Reportáže z Malé inventury 2025 (1): Y Events opět proměnily Divadlo X10 v živoucí termitiště

Při vstupu do Divadla X10 se na mě valí hustý dýmový opar a do tajemného pocitu mě zabaluje tma protržená jemným intimním osvětlením. Ostatně jako pokaždé, když na Y Events zabloudím. Divadlo X10 se opět proměnilo v bludiště s tajemnými chodbami a stanovišti k odpočinku. Pro tentokrát je doménou jeviště pro tento prostor netradiční obrovské oranžové pódium s molem odkazující se k headlinerovi celé události – hudební a taneční show Headbanger z produkce D´Epog a Terénu, kteří společně s Malou inventurou a Divadlem X10 akci zaštiťují. Využívám času, kdy se divadlo ještě nezaplnilo a poklidně si mohu projít jednotlivé instalace, avšak můj prožitek ovlivňuje silná bolest zad. Sama se cítím jako bezvládná loutka, za jejíž nitky tahá někdo jiný a neumožňuje ji to dostatečně volný pohyb.

Tentokrát nedovedu být vstřícná a probádat vše pečlivě, selektuji. Jako první mě zaujme Pedro Gramegna Ardiles se svým „šicím koutkem“ s názvem Masks for Everyday, kde si skutečně každý může z látky dle svého výběru vyrobit kuklu zářící rozmanitými barvami. Tlukot zapnutého šicího stroje se zřejmě nezáměrně stane rytmem Y: Roaaarrrrr, avšak právě tato spontaneita se mi líbí. Na druhé straně divadelního prostoru mezitím běží na televizi videoesej Proč na mě zvyšuješ hlas? Marie Hantákové a Martina Fischera pojednávající o možnostech struktury společnosti, která bravurně podtrhuje smysl Y Events, totiž jako formy setkání v otevřeném a nehiarchizovaném prostředí. Všichni lidé i tvůrčí prostředky jsou si zde rovny. V úplném zákoutí vzadu se pak na trojici počítačů účastníci mohou proklikat utopickými stránkami Ministry of Love and Empathy. Společného jmenovatele stanovišť tak tvoří možnost vyvolání příjemného emočního settingu, kterému se může divák věnovat i nadále a během akce ho rozvíjet právě za pomocí křiku či pohybu. Dramaturgicky tak Y: Roaaarrrrr navazuje na Restful Garden, která se konala v rámci Divadelního festivalu Kutná Hora, kde si rovněž divák mohl odpočinout a rozvíjet v sobě pozitivní emoce.

Po asi dvaceti minutách se poprvé objeví mezi diváky Alica Minar se svou performancí Explosion: Silent Scream, při které, jak název napovídá, ztělesňuje křik v tichu. Skutečně, během těchto pár minut se vše zklidní, vypne se hudba, většina návštěvníků přestane mluvit a aktérka v prostoru vytyčeném světelným rámcem křičí svým pohybem – v podřepu s rukama nataženýma k divákům. Simuluje křik, což působí komicky, protože zvuk na tak hlučné akci absentuje, ale také jako určitý očistný rituál. Alica Minar nás hypnotizuje svou mimikou a vypjatým gestem. Kéž by občas na skutečný křik či na volání o pomoc někoho reagovali všichni tak jako teď, pomyslím si. Poté se opět sál dává znovu do vlastního rytmu za tónů šicího stroje a cinkajících skleniček, protože návštěvníků rapidně přibývá, Alica Minar však vše přehluší stejným způsobem ještě dvakrát.

Posléze převezme stage do svých rukou rappové seskupení THC Luna G oblečené do kostýmů ve stylu goth nebo steampunk, jehož vystoupení připomíná sabat orodující nevybíravým způsobem za rovná práva žen či LGBT komunit a zdravé společenské a životní klima. Když opakovaně scházejí ze stage na molo, připomíná situace módní přehlídku. Několikrát nás přenáší do klidu lesa nebo zvukově divokého města či za mimozemšťany a návštěvníci s nimi ochotně cestují, doprovází jejich pohyby svými. Prostor sálu Divadla X10 se začíná proměňovat v divokou párty, ve které se esteticky působivě bortí hranice mezi diváky a performery, za což může jednak molo, ale i kukly. Každý tak může být součástí scénografie.

