Ptali jste se: Jaroslav Slavický

Ředitel Taneční konzervatoře hlavního města Prahy a někdejší dlouholetý sólista Baletu Národního divadla odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus

Dobrý den, pane Slavický, pamatujeme vás ještě ve spoustě rolí na jevišti Národního divadla. Bohužel, mnoho z těch baletů se dnes u nás už nehraje – jen namátkou Sylfidy, Bachčisarajská fontána, Pták Ohnivák, Spartakus, ale i naše Z pohádky do pohádky, Pohádka o Honzovi, Špalíček… Proč si myslíte, že to tak je? Myslíme si, že mezi diváky by zájem o taková představení byl. (Karla N., Praha)

Máte pravdu, vámi vyjmenované balety byly ve své době velmi úspěšné a určitě by si našly diváky i dnes. Je to spíše otázka pro dramaturgy baletních souborů, kteří vybírají konkrétní tituly. Baletní repertoár je velmi široký a při dvou premiérách ročně, které jsou ve většině souborů realizovány, je počet uvádění titulů omezen. Navíc v současné době je tendence uvádění takzvaných „symfonických baletů“ na hudbu původně pro balet neurčenou, případně na hudební koláže z těchto děl. Myslím si, že Nedbal či Martinů by si zasloužili uvedení na některé z baletních scén. Jen doplním, že Bohemia Balet má na repertoáru balet Les Sylphides (Chopin, Fokin), který uvádí společně s baletem Petr Pan. Srdečně zvu, nejbližší termín je 12. 1. 2014 od 18 hodin ve Stavovském divadle.Dobrý den, rád bych se zeptal, jak je na tom naše taneční školství při porovnání s vyspělými západními státy? Myslím hlavně podmínky, které má. Co vy jako ředitel taneční konzervatoře byste v tomto směru změnil? (OV)

České taneční školství se může pochlubit velmi dobrými výsledky. Svědčí o tom fakt, že absolventi tanečních konzervatoří tvoří osmdesát devět procent členů baletních souborů, kde působí také jako přední sólisté, po ukončení aktivní kariéry jako baletní mistři, pedagogové a choreografové. Dlouhý by byl seznam českých tanečníků působících na prestižních zahraničních scénách! Největším kladem českého tanečního školství je široce koncipovaná taneční výuka, umožňující absolventům uplatnění v různých žánrech profesionální taneční praxe. Navíc absolventi konzervatoří získávají také způsobilost pro umělecko-pedagogickou činnost, což jim dává další možnost uplatnění. Myslím, že tady není potřeba nic zásadního měnit.

Důležité je však tuto koncepci kvalitně naplňovat! Co se týká podmínek, ty jsou nesrovnatelné! Bohužel v horším slova smyslu! Nemusíme se dívat jen na západ od našich hranic. Stačí navštívit Budapešť, Gdaňsk, Lodž, Poznaň, Petrohrad a jiné. Nové budovy byly postaveny v Drážďanech, v Berlíně. Dostatečný počet krásných baletních sálů, učeben, knihovny, videotéky, odpočívárny, komplexní terapeutické služby, skladové prostory a samozřejmě vlastní školní divadla, kde mohou studenti prezentovat výsledky své práce a získávat nenahraditelné profesní zkušenosti. Již deset let se snažím o realizaci vybudování víceúčelového sálu ve dvoře v Křížovnické ulici (asi 400 m) , který by mohl vyřešit prostorovou  nedostatečnost naší školy. Nelze zde vypisovat všechny kroky, které byly učiněny, avšak bez jakéhokoli výsledku. Kde není zájem a politická vůle…Změnila se nějak výrazněji za dobu vaší pedagogické praxe talentovanost dětí, jejich píle a výsledky? Mám totiž dojem, že dnešní nastupující taneční generace je vybavena daleko lépe, než tomu bylo dřív. (Jelínková)

Talentovanost a píle adeptů tance se za dobu mého pedagogického působení skutečně změnila, opět musím říci, k horšímu! Především je o studium mnohem menší zájem. To může být způsobeno několika faktory – populačně slabší ročníky, délka studia, krátkost taneční praxe a neřešené sociální zabezpečení tanečních umělců po skončení jejich aktivní kariéry. Skutečně talentovaných žáků z pohledu profesionální praxe, která má na absolventy stále vyšší požadavky, je opravdu málo. Přibývá žáků, kterým dělá problém do školy pravidelně docházet, osvojit si podmínky studia, které je časově, fyzicky i psychicky náročné. Nevím, jaký časový úsek vymezuje určení „než tomu bylo dřív“. Pracuji na škole bezmála čtyřicet let a vzpomínám si na své spolužáky, kteří dosáhli zcela výjimečných úspěchů, vzpomínám si na absolventy před dvaceti či deseti lety, o kterých lze říci totéž. I dnes se samozřejmě objeví několik jedinců, kteří jsou skutečně dobří, a ty máte, pravděpodobně, na mysli.

