„Hudební dramaturgie Rapsodie Bohemia vychází z tvorby českých avantgardních skladatelů první poloviny 20. století – Bohuslava Martinů, Jaroslava Ježka, Ervína Schulhoffa – a akcentuje tvorbu kultovního skladatele filmové hudby 2. poloviny 20. století Zdeňka Lišky. Všichni jmenovaní byli nadčasovými umělci a pro balet, moderní tanec či taneční divadlo jsou stále inspirující,“ uvádí umělecká šéfka souboru Lenka Dřímalová.
České hudby se chopily tři choreografické osobnosti, dvě z České republiky, Jana Burkiewiczová a Viktor Konvalinka, a jedna z New Yorku, a to rezidenční choreograf New York City Ballet Justin Peck. Burkiewiczová s Konvalinkou uvedou původní kusy Ikarie a Úhel pohledu, z Peckovy tvorby bylo vybráno dílo Heatscape.
„Vsadili jsme v nové inscenaci na tři osobnosti generace pozdních třicátníků – tedy na generaci choreografů, která je pořád ještě mladá, ale už etablovaná a která se vyjadřuje v zásadně odlišných estetických vzorcích s ohledem na své kulturní kořeny. Mám obrovskou radost, že Ostrava poprvé v České republice uvede dílo nové choreografické superhvězdy z USA Justina Pecka právě na hudbu českého hudebního skladatele Bohuslava Martinů,“ dodává Dřímalová.
Americký choreograf Justin Peck kromě souboru NYCB působí rovněž na Boradwayi a spolupracuje i s filmem. Naposledy s režisérem Stevenem Spielbergem (choreografie jeho filmové verze West Side Story) nebo režisérkou Sofií Coppolou. Je držitelem Ceny Tony (2018). Vytvořil na 50 choreografií a Heatscape na Koncert pro klavír a orchestr č. 1 Martinů poprvé uvedl v Miami v roce 2015.
Viktor Konvalinka si vybral hudbu od Bohuslava Martinů a Ervína Schulhoffa a doplnil ji skladbou Bugatti step Jaroslava Ježka. V Úhlu pohledu, který vzniká na tělo přímo ostravskému souboru, nepředkládá ten svůj, ale pracuje naopak s pohledy publika.
„Záměrně nechci popisovat děj nebo vypisovat myšlenky, které mě napadají při tvorbě. Chci, aby si každý divák našel svůj vlastní příběh, vlastní asociace a názor na to, co teď vlastně vidí a proč se stalo to, co se stalo. I když choreografie pro diváky zdánlivě nemusí dávat smysl, rád bych rozvíjel barevnost jejich názorů a probouzel potřebu si o díle povídat i po jeho skončení. Chci zaujmout a pobavit diváka tak, aby rád přišel znova. V Úhlu pohledu se snažím spojit živé muzikanty s tanečníky a jevištním vizuálem v jeden kompaktní celek, kde si hraji s výjevy z různých příběhů, s rozdíly sociálních vrstev, variacemi citů, stresem a zmatkem v protikladu s klidem a vyrovnaností. Divák by měl mít pocit, že nikdy neví, co přijde… a možná přijde i nějaké kouzlo,“ říká Viktor Konvalinka.
Skladby autorů zazní na jevišti živě – na klavír hrají Adam Farana nebo Ivo Morys, na saxofon Marcela Božíková nebo Marcela Kučová.
Jeden z prvních českých sci-fi filmů Ikarie XB 1 z roku 1963 o cestě kosmické lodi Ikarie k planetě Alfa Centauri patří podle řady filmových historiků k zakladatelským dílům moderní sci-fi kinematografie. Inspiroval i slavnou 2001: Vesmírnou Odyseu Stanleyho Kubricka – ten se na českou Ikarii chodil dívat v New Yorku. Průkopnický byl v mnoha ohledech i soundtrack a zvukový design skladatele Zdeňka Lišky, který využil elektroakustické hluky a ruchy v kombinaci s elektronicky modulovanými klasickými nástroji.
Mladý hudební skladatel Jiří Konvalinka (1987) na přání choreografky Jany Burkiewiczové hudbu Zdeňka Lišky využil a je autorem výsledné hudební podoby její scénické básně s názvem Ikarie. Dědicové Zdeňka Lišky umožnili NDM jako prvnímu divadlu vůbec použít hudbu z filmu pro divadelní tvorbu. Taneční Ikarie Jany Burkiewiczové je stejně jako film emotivní, je to místo plné radosti, štěstí a harmonie. Utopické místo, které naruší nějaká chyba zvnějšku. Kam nás tato chyba může dovést? Může nás inspirovat?
Premiéra nového tritychu se uskuteční 11. dubna v Divadle Jiřího Myrona od 18.30 hodin.
