Ptali jste se: Jitka Hosprová

  1. 1
  2. 2

Přední česká violistka odpovídá na otázky čtenářů Opery Plus 


Dobrý den, rád bych se zeptal, co si myslíte o úrovni českého hudebního školství? Neuvažujete sama o pedagogické dráze? (N. Mára, Praha)

Myslím, že již je velká konkurence díky soukromým učitelům a výměnným stipendiím, jako jsou Erasmus a podobně. Stále však mi přijde přístup některých škol a učitelů příliš konzervativní a pro děti a studenty mnohdy demotivující. Dělala jsem konkurz na pedagoga HAMU, ale bohužel jsem nebyla přijata. Můj přístup je asi příliš osobitý a podložený silnou pódiovou a koncertní zkušeností. Když mám koncert v zahraničí, většinou mám den poté masterclass a studenti jsou vesměs nadšeni. Nyní mě čeká jeden v Santiagu de Chile. V Honkongu mi dokonce nabídli místo na Academy of Art, protože tam sólo violistu postrádají, ale je to daleko. Ráda bych pomáhala mladým a talentovaným českým interpretům, snad ta doba nastane.

Máte moc pěkné webové stránky, navrhla jste si je sama, nebo to je dílo profesionála? Jak důležitá je podle vašeho názoru mediální prezentace v umění? Nemáte taky dojem, že díky tomu se kolem některých umělců vytváří jakási nepravdivá gloriola? (A. Miller)

Dnes bohužel již nestačí být pouze dobrým interpretem; nejste-li viditelný, lidé nemají šanci se k vám dostat. O prezentaci velmi důsledně pečuji a je to samozřejmě také investice. Mám jednoho člověka, který se mi stará o design webu a facebooku, navrhuje plakáty, propagační materiály a tak dále. Mám pocit, že bych bez něho nepřežila, vše, co se týká počítače a techniky, zařizuje pro mne, kdykoli potřebuji. Když nemáte prezentaci připravenou, nikdo dnes nepočká. Lidé jsou zvyklí dostat ihned všechny informace, a když je nemají, hledají jinde. V květnu jsem hrála dvakrát v Itálii a pořadatelé velmi uvítali, že mohou udělat promo ke koncertům, protože měli k dispozici spoustu materiálu právě z webových stránek. Koncerty byly i díky tomu dopředu vyprodané.

Nepravdivých gloriol je dnes opravdu hodně, osobně si hlídám, aby prezentace odpovídala realitě a pravdě. Neinformuji veřejnost o mé účasti na večírcích, na které nemám stejně čas a energii, ale jen o věcech, které souvisejí s mojí prací. Hlavně v zahraničí nikoho nezajímají místní „celebrity“. Bud něco předvedete, nebo není šance, konkurence je velká.

Kolik nástrojů vlastníte a kolik jste jich už vystřídala? A podle čeho si je vybíráte? (Ondra)

Doma mám čtyři nástroje, vystřídala jsem jich již hodně, teď hraji na jedenáctou violu. Ne všechny byly ke koupi, jednu mi ukradli. Interpret, jak říkám, roste s nástrojem, v okamžiku, kdy nástroj přerostete, hledáte lepší. Jsme posedlí touhou vyjádřit co nejlépe pocity – některé nástroje vám to umožní a jiné ne. Když bojujete o to, aby se vůbec tón ozval, není prostor na to řešit, co jím chcete vyjádřit. Pak vezmete jinou violu a zjistíte, jak jde vše snáz, a radujete se. Po třech letech se můžete dostat do stejného bodu, protože jste se posunul a cítíte opět limit nástroje. Je však zajímavé, že když budete mít skvělý nástroj rovnou od začátku, hrát vám dobře vůbec nemusí. Například na Stradivariho nástroje se opravdu musí umět hrát, to je právě ta alchymie a spravedlnost. Pro laika je to asi tak, jako když si coby začátečník pořídíte nejprofesionálnější foťák a uděláte s ním stejnou fotku jako z mobilu, ale z rukou profi fotografa vyjde zázrak.

Dobrý den, kolik hodin denně cvičíte? Myslíte, že u desetiletého dítěte není pozdě přejít z houslí na violu? Došli jsme totiž k názoru, že s violou jsou pak větší šance se uplatnit. Co o tom soudíte? Děkujeme předem. (J. L.)

Rozhodně není kam spěchat, sama jsem přecházela až v šestnácti letech. Naopak bych doporučovala vydržet ještě chvíli na houslích, kvůli technice, ta na menším nástroji jde lépe nacvičit a tolik nebolí, když se bude pak pozvolna zvětšovat velikost nástroje s celkovým růstem, bude vše přirozenější. Doporučuji raději vybrat do začátku již kvalitní violu a ne moc velkou. Sama jsem začínala s menšími a dnes mám již nástroj 41,5. Hodin hraji kolik je potřeba, ideální je čtyři hodiny, někdy osm, ale pro mne jako profesionála. Jako dítě jsem hrála maximálně hodinu denně. Je lepší hrát s radostí a těšit se na hudbu, než jí být omezován a zahlcen. Pak to lidem hrozně chybí. Děti musí zažít vše a věnovat se co nejvíce věcem. Když se dítě příliš upne k jednomu, bývá z toho neštěstí. Může se stát cokoli a lidé jsou pak nepoužitelní. Viola je skvělá příležitost, ale uspět s ní není zadarmo. Ono se na ní hraje mnohem obtížněji než na housle.

Koho ze svých kolegyň – violistek nejvíce uznáváte? Měla jste nějaký vzor? (Věra Záleská, Hradec Králové)

První skvělá violistka, která mne zasáhla, je Tabea Zimmermann – německá violistka, a ta kterou jsem již nezažila, jen její hudbu hraji a mám ji moc ráda, byla Angličanka Rebecca Clarke. Vzory obecně nemám, ale ráda se nechávám inspirovat.

Dobrý den přeji, loni jste mě mile překvapila, když jste se zapojila do projektu na obranu lidských práv v souvislosti s Čínou. Jaký vztah máte k podobným tématům? Jste hodně politicky smýšlící člověk? (D. Šťastná)

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář