Ramón Vargas: Předat hlasem emoce? Na to potřebujete čas!

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mluvíte v minulém čase; chcete naznačit, že dnes je to obráceně, že dnes posloucháme očima…?
Bohužel. Lidé nejprve vidí krásnou, mladou štíhlou ženu a ještě než začne zpívat, uvěří, že je to skvělá zpěvačka. Jen proto, jak krásně vypadá. Podobně, jako když budu mít doma nějaký velmi krásný klavír světové značky; návštěva si automaticky pomyslí, že jsem skvělý klavírista, aniž bych zahrál jediný tón. Lidé jsou dnes zmatení; nejdřív se dívají a pak teprve poslouchají; neví, jak hodnotit zjev, hlasovou kvalitu a možnosti daného zpěváka. Jenže rovnice: máte krásný hlas a dobře vypadáte – ergo jste dobrý zpěvák, ta neplatí.

A jak je to podle vás se schopnostmi hereckými? I tady cítíme značnou akceleraci, ne?
Na těch se bude – podle mne – v budoucnu velmi stavět. Vždyť opera je přece divadlo! Nicméně ani pro herectví vám nepomůže krásný zjev. Dobrý herec není automaticky ten, kdo je sličný a má tělo vypracované z posilovny. Ale dnešní problém je v důrazu na to, jak diváky přesvědčit, často i povrchními prostředky. K čemuž nepotřebujete proniknout skrze hudbu a skrze divadlo.

Opakovaně připomínáte potřebu zralých, otužilých expertů. Mají jich divadla podle vás dostatek?
Právě, že nemají. Dám vám příklad: zažil jsem obsazení opery Andrea Cheniér mladými zpěváky. Ještě během zkoušek se musel na titulní roli povolat starší, ostřílený expert, protože ten mladý to prostě nevydržel. A stejné by to mohlo být s Verdiho operou I masnadieri. Stejné s Donem Carlosem. Přestože jako dramatická postava byl Don Carlo teenager, musí ho zpívat zralý a zkušený umělec. Ne naopak. Takové momenty jsem ve své kariéře zažil mnohokrát.

Máte řešení? Není to otázka pro režiséry, kteří nikdy nezpívali, nikdy coby výkonný umělec na jevišti nestáli?
Ano, jen a jen oni musí vědět, že je zapotřebí expertů. Jistě, jsou mladí lidé, kteří takové dílo zazpívat dokáží. Ale jen výjimečně. Mně připadá, že hledání mladých umělců za každou cenu je dnes v operních domech pravidlem. A chybným!

Ramón Vargas (zdroj webové stránky umělce)

Dnes máte v této otázce jasno, váš názor je pevný a zakotvený ve faktech. Jenže i vy jste musel během své kariéry čelit mnohým svodům. Vzpomenete si, kdy vám bylo jasno, že italský repertoár, na který se zaměřujete, je pro váš hlas to pravé?
K tomu rozhodnutí jsem dospěl sám. Ale zároveň v této souvislosti vzpomínám na svého učitele, Rodolfa Cellettiho. Nezapomenu, jak jsme na jeho pobídku zrušili již uzavřenou smlouvu na účinkování v Belliniho opeře Il pirata. Já se mu chlubil, že jsem byl angažován, ale on reagoval kategoricky: „Ne, Ramóne, tohle není pro tebe. Na tom si zničíš hlas, tu smlouvu zruš! I když je to Belliniho, jde o velmi dramatickou roli. Jestli to chceš zpívat, prosím, ale pak už za mnou nechoď.“ Pak vzal telefon a mému agentovi řekl: „Ramón tu smlouvu musí odvolat“.

Ano, kdyby to umělec dělal opakovaně, jistě by tím sám sobě neprospěl. Ale nějaký ten experiment sem tam přece lze, ne?
No, vyzkoušet se může leccos. Ale za ten nejistý výsledek to nestojí. Mám kolegy (jména vám ovšem neřeknu), kteří to zažili. Sami dopředu věděli, že ta role není přímo pro jejich hlasový typ. Nebyli v ní úspěšní, lidé to poznali a jim nezbylo, než si přiznat, že udělali chybu.

Vám se to tedy nestalo…?
Teď jste mě přivedl ke vzpomínce na jeden dávný ročník festivalu Maggio Musicale Fiorentino, jehož jsem se účastnil. Jel jsem tam předzpívat maestrovi Zubinu Mehtovi, s nímž jsem později mnohokrát pracoval. Ale tehdy jsem byl mladý a na audici jsem si připravil árii Nemorina Una furtiva lagrima, árii Almavivy Ecco, ridente in cielo a Il mio tesoro z Dona Giovanniho. Tedy výběr z velmi lyrických partií. Maestro si vše se zájmem poslechl a zeptal se mě, co si ale myslím o Puccinim. Já mu řekl, že mu zazpívám Rinuccia z aktovky Gianni Schicchi. Ne, řekl maestro, já mám na mysli Bohému. Já na to, že tuto operu jsem nikdy nezpíval a nemyslím, že by právě teď byla pro mne vhodná. Ale já budu opatrný a postarám se o vás, odvětil on. Já si pomyslel – ano, to říká každý… Nakonec jsem mu řekl ne, maestro, raději ještě počkám. Maestro řekl, že mi rozumí a popřál mi hodně štěstí. Po pár hodinách se mi to rozleželo, sedl jsem do auta, vrátil se a řekl mu, že to beru. Ale Zubin Mehta už moje rozhodnutí přijal a myslím, že mu i imponovalo. A řekl – ne, zůstaňte u toho, co jste mi řekl prve.

Ale vy jste pak přece Bohému zpíval, a mnohokrát…
Ovšem, ale začal jsem s ní až dva roky poté. To jsem s ní debutoval v Mexiku, a jak říkáte, provázela mne pak hodně dlouho. I pod taktovkou Zubina Mehty. Jak už jsem zdůraznil několikrát, prostě jsem potřeboval čas, potřeboval jsem i citově vyzrát. Myslím, že umělečtí a hudební ředitelé divadel by měli režiséry vést. A vštěpovat jim nutnost specifického zacházení s mladými hlasy. Mezi režiséry je zkrátka jen málo výkonných hudebníků. Zažil jsem, jak pro jistého režiséra byl sedmadvacetiletý představitel Rudolfa v Bohémě příliš starý… Jiný zas chtěl štíhlou Mimi s černými vlasy. To jsme v supermarketu, či kde?

Řekli jsme, že za tímhle trendem jsou režiséři. Kdybychom chtěli jít ještě hlouběji – co je k tomu podle vás vede? Je za tím poptávka veřejnosti? Je za tím byznys?
Myslím, že za to může televize. A touha všechno v ní ukázat a všechno v ní vidět. A splnit očekávání diváků, kteří lační po tom spatřit vše a zblízka. V divadle je všechno jinak. Viděl jsem třeba v MET pár posledních představení Alfreda Krause. Bylo mu tehdy hodně přes šedesát let. Na scéně vypadal jako mladík, štíhlý, nádherně pohyblivý a flexibilní; nezapomenu, jak skákal po stolech. Prostě neuvěřitelně krásný Rigoletto. A pak jsem za ním přišel do šatny. A uviděl jsem postaršího chlapíka s vráskami, v nichž jsem četl velkou životní zralost.

Ramón Vargas v rozhovoru s Vojtěchem Babkou o verdiovských postavách a o rodinných vztazích ve Verdiho operách.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na