Ramón Vargas: Předat hlasem emoce? Na to potřebujete čas!

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Je tedy třeba čekat do padesátky, abychom poznali, kdo je dobrý zpěvák…?
Jistě ne, to poznáte mnohem dřív, ale ve vyšším věku si tím můžete už být zcela jistý. Otázka věku to však není. Chci tím říct, že hlas potřebuje pro svůj vývoj čas. Čas, během kterého váš hlas nebude nikdo direktivně kamkoli směrovat. Pro to, abyste zpěváka zhodnotil jako dobrého, mu musíte ten čas a zkušenosti dopřát. A musíte vidět, že nepolevuje.

Ramón Vargas – W. A. Mozart La clemenza di Tito (zdroj MET)

Tady se dostáváme k vašemu velkému tématu, o kterém už jste v jednom dřívějším interview hovořil. Tedy téma necitlivosti a ignorance současného hudebního businessu k mladým umělcům a k tomu, co potřebují…
Máte pravdu, to je pro mne opravdu palčivá otázka. Dnes vidíme na jevištích stále mladší a mladší lidi. Je tu jakási nová tendence uctívání a nadhodnocování fyzického vzhledu. Vezměme si takovou Madama Butterfly: o Cio-cio san víme, že je jí patnáct let. Ale nenajdete na světě jedinou patnáctiletou či snad dvacetiletou zpěvačku, která by tuhle roli mohla zpívat. Na ní potřebujete zběhlou a obratnou umělkyni. A máme tu velký rozpor, který se divadelní manažeři snaží setřít, aby si získali a uspokojili publikum.

Je to pro ty mladé umělce silné pokušení, kterému nemají kapacitu čelit?
Oni především nemají jinou volbu. Chceš? Nechceš? Pozveme jiného, kdo to vezme. Mladý zpěvák tak naprosto nevhodným způsobem mučí svůj hlas, avšak intendantům je to jedno. Kývnou prstem a angažují dalšího. V řadě čeká deset dalších talentovaných mladých dívek, které přijdou, a situaci momentálně zachrání.

Jak se k vám dostávají informace o této mladé pěvecké generaci? Znáte ji z divadel, sledujete ji cíleně?
Jsem ve svém životě stále na cestách a v letadlech často poslouchám hudbu, kterou letecké společnosti cestujícím nabízejí. A ke svému překvapení slyším velmi, velmi mladé zpěváky, a to i na nosičích věhlasných vydavatelů. Slyším, jaké mají krásné hlasy, ale zároveň si říkám, že to je přece moc brzy! Když jsem já začínal se svojí kariérou, cédéčka nahrávali mnohem větší experti.

Je tu ale jasná akcelerace růstu, dnešní dvacetiletí už mají mnoho za sebou, než ti před třiceti, padesáti lety…
Pravda; život, lásky, rozvody, jiné problémy. Tyhle emoce v sobě můžete zpracovat, ale nedokážete je v tak raném věku předat hlasem. Na to je prostě potřeba čas. Ve výsledku pak slyšíte mladou dívku, bez diskuse velmi talentovanou a pracovitou, která ale musí velmi korespondovat s fyzickou stránkou té které role. Ano, Romeo a Julie musí být velmi mladí. Tomu rozumíme, že. Musetta musí být velmi krásná mladá dáma, protože je to psáno v libretu.

A Carmen, například?
Ta musí být sexy. Nic víc, nic míň. A to může pro vás znamenat něco úplně jiného, nežli pro mě. Ale mladá být nemusí, nikde v opeře není řečeno, že by musela…

Tak třeba Violetta Valéry?
Ta ano. Ale velmi mladá také nemusí být. Musí mít za sebou hodně zkušeností.

Co takový Don Giovanni? Vídáme inscenace, kde tuhle úlohu ztvárňuje velmi mladý pěvec…
A je to podle mne chyba. Don Giovanni není mladý. Jak by mohl být mladý? Stihnout dva tisíce milenek a ještě si o nich vést systematický katalog? Na takové skóre prostě potřebujete čas…

Ano, to by musel začít s delikty už v mateřské škole…
Ovšem… A ani kdyby začal ve dvanácti, v takové koherenci, jak jí popisuje Leporello v rejstříkové árii, by to nestihl. Je zkrátka nemožné, aby mladík měl takovou bohatou zkušenost. Don Giovanni je krásný dospělý muž. A svůdce! Více, než jen krasavec. Může mu být klidně padesát a víc. Mladší umělec, který právě vyšel ze školy, je v takové roli jen málo uvěřitelný.

Také je o vás známo, že za likvidační faktor považujete i on-line operní přenosy. Právě pro ně totiž potřebujete velmi mladé zpěváky. Takové, kteří budou mladí nejen na distanc dvaceti, padesáti metrů, ale kteří snesou i detailní zoom…
Ano, jen velmi málo zpěvákům prospějí intimní záběry zblízka. Na to přece operní divadla nejsou stavěná, abyste zpěvákům viděl až do žaludku. Opery jsou psány pro divadla se zkušenými umělci v angažmá. To jsou zkrátka podle mne velké problémy současnosti a zároveň velké nebezpečí pro operu jako divadelní žánr.

Kde se podle vás tyto tendence zrodily? Je to evropská specialita či americká?
Začalo to určitě v New Yorku, právě s myšlenkou na přímé přenosy operních produkcí do kin. Znám to dobře, protože jsem u toho byl. Dělal jsem ten úplně první přenos do celého světa, tedy Bohému s Angelou Gheorghiu z MET.

Možná se to na začátku jevilo jako skvělý nápad, ne?
To ano, ale tehdy jsme si neuvědomili, že lidé zakrátko budou mnohem radši chodit na operu do kina v místě svého bydliště, než do divadla. Už jen pro nesrovnatelný rozdíl v ceně vstupného. A v kině se vám zdá, jakoby všechny hlasy zněly stejně. Máte skvělé mikrofony, skvělé zvukaře a další vybavení. Není problém vám přidat na hlasitosti, uplatnit tónové korekce či upravit kontury.

A pak přijdete do divadla a všechno je jinak…
Najednou si nemůžete knoflíkem nastavit hlasitost a jste zmatený, že to nefunguje tak, jako u vás doma.

Ramón Vargas, Angela Gheorghiu – Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 2017 (foto Libor Sváček)

Už jsme připomínali vaši poměrně úzkou repertoárovou specializaci na italskou hudbu – Verdi, Rossini, Donizetti a podobně. Znovu říkám, že vaši výdrž a pevnou vůli obdivuji, jistě jste musel čelit mnohým pokušením, kterým se těžko odolává. Bylo to těžké? A je to těžké?
Myslím, že v současné době je to mnohem těžší, než v začátcích mé kariéry. Opera má dnes jiné parametry. Řekl bych, že dříve jsme viděli ušima. A stačilo nám to. Stačilo, aby na scénu vkročila Montserrat Caballé a byl jste šťastný. I přesto, že byla tak korpulentní a stěží se hýbala. Vy jste jen poslouchal její nádherný hlas a vstřebával její úžasné charisma. Nic jiného jste nepotřeboval.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na