Renaud Capuçon spojil dirigentskou taktovku s houslemi a rozezpíval Rudolfinum

Renaud Capuçon je umělcem světového formátu. Narodil se v roce 1976 v Chambéry, své hudební vzdělání získal na Conservatoire National Supérieur de Musique, které obohatil studiem u Thomase Brandise a Isaaca Sterna. V roce 1997 působil jako koncertní mistr Mládežnického orchestru Gustava Mahlera. V současné době je vyhledávaným sólistou, spolupracoval s Berlínskou filharmonií, s Bostonským symfonickým orchestrem, Newyorskou filharmonií a dalšími světovými orchestry. Je uměleckým ředitelem festivalů Sommets Musicaux de Gstaad, Velikonočního festivalu Air-en-Provence a Rencontres Musicales v Évianu. Dlouhou dobu nahrával výhradně se společností Erato/Warner Classics, v září 2022 oznámil spolupráci s prestižním vydavatelstvím Deutsche Grammophon.

Koncert byl uveden fragmentem houslového koncertu Gabriela Faurého. Instrumentální introdukci koncertu dirigoval zpaměti, poté se otočil směrem k publiku a hrál z not. Jeho gesta byla úsporná a poněkud matoucí při uzavírání korun a akordů. S vedením orchestru mu však částečně pomáhal koncertní mistr Vlastimil Kobrle, který svou řečí těla dokázal anticipovat vstupy při sólových pasážích Renauda Capuçona. Capuçon v díle prokázal technickou zdatnost a smysl pro výstavbu frází, dokázal precizně a čistě přednést obtížná místa s mimořádnou lehkostí. Pozoruhodná byla průzračná hra trylků a melodických ozdob. Jeho sóla působila zvukově vyváženě i za doprovodu tutti orchestru v závěrečné části, interpretované v silnější dynamice. Diváci jej odměnili dlouhým potleskem, po kterém se rozhodl pro netradiční zařazení přídavku už po první skladbě.

Pelléas et Mélisande je původně hra vlámského literáta Maurice Maeterlincka. Vypráví příběh o mladé ženě, která se vdala za krále Golauda a zároveň se zamilovala do jeho bratra Pelléase. Poté, co si králův bratr a Mélisanda vyznají vzájemnou lásku, chce Pelléas situaci vyřešit svým odchodem z hradu. Golaud ho však předtím ze žárlivosti zabije. Když pak po nějakém čase porodí Mélisanda dítě, odmítne králi sdělit, zda mu byla nevěrná a záhy umírá. Pro napsání scénické hudby k tomuto příběhu byl osloven nejprve Claude Debussy, nakonec skladba připadla Gabrielu Faurému, který vtiskl do suity tajemnou lyričnost ve formě nízké dynamiky a jemné zvukomalbě. Capuçon ihned v úvodu plně nevyužil dynamické možnosti orchestru, a tak s lehce gradující dynamikou ztrácela interpretace potenciál zmiňované tajemnosti. Postupný dynamický nárůst vrcholil v houslových figurách při zaznění prvního flétnového sóla, namísto jemného piana zněly smyčce spíše v mezzoforte. Flétnové sólo v úvodu části Sicilienne, které doplňovala harfa, naopak působilo díky úsporné instrumentaci, dobře zvolenému tempu a nízké dynamice velmi jemným dojmem.

V druhé polovině koncertu zazněla Třetí symfonie („Skotská“) Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Mendelssohn pravděpodobně získal inspiraci pro zkomponování symfonie při svém pobytu na Britských ostrovech v roce 1829. Volba tempa a práce s agogikou respektovala autorův záměr. Dynamická koncepce byla v začátku první věty opět poněkud silnější. Působivé byly drobné dynamické rozdíly v jednotlivých houslových frázích části Allegro un poco agitato. V postupně gradující dynamice však pravděpodobně vlivem akustiky nepříliš výrazně zazněly přírazy prvních houslí, které se v tutti orchestru ztrácely. V několikataktovém paralelním postupu prvních houslí a flétny v úvodním adagiu třetí věty zazněla drobná, ale nijak nerušící nesouhra mezi flétnou a prvními houslemi na úplném konci fráze. Předposlední šestnáctinové doby fráze působily v podání flétny jako předtaktí k závěrečnému tónu úseku, zatímco první housle spojily šestnáctinové hodnoty s předchozí osminovou. Závěrečná věta symfonie byla provedena ve velmi svižném tempu. Tečkované rytmy prvních houslí byly velmi rytmické a ostré, stejně tak následná tremola prvních a druhých houslí a viol. Po velkolepé gradaci zaznělo znělé hobojové sólo, které přesvědčivě uvedlo nový hudební materiál čtvrté věty.

Diváci ocenili umělce zaslouženým potleskem. Capuçon věnoval jednotlivým prvním hráčům sekcí pozornost i při potlesku. Po několika minutách dal dirigent pokyn orchestru k zahrání přídavku. Jako přídavek zazněla koleda Narodil se Kristus Pán. Celé publikum povstalo a začalo za doprovodu orchestru zpívat.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu: Renaud Capuçon hraje a diriguje
9. prosince 2024, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program
Gabriel Fauré: Koncert pro housle a orchestr d moll op. 14 (Allegro)
Gabriel Fauré: Pelléas et Mélisande, suita
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Symfonie č. 3 a moll, op. 56 „Skotská“

Účinkující
Renaud Capuçon – housle, dirigent
Symfonický orchestr Českého rozhlasu