Na říjnovém koncertě uvedete spolu s Musicou Floreou Dvořákův houslový koncert. Soubor je známý svými dobovými interpretacemi. Bude koncert hrát jinak, než jak jste zvyklý?
Absolutně. S Markem jsem se několikrát sešli, měnili jsme prstoklady, abychom je připodobnili dobovým zvykům. Přidávali jsme glissanda do výměn poloh, měnili jsme obloučky, aby odpovídaly co nejvíce Dvořákově rukopisu a frázování. A v neposlední řadě jsme probírali místa, kde se nabízí tempová volnost, o kterou zde běží skoro nejvíc.
Spolupracoval jste s Musicou Floreou již někdy v minulosti?
Tuším, že to bude úplně první spolupráce.
Zahrajete si na koncertě se souborem i Fibichovu první symfonii?
Bohužel ne, ač bych rád. Musím se plně koncentrovat na nejlepší výkon v houslovém koncertu.
Jak často hrajete hudbu českých skladatelů, Dvořáka, ale i jiných? Kteří z nich jsou vám nejbližší a kteří vás naopak příliš neoslovili? Proč?
Neznám snad jediného muzikanta v Čechách, ale i ve světě, který by rád nehrál, či neposlouchal hudbu Antonína Dvořáka. Všechna jeho hrající tvorba je tak hudebně univerzální a přesto osobitá, že chytne za srdce každého. Houslový koncert Antonína Dvořáka je pravděpodobně nejčastěji žádaný kus pro mé vystoupení s orchestry. Hraji-li v zahraničí recitál s klavírem, snažím se, aby byl vždy na programu alespoň jeden český skladatel. Mám své oblíbené kusy prakticky od všech našich známých skladatelů: Dvořáka, Janáčka, Smetany, Martinů. Kdysi jsem natočil Bendovy houslové koncerty. Jsou to skutečně perly, každý z nich má své kouzlo.
Studoval jste i v zahraničí, vašimi učiteli byli Keiko Wataya a Shmuel Ashkenasi. Proč jste se rozhodl studovat právě u nich a jak vás hodiny s nimi obohatily?
S Keiko Wataya to přišlo ruku v ruce s možností jet na zahraniční studium v rámci Erasmu. Tam bylo úžasné potkat muzikanty z celého světa. V té době ještě na HAMU prakticky nestudoval kromě Čechů žádný zahraniční student. U Shmuela Askenasiho to bylo na doporučení dnes již mého kolegy Jana Talicha, který u něj taktéž kdysi studoval. Shmuel se hodně věnoval intonaci, rozdělení úloh a barev hlasů u Bacha, a také frázování. Byl to pravděpodobně nejinspirativnější houslista, jakého jsem v životě potkal. Z toho, jak mi cokoli předehrál, jsem byl prakticky u vytržení. Byla to dokonalost.
Věnujete se i vy pedagogice?
Pedagogice se nevěnuji. Nezbývá už mi na to čas. Pouze občas, když mě někdo požádá o konzultaci, nebo s Talichovým kvartetem na zahraničních interpretačních kurzech.
Jaké jsou vaše nejsilnější hudební zážitky z pozice houslisty?
Jsou to občasné momenty na vystoupeních, kdy se sejde mnoho faktorů a vy víte, že hudba proniká k lidem do srdcí v její nejsilnější a nejčistší formě.
A naopak – z pozice posluchače?
Jeden z nejsilnějších zážitků jsem měl asi před 20 lety, kdy na festivalu Pražského jara zazněla vokální díla Arvo Pärta. Bylo to absolutně povznášející.
Zdávají se vám někdy sny o hudbě? Pokud ano, jaké například?
Sny o hudbě vyloženě ne, ale zdálo se mi už dvakrát v životě, že jsem přišel na koncert a před příchodem na pódium jsem zjistil, že tu skladbu vůbec neumím. A v panice jsem řešil, co mám dělat. To byla skutečně noční můra.
A nakonec, jaké máte sny či plány do budoucna, hudební i jiné?
Musím přiznat, že se mi spoluprací s Markem a Musicou Floreou plní jeden z mých snů! Raději už nic neplánuji, ono je stejně vždycky všechno trochu jinak. Ale jeden z mnoha mých snů je zahrát si sólově v sále Berlínské filharmonie.
Doufám, že se vám to podaří. Děkuji za rozhovor!
