Rejchovo kvarteto: Rejchovy skladby mají hloubku i vtip

V letošním roce je čeká kromě nové koncertní sezóny i natáčení nově nalezeného kvartetního opusu Josefa Myslivečka. Jde o první stálé české kvarteto věnující se historicky poučené interpretaci a mimo hudby historických období se snaží i o propagaci soudobé hudby napsané pro staré nástroje. Položili jsme členům Rejchova kvarteta několik otázek:

Specializujete se na období zrodu formátu smyčcového kvarteta, u něhož hráli významnou roli i skladatelé českého původu, a na jeho provozování na dobové historické nástroje. Jak se hraní v komorním souboru na takové nástroje liší od běžné praxe? Uvádíte, že jste prvním kvartetem tohoto typu u nás. Jakou v tomto oboru máte konkurenci/inspiraci?
Jakub Verner: Dobové nástroje mají oproti nástrojům moderním velmi odlišnou a charakteristickou barvu a trochu jinak “reagují.” To samozřejmě dílem díky střevovým strunám, ale také drobným odlišnostem ve vlastní stavbě nástrojů. Snažíme se využívat jejich přirozených vlastností k podtrhnutí hudebních prostředků, které jsou pro období, kterými se zabýváme, typické. S trochou nadsázky můžeme říci, že kromě interpretačních znalostí, i samotné nástroje a smyčce nás často navádějí, jak skladby hrát tak, aby zněly přirozeně a nenuceně. Velkou inspirací je pro nás rozhodně rakouský soubor Quatuor Mosaïques, který se hrou hudby osmnáctého století na historické nástroje zabývá už od roku 1987.

Antonín Rejcha je tak trochu „autorem znovunalezeným“, jak deklaruje i společná výstava Moravské zemské knihovny s Bibliothèque nationale de France k jeho kulatému výročí v roce 2020. Spolupracovali jste na tomto projektu? Čeho si ceníte v jeho hudbě vy?
Veronika Manová: S autorkou výstavy Janou Frankovou spolupracujeme od roku 2018, kdy jsme s ní jako uznávanou českou muzikoložkou konzultovali po hudebně-vědecké stránce naši debutovou nahrávku Rejchova Quatuor Scientifique. Minulý rok jsme měli v rámci konference Reicha Visionnaire vystupovat v Paříži. Bohužel listopadový termín koncertu překazila pandemická opatření ve Francii a nový termín se nám nepodařilo najít. Hudba Antonína Rejchy je velmi specifická. Vedle perfektně zvládnutého kompozičního řemesla mají skladby intelektuální hloubku, na druhé straně se vyznačují i vtipem a čiší z nich až dětinská radost z experimentování.

Když jste natočili CD s Rejchovou hudbou pro Brilliant Classics, už jste se tak jmenovali, nebo vás napadlo převzít jméno skladatele jako nosný marketingový nápad?
Ivan Iljev: Název kvarteta jsme měli jasný od samého počátku a nesouvisel s marketingovými záměry spojenými s naším debutovým CD. Repertoárové zaměření ansámblu se v začátcích neorientovalo jen na Rejchu, ale také na Václava Jindřicha Veita a Felixe Mendelssohn-Bartholdyho. Hodně nás zaujala myšlenka znovuobjevení a provedení zajímavému opusu, jakým Quatuor Scientifique bezesporu je. Nakonec si myslím, že vyšlo dobře, že debutové CD je věnované právě našemu patronskému skladateli. Za to jsme rádi.

Vyšli jste z lůna Collegia 1704. Teď sami překračujete i rámec kvartetní tvorby a spolupracujete s řadou dalších umělců. Kdo jsou vaši kmenoví umělečtí partneři?
Veronika Manová: Letos pořádáme první ročník Komorního cyklu Rejchova kvarteta. Jeho hlavní myšlenkou je přizvat ke spoluúčinkování instrumentalisty a zpěváky, kteří se dlouhodobě věnují historicky poučené interpretaci. Zároveň spolupráci s nimi považujeme za velice inspirativní. Na říjnovém koncertu to bude sopranistka Pavla Radostová, která má za sebou bohaté zkušenosti jako sólistka ansámblů zaměřujících se na interpretaci staré hudby, v listopadu náš přední theorbista a kytarista Jan Krejča, kterého posluchači znají mimo jiné z koncertů Collegia 1704 a Collegia Mariana. V květnu proběhl první koncert klavírních kvintetů ve spolupráci s Petrou Matějovou, jednou z mála českých hráček na historické klavíry.