Kdy bude u nás zase tančit váš syn Lukáš? Už jsme ho dlouho neviděli… (baletomanka)

Na to vám nemohu odpovědět. Je to otázka spíše pro šéfy baletních souborů. Syn naposledy vystoupil na Bohemia Baletu Gala v listopadu 2012 na Nové scéně. Představení zaznamenala Česká televize, a tak asi nejspíše, pokud bude pořad uveden, jej uvidíte na obrazovce České televize.

Co nového chystá v této sezoně Bohemia Balet? Budete ještě opakovat Lifarovu Svitu? (PZ)

Bohemia Balet uvedl 28. října 2013 ve Stavovském divadle premiéru Orffovy kantáty Carmina Burana v choreografii Ivanky Kubicové a balet Chlapec a Smrt v choreografii Libora Vaculíka na hudbu Písní potulného tovaryše Gustava Mahlera. V prosinci 2013 uvedl v premiéře na Nové scéně Národního divadla druhou větu Griegova Klavírního koncertu a moll (Libor Vaculík) a Slzy jantaru choreografa Jarka Cemerka. V současné době studujeme Sonatinu dramaticu Alexeje Frieda v choreografii Ivanky Kubicové (k Roku české hudby) a autorský projekt Milana Odstrčila Inside, který uvedeme 16. března 2014 v divadle Ponec. Obnovujeme i Suite en Blanc Serge Lifara, jejíž fragment jsme uvedli také již v prosinci v rámci Přehlídky evropských tanečních škol na Nové scéně Národního divadla.Dobrý den, pane Slavický, jak se vám osobně líbí způsob, jak se dnes uvádějí klasické balety,  jako například Spící krasavice v Národním divadle? (Vlasta Málková, Praha)

Mám-li být upřímný, není to „můj šálek kávy“.

Dobrý den, náš syn začal pošilhávat po baletu až v jedenácti letech, to už je na to, začínat s tím, pozdě, že? (Eva L.)

To vůbec není pozdě, naopak právě včas! Na Taneční konzervatoř jsou přijímání žáci po ukončení páté třídy základní školy, což je v jedenácti letech. Předchozí taneční průprava není podmínkou, pokud je chlapec pohybově nadaný, má šanci. Talentové zkoušky se konají v měsíci lednu, což už nestihnete, ale konkrétně na naší škole konáme druhé kolo talentových zkoušek v dubnu. Přihlášku ke studiu je třeba podat do konce února.

Jak hodně je studium baletu finančně náročné pro rodiče ve srovnání s jinými školami? (Radimovi)

Studium tance není pro žáky finančně náročnější ve srovnání s ostatními školami. Žáci veřejných (dříve státních) konzervatoří studují bezplatně, náklady na studium mohou navýšit poplatky za internát a stravování u studentů bydlících mimo sídla konzervatoří (Praha, Brno, Ostrava).

Dobrý den pane Slavický, nechystáte v budoucnu nějaké podobné představení, jako je Don Quixote ve Státní opeře? Opravdu moc se nám líbil, včetně výkonů tanečníků! (Hrazdílková)

Jsem moc rád, že se vám představení Dona Quixota ve Státní opeře líbilo. Také velmi rád vzpomínám na spolupráci se souborem při jeho realizaci. Žádnou jinou nabídku od vedení baletních souborů nemám. Don Quixote se vrací na scénu Státní opery 16. února 2014.Jak si vaši studenti vedou na mezinárodních soutěžích? Mám pocit, že se o tom moc u nás nepíše… Přeji hodně úspěchů! (PJ)

Účast studentů na baletních soutěžích je součástí jejich profesní přípravy a je také motivačním prvkem při studiu. Úspěchu dosáhli naši studenti na IV. Mezinárodní baletní soutěži v Praze, kde jich sedm postoupilo do finále, Jakub Rašek získal druhou cenu v kategorii B (studenti škol). V roce 2013 jsme se zúčastnili mezinárodní baletní soutěže Prix Carpeaux ve francouzském Valenciennes, kde Laura Balogová získala první cenu v kategorii Excellence (17–18 roků) a Patrik Holeček získal Grand Prix Carpeaux International, udělovanou absolutnímu vítězi soutěže.

