Radek Baborák o své nové funkci šéfdirigenta v Mariánských Lázních

Gratulujeme k vaší nové funkci šéfdirigenta Západočeského symfonického orchestru v Mariánských Lázních. Smlouvu s orchestrem jste podepsal na čtyři roky. Čím tyto čtyři roky vyplníte? Jaká jsou vaše umělecké cíle?
Děkuji! Tyto čtyři roky budou myslím plné snahy o kvalitativní posun, který si orchestr vstupující do třetího století existence zaslouží, hledání zajímavých projektů a dramaturgií pro další pořadatele, přípravami orchestrální akademie a doufejme i jejím založením, propagováním ZSO Mariánské Lázně a festivalů které pořádá, oslovováním sponzorů, politiků, ale i nových abonentů a lázeňských hostů. Moc se těším na možnost zvát sólisty se kterými si umělecky i lidsky rozumíme, připravovat programy pro sebe i kolegy.

Tento orchestr má miniaturní kancelář, nemá dramaturga, nebo PR oddělení. Jeho rozpočet je tak nízký, že kdyby se měli platit další administrativní pracovníci, nebylo by na platy muzikantů. To je do jisté míry šílené, ale na druhou stranu, je to výzva, které se nelekám a vím, že právě na tento typ práce, kdy je potřeba zastat více věcí jsem ten pravý. Stoupnout si před orchestr a dirigovat je fajn, ale nést díl zodpovědnosti za mnohé, je ještě více naplňující. Samozřejmě, že snaha má, i ředitele Milana Muzikáře bude, aby se tato situace změnila. A veškerá forma pomoci je více než vítána!

Veřejnost vás zná zejména jako špičkového hornistu světové úrovně. Jakou roli hraje ve vašem životě dirigování a jak vyvažuje vaši činnost sólisty na lesní roh?
Dirigování bude hrát stále větší roli, protože se mu věnuji posledních 11 let velmi intenzivně. Lesní roh ale v žádném případě neodkládám do kouta, a snažím se tyto dvě činnosti doplňovat a někdy prezentovat dohromady. Koneckonců to v historii hudby není nic nového, můj mentor a vzor, maestro Daniel Barenboim a jiní skvělí dirigující instrumentalisté jsou toho příkladem. Myslím, že zkušenost jak z orchestru, komorní hudby, sólových koncertů a samozřejmě pedagogického působení, se více než hodí k dirigování a vedení jakéhokoliv orchestru.

Upřímně obdivuji kolegy dirigenty, kteří se musí bez těchto zkušeností obejít. Myslím, že muzikant, který zná ten pocit, když zní jeho nástroj, ví o čem mluvím. I když dirigent může do určité míry určit celkové vyznění skladby, rychlost a hlasitost jakou je hrána, není aktivním spolutvůrcem zvuku. A skladatel je ten, kterého je především nutno adorovat a díla stále znovu obhajovat. Dirigentské gesto je v podstatě prázdné a máchnutí taktovkou vydá leda svist, a to rozhodně není hudba. Takže jsem rád, že to mohu vyvažovat hrou na hornu. A dirigování a další dílčí činnosti, které patří k povolání muzikanta na volné noze mi dávají další rozměry. I když samozřejmě, názor, že bych se neměl rozmělňovat, slyším sem tam od těch, co v mém profesním světě nežijí a nemohou tuto přirozenou symbiózu pochopit.

Na inauguračním koncertě, který se bude konat 10. září ve Společenském domu Casino zazní hudba B. Smetany, N. Paganiniho, G. Mahlera a J. Brahmse. S jakým záměrem jste vybíral program tohoto koncertu?
Záměr byl jasný: slavnostní zahájení – Smetanův Vyšehrad. Představení vedení orchestru v roli sólistů (Baborák – lesní roh, Muzikář – fagot) – pro naši kombinaci ideální a originální skladba od Paganiniho. Mahlerovo „Blumine“ – návrat jeho skladeb do repertoáru ZSO ML. A Brahmsova Symfonie č.2 – jedna z nejkrásnějších a nejefektnějších symfonií vůbec, to byla jasná volba. Takové programy tvoří páteř abonentních koncertů.