Všemu dodá grády Headbanger, který následuje jen několik minut poté. Za pultem se objeví tajemný zvířecí DJ v chlupatém oranžovém kostýmu alias Matyáš Dlab – umělecký šéf Terénu, kterého doplňuje hrou na basovou kytaru další oranžové zvíře – Pasi Mäkelä. Show startuje, větrák ve středu se scény se rozjíždí, zvuky a melodie ve vysokých frekvencích rozvibrovávají stěny celé budovy včetně baru přetékajícího všemi možnými nápoji. Za chvíli se přidávají ke dvojici další členové oranžové chlupaté smečky – Janet Prokešová, Zuzana Smutková a Zdeněk Polák, který připomíná spíše vesmírného vůdce ve skafandru. Mám pocit, že jsme se ocitli na jiné planetě, kvůli vládnoucí oranžové barvě třeba na Marsu, kde je stav beztíže. Údery do kytary určují rytmus pohybujících se těl performerů, kteří hází svými hlavami, jako by neměli krční páteř. Mezi různorodými pózami a gesty se mísí rozmanité disharmonické melodie všelijakých hudebních žánrů. Stroboskop dostává hlavní slovo, skoro to až působí, jako by se stage měla za chvíli rozpadnout. Když Pasi Mäkelä zvedá nad hlavu motorový křovinořez, jehož stín je ve tvaru obráceného kříže, vzpomenu si na polskou kapelu Behemoth. Ve vzduchu cítím benzín, doslova vnímáme právě všemi smysly a světelný design nás přesvědčuje, že se stagí se za chvíli propadneme do jámy. Vše nabývá na takových intenzitách, že mám pocit, že jsem snad ve snu.

Další jadernou příchuť do tohoto kotle pak přidá punková polská zpěvačka SIKSA se svou performancí Grande Donna Freiheit and Her Spider from The Squat, která je známá pro svou interakci s publikem. Zaujme už díky kostýmu, který tvoří vesta složená z mixážních krabiček a krátké kraťasy s vycpaným zadkem, na jejichž zadní straně je glitry napsáno: „grande donna“. Za doprovodu basové kytary se střídá rytmus i jazyky, zaznívá angličtina i polština. Podobně jako THC Luna G se SIKSA snaží vykřičet z křivd dopuštěných na lidských, zejména ženských právech a klimatu. Je nevybíravá. Vulgární. Do zpěvu i tance zapojuje diváky, dává jim příležitost, aby na molu mohli udělat cokoli, co je napadne, například stojku. Zároveň její performance trochu připomíná loutkové divadlo, když vytáhne figurku pavouka, který vypadá mimozemsky, a manipuluje jím. Čím déle trvá její vystoupení, tím víc nabývám dojmu, že na vestě nemá mixážní krabičky, ale bombu a za chvíli exploduje.

A tenhle bouřlivý vír zastaví svým závěrečným ceremoniálem Alica Minar, která se opět, ale tentokrát v kooperaci s diváky snaží v sále vyvolat tichý výkřik, což po všech těch zvukových vichřicích působí až očistně. Stojí na mole obklopená publikem a čeká, až se kromě sálu dole uklidní i ochoz nahoře, což je však částečně nemožné. V některých totiž doznívá SIKSA, se kterou nahoře několik fanoušků rozjímá. Y: Roaaarrrrr zdárně doplulo do svého konce a zpomalilo. A já se těším domů, do prostoru, kde zdi nevibrují a zejí tichem.

Y: Roaaarrrrr
Kurátorský tým: Anna Chrtková & Petr Dlouhý
Umělci*umělkyně: Alexandra Gašparovičová, Alica Minar, Aneta Kožukarová, D’epog, Marie Hantáková & Martin Fischer, Nora Juhász, Pedro Gramegna Ardiles, Samuel Čenger, SIKSA, THCLunaG, Viktoriia Tymonova
Produkce: Tomáš Sosna
Uvedeno v rámci programu festivalu Malá inventura 21. 2. 2025, Divadlo X10