přes velké obsazení o pojetí spíše meditativní, rozjímavé, ale v kontrastu s rychlými tutti místy, kdy nechám vše zaznít v plném slavnostním lesku. Luboš Fišer zpracovává ty nejznámější české koledy hodně tradičně, s pokorou a prostotou. Děti vezměte rozhodně s sebou! Ptáte se na můj vztah k Vánocům – ten dostal s narozením mých dvou dcer zcela nový a krásný rozměr.Dirigent, skladatel nebo klavírista? Co z toho vám je nejbližší? A chystáte nějakou novou operu nebo snad něco máte už v šuplíku? (Vlasta Bauerová, Praha)

Milá paní Vlasto, děkuji vám za dotaz. Všechny tři profese jsou součástí mého hudebního snažení a vzájemně se doplňují. Dirigentská práce ale zabírá v mém životě v současné době nejvíc místa. Na komponování mě nejvíc baví absolutní svoboda – co napíšu, to tam bude a když to nebude dobré, moje chyba. Klavír bohužel trochu zanedbávám a využívám ho hlavně při skládání. Novou operu zatím v plánu nemám, začínám ale komponovat skladbu pro sólisty, vypravěče, sbor a orchestr s pracovním názvem Pivní oratorium. Vychází z textů a básní vztahujících se k pivu, od středověku po současnost a mapuje historii a vývoj tohoto nápoje v českých zemích. To vše s velkou nadsázkou! Premiéra by se měla uskutečnit v květnu 2016 s Komorní filharmonií Pardubice, Kühnovým smíšeným sborem a s předními operními pěvci.

Dobrý den, jaké jsou vaše plány jako šéfdirigenta Karlovarského symfonického orchestru? Jaký repertoár chcete dávat a jaké nejbližší projekty chystáte? V čem chystáte nejviditelnější proměnu? (KP)

Dobrý den, měl jsem možnost výrazně ovlivnit dramaturgii nadcházející sezony, z nějakých osmdesátí procent je to moje práce. Mám radost, že pozvání do sezony přijali skvělí sólisté, například ruská houslistka Alena Baeva, Ludmila Peterková, Michaela Fukačová, Martina Bačová, Věra Binarová, Lukáš Klánský, Ivo Kahánek, Jiří Bárta, Pavel Šporcl a další. Základ repertoáru samozřejmě tvoří hudba klasického a romantického období, ale jen s tím si dnes již žádný orchestr na světě nevystačí. Už několik let se cíleně snažím koncertně provádět, aranžovat a propagovat českou filmovou hudbu. Skladatelé jako Zdeněk Liška, Luboš Fišer a mnoho dalších nám zanechali spoustu hudebních skvostů, které české publikum důvěrně zná z filmů, ale které z koncertního pódia zas tak často nezní. Proto je s Karlovarským symfonickým orchestrem uvedeme na abonentním i mimořádném koncertě. Přivítáme i skvělou Radku Fišarovou s francouzskými šansony a program doplníme o francouzskou filmovou hudbu. Dále jsem vsadil na českou soudobou hudbu. Chci tu konzervativnější část publika přesvědčit o tom, že se není čeho bát a že lze i v nových skladbách objevit krásu a nechat je na sebe zapůsobit. Proto v sezoně zazní R.U.R. Otomara Kvěcha, Paradox Ondřeje Brouska, Archetypy Bohuslava Řehoře, Pochodeň Prométheova Jana Hanuše a v premiéře na objednávku komponovaný Koncert pro orchestr Lukáše Sommera. Já, sám se coby skladatel představím hned na Inauguračním koncertě 11. září, kdy spolu s Epoque Quartet provedeme moji Suite concertante pro smyčcové kvarteto a orchestr. Zároveň chci v maximální možné míře spolupracovat s karlovarským Mezinárodním filmovým festivalem. V době, kdy Vary navštíví přes sto tisíc filmových fanoušků, by orchestr mohl a měl hrát klidně jeden open air koncert s českou i světovou filmovou hudbou denně, což se doposud, podle mě až trestuhodně a nepochopitelně, nedělo.

