Režisér Peter Gábor: Po romantice přichází drsné drama

Režisér Peter Gábor umí překvapit. Po devadesáti činoherních režiích, mezi nimiž je i pár muzikálů (Šakalí léta, Kabaret, Balada pro banditu), a po úspěšném působení v několika divadlech ať už na Slovensku, Česku, nebo třeba v Paříži, má za sebou také tři opery – a čtvrtou režíruje. Jako operní režisér debutoval před více než dvěma lety v Národním divadle moravskoslezském dílem Umberta Giordana Fedora. Podruhé šlo o operu Charlese Gounoda Romeo a Julie, která měla v Ostravě premiéru koncem roku 2011. O úspěchu inscenace ostatně svědčí i dvě prestižní ceny Thálie pro oba hlavní představitele – Aleše Brisceina a Janu Šrejmu Kačírkovou, což jistě potěšilo i samotného režiséra. Jeho třetí prací pak byla Verdiho opera Rigoletto, jež měla ve Státním divadle v Košicích premiéru v květnu letošního roku. Čtvrtou operou, kterou Peter Gábor zkouší ve Státní opeře v Banské Bystrici a kterou uzavře tuto sezonu, bude Verdiho Macbeth. Premiéra by měla proběhnout 23. června na nádvoří zvolenského zámku, a to v rámci festivalu Zámecké hry zvolenské. Oběma operními inscenacemi se tak nitranský rodák, který dětství trávil v Košicích a posledních dvacet let působí hlavně v Česku, vrací na Slovensko…
Jaké jste měl pocity a co všechno vám letělo hlavou při sledování premiérového představení opery Rigoletto, které jste režíroval ve Státním divadle v Košicích?

Přiznám se, že klidněji si jako divák užívám až některou z repríz. A je jedno, jestli jde o operu anebo činohru. To už opadne premiérová nervozita, pocit velké zodpovědnosti a představení si žije svým vlastním životem. Rigoletta provázel i náhlý záskok v postavě Gildy. Obdivuji profesionalitu a nervy Petry Perla Nôtové, která zaskočila v poslední chvíli do hotové inscenace a suverénně odzpívala a odehrála svůj part.

V Košicích jste debutoval, a proto by mne zajímalo, jak jste si užíval pobyt ve městě, kde jste strávil velkou část dětství?

Košice jsou skutečně moje dětství. Moje maminka pochází z Košic a já tam trávil všechny prázdniny, Vánoce… Vzpomínám si, že mě vždycky na procházkách městem s babičkou a dědou fascinovala budova divadla. Tenkrát by mne ani ve snu nenapadlo, že jednoho dne budu právě v tomto divadle režírovat… Mimochodem, moje maminka jako devítiletá na prknech košického divadla zpívala v dětském sboru v opeře Carmen.

Intenzivní dvoufázové zkoušení Rigoletta potřebujete i někdy rozchodit. Sešli se strašně fajn umělci, nároční při práci a zároveň velmi přátelští, a tak jsme společné večery trávili při dobrém jídle, rozebírali zkoušky a nechyběl ani humor a nadhled.Rigoletto je v pořadí už třetí opera, kterou jste režíroval. Předtím jste uvedl v Ostravě Giordanovu Fedoru, potom operní dílo Charlese Gounoda Romeo a Julie. Vy jste ale přece činoherní režisér… Znamená to, že k opeře tak jako tak inklinujete a že jich bude přibývat?

Nabídka hudebního ředitele opery Národního divadla moravskoslezského Roberta Jindry mě velmi příjemně potěšila a překvapila. Jeho důvěra v můj režisérský talent zřejmě rozhodla a po premiéře Fedory přišly další nabídky. Hudba je častokrát důležitou rovinou mých činoherních představení, dokonce někdy významným partnerem herců. A v opeře je zase pro mne základním východiskem, diktuje mi nálady situací, temporytmus, konání postav, jejich témata a podobně.V čem jsou podle vás nejvýraznější rozdíly mezi režírováním činohry a opery?

V opeře si nemůžete rozehrávat situace mezi postavami úplně volně. Partitura vám jednoznačně odpočítává čas a spouští velký kolos, který musíte naplnit hereckým obsahem a sugestivní formou. Operní libreto zase bývá často zjednodušením použitého příběhu z divadelní hry. Na režiséra tu někdy číhají jisté nástrahy a vy jim musíte najít scénické řešení. Velkou úlohu hraje scénografické gesto. Ale když se podaří všechno propojit, tak hudba a zpěv vám vytvoří emoce – anebo vám také může zlomit vaz… Podobně jako v činohře mi záleží na vztazích mezi postavami a na vystavění jednotlivých situací.Pokud vím, tak jste měl k vážné hudbě už blízko coby kluk. Byla to maminka, která vás k ní přivedla?