Čeká vás uvedení nově nalezeného opusu Josefa Myslivečka. co vše kolem nalezeného díla máte v plánu realizovat?
Libor Mašek: Na šestici posledních Myslivečkových kvartetů jsme byli upozorněni během příprav a natáčení hudby k filmu Il Boemo. Celý komplet vydal tiskem nakladatel Johann Juliu Hummel až po Myslivečkově smrti. Díky laskavosti amerického muzikologa Daniela Evana Freemana, který se Myslivečkovi věnuje dlouhodobě, jsme se mohli nejprve seznámit s jeho spartací kvartetů. Následně jsme se vydali do Muzea české hudby, kde se nachází hned dva identické kompletní tisky. Snad ani není třeba zmiňovat, že tato hudba by neměla zůstat jen v regálech archivů. Už během nastudování a následného uvedení 1. kvartetu C dur nám bylo jasné, že cyklus hned tak neopustíme. A vlastně skoro souběžně jsme začali plánovat natočení tohoto kompletu na CD.

K realizaci by mělo dojít ještě během tohoto roku. Připravované koncerty v rámci našeho Komorního cyklu částečně poslouží také nahrávacímu projektu – pokud nedojde k omezení živé kultury jako v minulém roce (v což velmi doufáme), bude mít všech šest kvartetů ještě před startem natáčením koncertní „zahřívací kolo“.

Podle vašeho archivu koncertů vás postihlo v době Covidové zrušení celé řady koncertů. Co to pro vás znamenalo osobně, profesně, ekonomicky? Čemu jste se věnovali v dané době?
Veronika Manová: Během lockdownu jsme přišli, jako ostatní ansámbly, o veškeré domluvené koncerty. Vzhledem k tomu, že působíme všichni na volné noze, znamenalo to pro nás výpadek prakticky celého příjmu ze dne na den. Některým z nás se podařilo najít jinou práci, jiní zůstali doma s dětmi po uzavření škol a věnovali se domácí výuce. Náš cellista například pracoval jako lakýrník modelů vlaků, já jsem nastoupila jako pečovatelka v domově pro seniory, později jako sanitářka na covidové JIP. Takových nás mimochodem bylo více a pravidelně jsem se na směnách potkávala s dalšími hudebníky a ostatními OSVČ. Pamatuji si na jednu směnu, kde jsme jako sanitáři sloužili ve složení houslistka, řidič limuzíny, DJ, účetní a majitel restaurace. Říkali jsme si, že by tak mohl začínat nějaký vtip.

Jak vidíte další sezónu? Zaneslo do vaší práce předchozí období nějaké změny, které se ukázaly jako nosné?
Veronika Manová: Ta situace byla pro nás opravdu veskrze likvidační. Ohledně sezóny – do konce letošního roku máme naplánovány ještě tři koncerty našeho Komorního cyklu. Hned nejbližší proběhne v říjnu v Tišnově, kdy ve spolupráci s Pavlou Radostovou uvedeme árie ze sbírky Tekly Podleské. Byla to jedna z našich nejslavnějších operních div minulosti a její opisy árií se dochovaly v hudebním archívu v Berouně. V listopadu, kromě již zmiňovaných Myslivečkových kvartetů, se vrhneme do taneční hudby a v Lomnici na Tišnovsku, kde zahrajeme program inspirovaný španělským Fandangem.

Příští rok je pro nás velice nejistý. Jako největší problém se ukázalo, že náš primárius žije trvale v Nizozemí. Je tak vždy s velkým otazníkem, zda se mu podaří přicestovat do České republiky. Naše existence tak ještě o to více závisí na aktuálních protiepidemických opatřeních. Doufejme však, že brzy bude možné situaci lépe predikovat a organizování kulturních akcí přestane být sázením do loterie.
Děkujeme za rozhovor!