Dobrý den, moc se nám líbil Ohnivý anděl v ostravské opeře, na jehož inscenaci jste se také podílel, bohužel jako mimopražští se asi nedostaneme na Šostakovičovy opery v Národním divadle. Mrzí nás, že se Prokofjev, Šostakovič a vůbec ruská a sovětská hudba hraje u nás po listopadu tak málo, a to nejen v divadle, ale i na koncertech. Není šance k tomuto repertoáru publikum u nás zase přivést? Děkuji předem za váš názor! (Zdeněk Bernard)

Vážený pane Bernarde, jsem rád, že se vám Ohnivý anděl líbil, jak jsem popsal výše, je to jedna z nejtěžších partitur, se kterými jsem se setkal. Nejtěžších doslova, při cestě do Ostravy mi zabere v kufru většinu místa. Nemám úplně pocit, že by se ruská hudba u nás hrála málo, všechna velká jména ruské hudby v čele s Čajkovským či Musorgským jsou podle mého uváděna vůči ostatní světové tvorbě vyváženě. Já sám bych ovšem třeba rád dirigoval více děl Igora Stravinského, doposud jsem provedl jen jeho Svěcení jara, Ohňostroje a Circus Polka.

Dobrý den pane dirigente, moc se už těšíme na Rossiniho Popelku ve Stavovském divadle příští rok. Jaká bude? Už jste měli s paní režisérkou nějakou schůzku nad koncepcí? Měl jste možnost mluvit do obsazení? Jediné, co nás mrzí, že titulní roli nebude alternovat Michaela Kapustová, kterou považujeme za ohromný talent a která by na Popelku byla ideální typ. (Ernestovi)

Vážení Ernestovi, po dohodě s Michaelou Kapustovou mohu prozradit něco ze zákulisí. Michaele byla role Popelky v Národním divadle nabídnuta, ale na stejný termín jí připadla nabídka na hostování v zahraničí v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky. Po dohodě s vedením Národního divadla jí dala přednost, a my jí přejme, aby ji to umělecky posunulo. Výsledné obsazení Popelky je podle mě skvělé, na tu práci se velice těším! Koncepci paní režisérky Enikö Eszenyi znám, moc se mi líbí, ale víc prozradit nemůžu. Nechte se překvapit, srdečně vás zvu!

Dobrý den, nedávno nás velmi zaujala vaše skladba Tokyo Pulsing, kterou hrál Symfonický orchestr Českého rozhlasu ve Smetanově síni. Měl její vznik nějaký reálný základ, myslím tím například při cestě po Japonsku? Kde jako skladatel berete pro své partitury inspiraci? A na čem v současné době pracujete? Děkujeme a zdravíme vás! (Douchovi, Praha)

Vážení Douchovi, ve své skladbě Tokyo Pulsing pro symfonický orchestr a big band jsem opravdu chtěl znázornit dojem, jakým na mě Tokio zapůsobilo. Je supermoderní, energické, v neustálém pohybu, nám Středoevropanům připadající jako z jiné planety, jeho puls je doslova hmatatelný. Skladbu jsem pojal i jako jakousi poctu česko-japonskému přátelství, s tímto pocitem jsem ji komponoval. Japonci českou klasickou hudbu milují, znají ji a rozumějí jí. Kombinace vnímavého japonského publika a nádherných moderních koncertních sálů se skvělou akustikou je fantastická a nejen pro českého muzikanta je vždy obrovská čest a radost kdekoli v Japonsku účinkovat. Samozřejmě chci, aby Tokyo Pulsing zaznělo v Japonsku, moc by mě zajímala reakce tamějšího publika. K vaší otázce na inspiraci: poměrně dlouho mi trvá, než si ujasním, co chci konkrétní skladbou sdělit a o čem má hudebně vyprávět. Je to pro mě důležité. Mám rád, když se třeba jen v náznaku opírá o nějaké mimohudební téma, to je mi jednou z inspirací. Pak už nastupuje ta méně poetická práce, kdy je skladbu potřeba doslova „vysedět“ a ty tisíce not do partitury napsat, někdy v průběhu několika měsíců. Nyní dopisuji výše zmíněnou vánoční skladbu Benedicamus Domino a pak hned skočím na to pivo, tedy Pivní oratorium.