Určitě to byly vrozené geny. Můj otec byl velký jazzman, bubeník… Jazz byl pro něj totálně všechno. No a maminka mě přihlásila na klavír, a už to byla samozřejmost. Pro maminku jako velkou herečku bylo zase vším divadlo. K tomu sedm let zpěvu a po gymplu studium hudby na pedagogické fakultě. A potom režie na pražské DAMU. Dlouhá cesta. Můj starší syn Peter se rozhodl jít ještě dál. Po střední škole ho nyní čeká studium hudební kompozice a dirigování na VŠMU v Bratislavě. Držím mu velmi palce.

Když jste měl režírovat vaši první operní inscenaci Fedora, věděl jste na samém začátku, do čeho jdete?

Ano, věděl jsem, že mě čekají krásné árie, italský verismus a skvělé obsazení. Fakt, že operní umělci měli chuť vytvořit skutečně živou postavu, byl pro mne velkou inspirací a milým překvapením.Předtím jste režíroval i několik muzikálů jako Šakalí léta, Kabaret, Donaha! nebo Balada pro banditu, což je další důkaz, že s hudbou rád pracujete…

Muzikál je pro mne práce s divadelní zkratkou a prostor dostane nejen pěvecký či herecký, ale i taneční projev herců. A když jde o smysluplný příběh, dobré texty a hudbu, tak to může být též celkem dobré divadlo.

Posledním titulem letošní sezony je vaše režie dalšího operního Verdiho díla a je to právě jeho Macbeth, kterého režírujete v Banské Bystrici. Další výzva a pro vás další zajímavá práce?

Určitě. Po romantice přichází drsné drama o koncentrované a chorobné ambici lady Macbeth, o zlu v člověku a boji Macbetha s časem. Tento prorocký příběh je velkou sondou do těch nejtemnějších stránek lidské existence. Opera dává velký prostor na sobě závislé dvojici, a tak se náročné pěvecké výkony snažíme propojit s psychologií jejich vnitřního světa.

Co vás čeká v příští sezoně na vaší mateřské scéně?

Čeká mě Pozvání na zámek, což je pichlavá, roztancovaná komedie od mého oblíbeného francouzského dramatika Jeana Anouilha. A potom česká premiéra původního slovenského muzikálu Quo vadis, který vznikl na motivy kultovního románu Henryka Sienkiewicze.

Děkuji za rozhovor.

Vizitka:
Peter Gábor se narodil v roce 1963 v Nitře, je synem herečky Adely Gáborové a jazzového bubeníka Doda Šošoky. Po maturitě na gymnáziu nejdřív vystudoval slovenštinu a hudební výchovu na Pedagogické fakultě v Nitře, poté činoherní režii na DAMU v Praze. Po absolutoriu nastoupil do martinského divadla (1992– 1995), následovalo Středočeské divadlo v Kladně (1995–1997) a v letech 1997–2004 působil jako umělecký šéf a kmenový režisér v Moravském divadle v Olomouci. Přitom nadále hostoval na několika dalších scénách, ať už to bylo Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, nebo Západočeské divadlo v Chebu. Za inscenace Goetheho Fausta I. a II., které režíroval právě v Moravském divadle v Olomouci, získal Cenu českého divadla za režii (2002). V roce 2002 hostoval na scéně Theâtre Molière v Paříži, později také v Městských divadlech pražských (Jana Eyrová, Sto roků samoty, Vše o mé matce, Anna Karenina), v pražském Divadle v Řeznické (Zlomatka) anebo v Komorní scéně Aréna v Ostravě (Blecha). V roce 2012 se stal uměleckým šéfem činohry a kmenovým režisérem v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde v poslední době režíroval dvě opery (Fedora, Romeo a Julie), muzikál Balada pro banditu, drama Smrtihlav a nesmrtelný shakespearovský Sen noci svatojánské. V závěru sezóny 2012/2013 hostoval na Slovensku – v Košicích režíroval Verdiho operu Rigoletto, v Banské Bystrici režijně připravil další Verdiho dílo – Macbeth. Jako herec se objevil v několika filmech a seriálech (Biela voči oblohe, Štúrovci, Nevěrné hry, Četnické humoresky, Vyprávěj, Siegeszug der Düsenjets).

Foto Robert Rohál, archiv NDM Ostrava, Státní divadlo Košice – Joseph Marčinský