V nové sezóně nabídne Západočeský symfonický orchestr pod vaším vedením abonentní, komorní i lázeňskou řadu koncertů. Na jaký repertoár se budete chtít v abonentních řadách nejvíce soustředit?
Dalo by se to nazvat, Slavní návštěvníci lázní“. Nebo alespoň ti, co jimi projeli. Beethoven, Brahms, Mahler, Wagner, Bruckner. Dále méně známí autoři ze Sudet, a takzvaní terezínští skladatelé. Skladby českých skladatelů, romantiků a současných. Více budeme hrát baroko. To patří do repertoáru každého orchestru a je škoda, že jej mnohé orchestry tak nějak odsunuly, nebo je provádějí výjimečně. Takže už v první sezoně zazní J.S. Bach, Telemann, Vivaldi, Rameau, a v dalších budeme přidávat mnohé další.

Během celosvětové pandemie jste založil sbírku pro rodiny muzikantů na volné noze (OSVČ) v ČR a pro náš článek jste odpověděl, že je pro vás prioritou získat finance, abyste mohl navýšit počet členů ZSO a tím tak navýšit jeho kvalitu a dramaturgické možnosti. Je pro vás také prioritou, abyste zvýšil platy stávajících hudebníků ZSO a tím tak zvýšil jejich životní úroveň?
Vždy, když jsem byl tázán, ale i když ne, snažil jsem se upozornit na neutěšenou finanční situaci v kultuře, a ve školství. Žádná země, či národ si nezaslouží být považován za kulturní, pokud tyto věci nepodporuje a neusměrní tok peněz vybraných daňovými poplatníky i tímto směrem. Uvědomuji si, že také věda, výzkum, lékařství, a další jsou strašně důležité. Ale nedávat Ministerstvu kultury ani jedno procento z rozpočtu, v zemi, kde je skoro všechno památkové a historické státní, která neumožňuje a nepobízí mecenáše a sponzory, aby do kultury investovali, je prostě nerozumné. Takto nemáme kredit si říkat, že jsme kulturní země. Granty vše nespasí a rozpočty několika příspěvkových organizací jdoucích do stovek milionů neříkají nic o další kultuře. Třeba té regionální.

Aby došlo k zvýšení životní úrovně, musely by platy vyrůst alespoň o 100 %. Město Mariánské Lázně má cca 12 tisíc obyvatel. Tedy i poměrně malinký rozpočet. Z něho dává na ZSO podle svých možností. Leckdo normální, z nehudebního světa si říká, proč to děláte, tolik let studovat, od dětství dřít, a pak se pohybovat na hranici minimálních platů…Takže ano, snažit se budeme, ale pokud nám Ministerstvo Kultury nebo Karlovarský kraj nepomůže, nebo nenajdeme zázračného sponzora, nebude to snadné ani možné. Půjdeme tomu rozhodně naproti zvyšováním kvality a osobním angažmá nad rámec toho, co se očekává. Jsem přesvědčen, že můžeme dvousetletou tradici udržet a rozvíjet, a že se i hudby milovným návštěvníkům lázní stane více než příjemným zážitkem zajít si k nám na koncert.

Jste uměleckým garantem festivalu Živé pohraničí/Lebendes Grenzland. Jakou roli pro Vás hrají česko-německé vztahy v hudbě, kam v současnosti směřují a jaké jsou v tomto ohledu naše současné úkoly?
České země byly součástí evropského kulturního prostoru minimálně poslední čtyři století. Tragické události 20. století, zvláště totalitní režimy tuto sounáležitost násilně přetrhaly, a více než cokoliv jiného, zasely do duší mnoha lidí nenávist. Řekl bych, že hudba má tu sílu tyto zpřetrhané vazby navazovat. A tak je samozřejmé, že pokud jsme v Mariánských Lázních geograficky blízko k našim sousedům, uvědomujeme si, že jim vděčíme za mnohé, co tu vytvořili a co se zachovalo jejich původním obyvatelům. Proto jdeme festivalovým počinem touto cestou smíření.

Jsem nesmírně rád, že se začíná tato snaha projevovat třeba tím, že na zahajovací koncert poskytl záštitu předchozí ministr zahraničí pan Petříček, a i současný ministr pan Kulhánek ji převzal a setká se před a po koncertě se svojí bavorskou kolegyní a regionálními politiky. Stejně tak podpora německých hudebníků, členů Mnichovské filharmonie a Bamberských symfoniků, kteří přijedou do festivalového orchestru hrát, je velkým symbolem. Tito, a řada hráčů českých orchestrů a ZSO ML, utvoří unikátní orchestr, který se v tomto roce sejde poprvé, ale rozhodně ne naposledy. Rádi bychom navázali užší spolupráci v regionu. Bamberg, Bayreuth, Weiden, Regensburg jsou nedaleko.

Děkujeme za rozhovor!