Reakce odborových organizací na vyjádření ředitelky DFXŠ Liberec

  1. 1
  2. 2
Členové orchestru divadla F. X. Šaldy v Liberci jsou od 1. září 2019 ve stávkové pohotovosti. Snaží se tak vymezit vůči platům, které považují za neadekvátní. K této situaci se 5. září vyjádřila ředitelka divadla Jarmila Levko. Dnes byla zveřejněna reakce odborových organizací na její vyjádření, kterou publikujeme v nezkrácené podobě.
Divadlo F. X. Šaldy Liberec (foto archiv OP)

Společný cíl?
Souhlasíme s tvrzením paní ředitelky Levko o nutnosti změnit systém financování velkých třísouborových divadel, které jsou zřizovány pouze místními samosprávami, v našem případě městem Liberec. Odborové svazy působící v kultuře, včetně Unie orchestrálních hudebníků ČR, se dlouhodobě snaží podporovat vznik takzvaného vícezdrojového financování ve formátu město/kraj/stát. Je však nutné zdůraznit, že podporujeme nejlépe úpravu fungování současné příspěvkové organizace, tak aby bylo možné spoluzřizovat a spolufinancovat kulturní organizace, ale při zachování veškerých práv, podmínek práce a odměňování zaměstnanců.

Případně rovněž uvítáme přijetí obecného zákona o kultuře, který by mimo jiné upravoval například podmínky zřizování a financování příspěvkových organizací. Samotný vznik takzvané Veřejné kulturní instituce (VKI), kterou se snaží prosadit někteří ředitelé velkých divadel, podle našeho názoru nezajistí nutný přísun finančních prostředků do organizací. Navíc byly v minulosti, podle našich informací, pokusy o vznik takové právní subjektivity striktně odmítnuty Ministerstvem financí, kultury i Legislativní radou vlády. Pokud chce paní Levko v současné době vyvolávat rychlá řešení k zavedení vícezdrojového financování kulturních institucí, je nutné být na pozoru, v jakému duchu a směru se budou její snahy ubírat. Každopádně i tak vnímáme naši stávkovou pohotovost jako pozitivní nástroj k prosazení společných cílů.

Přestože není v zájmu členů orchestru se s paní ředitelkou prostřednictvím médií vzájemně napadat, některá její vyjádření nás nenechala klidnými. Je nám vyčítána forma vedení stávkové pohotovosti a také, že jsme neinformovali o jejím vyhlášení. Deklaraci o vyhlášení stávkové pohotovosti jsme zveřejnili standardním způsobem komunikace – elektronickou poštou, písemnou formou prostřednictvím interní nástěnky v divadle i poštou, čímž odborové organizace splnily svou ohlašovací povinnost i vůči ostatním zaměstnancům divadla. Bylo poněkud nešťastné, že se události seběhly v době, kdy byla paní ředitelka na dovolené, nicméně my jsme považovali za důležité upozornit na naše problémy v počátku rozbíhající se sezóny. Paní ředitelka moc dobře ví, že každý zaměstnanec není úplně zasvěcený do problematiky pracovně právních vztahů, proto podle našeho názoru cíleně útočí na snahy odborových organizací, které chtějí poukázat na jednání zaměstnavatele, hraničící s jeho právními kompetencemi.

Tarifní plat versus „prémiové balíčky“
Nesouhlasíme s názorem paní ředitelky, že je nutné vnímat plat jako jeden celek. Pro kteréhokoliv zaměstnance veřejného sektoru (ať je to umělec, učitel, policista nebo sociální pracovník) je zásadní jeho finanční základ, v odborné terminologii tarifní plat. Ten vychází z nařízení vlády o katalogu prací a podle něj musí být zařazený zaměstnanec do takové platové třídy, podle nejnáročnější práce, která je na něm v rámci jeho profesního zařazení vyžadována. V našem divadle má paní ředitelka možnost podle katalogu prací zařadit do vyšších platových tříd nejen členy orchestru, ale i členy baletu, herce, zvukaře, osvětlovače, krejčové nebo jiné technické zaměstnance.

Motto naší stávkové pohotovosti hovoří jasně, že „chceme, aby měli lepší platové podmínky všichni umělečtí i techničtí zaměstnanci našeho divadla“. Proto se musíme ohradit proti tvrzení ředitelky Levko, že si orchestrální hráči snaží prosadit lepší podmínky na úkor jiných zaměstnanců divadla: „Pokud ovšem z tohoto rozpočtu přidám jedné skupině, bude to automaticky na úkor ostatních divadelníků“ (Jarmila Levko 9.9.2019, zdroj: Liberecké zprávy). My si myslíme, že je možno přidat v  platovém základu téměř všem zaměstnancům divadla, jen musí být vůle ze strany vedení divadla získat více prostředků na mandatorní výdaje. Obvinění zaměstnanců orchestru, že si chtějí prosazovat své požadavky na úkor ostatních zaměstnanců divadla, i proto vnímáme jako účelové a agresivní. Navíc je zjevné, že se v nedávné minulosti vyjádřila k situaci okolo tarifních platů dnes už bývalá šéfka baletu Alena Pešková v Tanečních aktualitách, dne 14. 4. 2019: „Dále jsem se potkala s neochotou přeřadit některé tanečníky, kteří i tři roky tančili sólové role, do dvanácté platové třídy a jmenovat je sólisty s povinností sboru.“

Takové jednání ředitelky de facto rozděluje samotné zaměstnance a je potom otázkou, kdo vlastně poškozuje tvůrčí atmosféru uvnitř divadla? Osobní příplatky a odměny (tzv. “prémiové balíčky“), o kterých hovoří paní ředitelka, sice vypadají navenek velmi pěkně, ale tvoří nenárokovou složku platu, což v praxi znamená, že o ně může kterýkoliv zaměstnanec přijít prakticky ze dne na den. Pokud se ředitelka Levko otevřeně ztotožňuje s názorem, že by měli mít pracovníci v kultuře platy na úrovni pedagogických pracovníků, pak se ale divíme, že se tak vehementně brání zlepšit zařazení v platových třídách většině zaměstnanců divadla, tak jak jí to současná legislativa umožňuje a navíc některé profesní skupiny zaměstnanců na to mají vymahatelné právo.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na