Kteří z vašich bývalých kolegů z Národního divadla u vás na škole učí? Je mezi nimi i paní Mirka Pešíková? (Hana Švecová)

Z mých bývalých kolegů v Národním divadle učí na škole Zdena Nemcová, Hana Vláčilová, Kateřina Elšlégrová, Monika Čierniková, Marie Hybešová, Alena Drapalíková, Marie Bártová, Pamela Morávková, Nelly Danko, Pavel Ždichynec, Miroslav Hajn, Jiří Horák, Jindřich Mimra – snad jsem na někoho nezapomněl! Miroslava Pešíková u nás neučí, působila na jiných konzervatořích.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi.

Vizitka:
Po absolutoriu na tanečním oddělení Konzervatoře v Praze (1967) studoval Jaroslav Slavický (12. 9. 1948) u Alexandra Ivanoviče Puškina na Akademii Agrippiny Jakovlevny Vaganovové v tehdejším Leningradě. První angažmá nastoupil v roce 1968 v Baletu pražského Národního divadla, poté byl sólistou v Théâtre Municipal Strasbourg (1969/1970) a Theater Basel (1970–1972). V roce 1972 se vrátil do Národního divadla, kde působil jako sólista Baletu, od roku 1975 první sólista a v letech 1990–1998 baletní mistr a pedagog. Na scéně Národního divadla vytvořil asi osmdesát rolí a sólových úkolů (mimo jiné Princ a Rottbart v Labutím jezeru, Albert v Giselle, Romeo a Mercutio v Romeovi a Julii, Princ ve Spící krasavici, Crassus ve Spartakovi, Adam ve Stvoření světa, Faust a Satan v Doktoru Faustovi). Jako choreograf nebo baletní mistr se v Národním divadle podílel na mnoha inscenacích (Labutí jezero, Don Quixote, Spící krasavice, Giselle, Marná opatrnost/Polovecké tance, Choreografie z Nizozemí, Americana a další).

Od roku 1972 vyučoval klasický tanec a jevištní a výkonnou praxi na Taneční konzervatoři v Praze, v roce 1987 absolvoval Akademii múzických umění v Praze, obor taneční pedagogika, a v letech 1987–1996 zde vyučoval. Od roku 1996 je ředitel Taneční konzervatoře Praha a umělecký ředitel souboru Taneční konzervatoře Praha Bohemia Balet. Pro Taneční konzervatoř Praha vytvořil inscenaci baletu Louskáček (1993, uvedena také v divadlech v Liberci a Ústí nad Labem) a Poloveckých tanců (1998, převzaty do repertoáru Národního divadla). V Národním divadle Brno inscenoval Dona Quixota (1996), v české premiéře balet La Bayadère (2003) a Raymondu (2008). Pro Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě nastudoval Louskáčka (2001). V Městském divadle v Rio de Janeiru inscenoval Spící krasavici (1998 a znovu 2005). Jeho zatím poslední inscenací na českých profesionálních jevištích je Minkusův Don Quixote v pražské Státní opeře (2012).

Jako tanečník hostoval s baletním souborem Národního divadla i samostatně v řadě zemí Evropy (Itálie, Francie, Německo, Belgie, Holandsko, Finsko, Bulharsko, Rusko), na Kubě a v Kanadě. V letech 1988–1992 byl uměleckým poradcem Newfoundland and Labrador Ballet Kanada. Pedagogicky působil v Bordeaux, Edinburku, Rio de Janeiru, v Bloomingtonu v USA a dalších a byl členem mezinárodních porot baletních soutěží mimo jiné ve Varně (1998), Prix Carpeaux ve Francii (2000–2007), Rudolfa Nurejeva v Budapešti (2008), Tanzolymp v Berlíně (2009), v polském Gdaňsku (2009) a Štětíně (2007–2010).

Mezi jeho žáky patří například Jiří a Otto Bubeníčkovi, Václav Kuneš, Daria Klimentová, Michal Matys, Jiří Jelínek a Lukáš Slavický.

(Zdroj: www.narodni-divadlo.cz)

Foto archiv Národního divadla, archiv