Přijímáte libreta pro kompozici nových oper? 🙂 (Tomáš)

Vážený Tomáši, jistě, sem s ním! Nikdy nevíme, co může vzniknout. Navíc které jiné internetové stránky by k tomu měly dopomoci, než Opera Plus?

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za vaše odpovědi.

Srdečně všem děkuji za zajímavé otázky a redakci Opera Plus za možnost na ně odpovědět. Přeji všem jen to dobré a těším se na společné setkávání s krásnou hudbou! S úctou Jan Kučera. 

Vizitka:
Dirigent, skladatel a klavírista Jan Kučera se narodil 11. října 1977 v Klatovech a patří mezi nejvšestrannější české umělce. Na Pražské konzervatoři absolvoval u Bohuslava Řehoře skladatelský obor a u Miriam Němcové a Miroslava Košlera obor dirigentský, v němž jej následně na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění vedl Vladimír Válek. V rámci svého absolventského dirigentského koncertu na Pražské konzervatoři debutoval se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a provedl v premiéře své tři symfonické básně na motivy českých spisovatelů (Kundera, Hrabal, Kolář). Jako skladatel zasahuje do mnoha oblastí, tvoří kompozice symfonické i komorní, kantátové i písňové a zároveň má na svém kontě přes třicet scénických hudeb k inscenacím pražských i oblastních divadelních scén. Plodná je i jeho tvorba v oblasti aranžérské – je autorem symfonických úprav písní Jaroslava Ježka a několika symfonických suit složených z písní a melodií z českých filmů. Jako dirigent pravidelně spolupracuje s předními českými orchestry, s nimiž kromě klasického repertoáru provedl nebo natočil více než sto symfonických skladeb soudobých autorů, často v premiéře. V letech 2002–2010 byl jeho hlavním působištěm Symfonický orchestr Českého rozhlasu (nejprve asistent tehdejšího šéfdirigenta Vladimíra Válka, v sezonách 2008–2010 na pozici dirigenta). Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu ve spolupráci s věhlasným tanečním souborem Compagnie Marie Chouinard z Kanady provedl v červnu 2007 v pražské Sazka Aréně Stravinského Svěcení jara. V téže době získal v dirigentské soutěži Pražského jara čestné uznání. V říjnu 2007 se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu úspěšně vystoupil mj. s Dvořákovou Novosvětskou symfonií v Musikverein ve Vídni a uvedl ji společně s Beethovenovými symfoniemi i během japonského turné. U příležitosti českého předsednictví Evropské unie 2009 s tímto tělesem natočil pro Supraphon hymny dvaceti sedmi členských států Evropské unie. Pro svou hudební všestrannost a pohotovost je často vyhledáván i k produkcím crossoverových koncertů. V rámci Dne české státnosti 2010 zrekonstruoval původní partituru Oskara Nedbala a Jaroslava Křičky k němému filmu Svatý Václav z roku 1929, hudbu nově natočil na DVD a následně živě provedl i s projekcí filmu v Rudolfinu. Spolupracuje rovněž se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, s nímž provedl například Smetanovu Mou vlast, Janáčkovu Glagolskou mši či Beethovenovu Symfonii č. 9.

Jan Kučera působí i na operní scéně. V Národním divadle moravskoslezském v Ostravě dirigoval Mirandolinu Bohuslava Martinů a Prokofjevovu operu Ohnivý anděl. Na Nové scéně Národního divadla v Praze nastudoval dvě krátké opery Dmitrije Šostakoviče Antiformalistický jarmark & Orango a ve světové premiéře svoji komickou operu Rudá Marie, komponovanou na námět kultovního rozhlasového seriálu Rodinka Tlučhořových autorů Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse. V sezoně 2015-2016 nastuduje Rossiniho Popelku  (premiéra 21. ledna. 2016 ve Stavovském divadle). Jan Kučera je od sezony 2015-2016 angažován jako šéfdirigent Karlovarského symfonického orchestru.
(Zdroj: www.narodni-divadlo.cz)

www.kso.cz

Foto archiv Jana Kučery